Tadao Ando : Materiály, geometrie a příroda

Poprvé jsem měl zážitek z prostoru v architektuře římského Pantheonu. Často se říká, že římská architektura má charakter více daný prostorem, než řecká. Co jsem však cítil nebyl prostor v konceptuálním slova smyslu. Byl to skutečně zviditelněný prostor. Jak známo, Pantheon je složen z polokulovitého dómu o průměru 43,2 metrů, položeného na dutý válec o stejném průměru. Výška konstrukce je rovněž 43,2 metrů, takže se dá říci, že celá struktura obepíná objem obrovské koule. To, že je celá struktura prosvětlena jakýmsi "okem" o průměru 9 metrů, umístěným na vrcholku dómu, teprve skutečně celý prostor zviditelňuje. Takovou souhru hmoty a světla nelze v přírodě zažít. Je to možné jen díky architektuře. Právě moc architektury, působit takového vize, mne hluboce pohnula.
V mé dobré paměti je ještě jeden prostor, pocházející ze Západu. Prostor Piranesiho imaginárních struktur, obsažený v mapách Římské říše a známých rytinách imaginárních vězení, ve kterých musel vyjadřovat svůj vlastní pocit odcizenosti od skutečnosti. Zvláště na mne udělaly silný dojem jeho interiéry vězení, pro určitou kvalitu, která dostala obecné pojmenování Piranesiho. Prostor se v tradiční japonské architektuře odvíjí horizontálně. Avšak v třídimenzionálních bludištích Piranesiho vězení dominuje vertikálnost - stoupající schodiště duchovního pohybu.
Geometrický řád Pantheonu a vertikálnost Piranesiho prostoru úžasně kontrastují s tradiční japonskou architekturou. Japonská architektura je výrazně horizontální a negeometrická a tužích jsou pro ni charakteristické nepravidelné prostory. V určitém slova smyslu je architekt bez formy (tvaru). Architektura je spojena s přírodou a prostor volně plyne. Protože jak Pantheon, tak i Piranesiho interiéry jsou v úplném protikladu k japonské architektuře, představují pro mne prostor podle Západní architektury. Zdá se mi, že cílem mé práce je již po dlouhou dobu integrovat obě tato kontrastující pojetí prostoru.
Jsem přesvědčen, že pro krystalizaci architektury jsou důležité tři prvky. Prvním z nich jsou autentické materiály, tj. materiály, jejichž podstata je obnažena - jako beton nebo nenatřené dřevo. Druhým je čistá geometrie, jako v případě Pantheonu. Ta je základnou či rámcem, který propůjčuje architektuře bytí, přítomnost. Může jít o objemy jako v případě Platónových těles nebo třírozměrných rámů (konstrukcí, frames), protožesi myslím, že ty druhé jsou čistější geometrií. Posledním prvkem je příroda. Nemám na mysli přírodu v surovém stavu, ale přírodu domestikovanou - přírodu, které člověk vtiskl řád a je v protikladu k chaotické přírodě. Snad se to dá lépe nazvat řádem, abstrahovaným z přírody: světlo, nebe a voda, ze kterých jsme vytvořili abstrakta. Když takovouto přírodu uplatníme v architektuře, spočívající, jak jsem již řekl z materiálů a geometrie, pak sama architektura se stává svou povahou abstrakcí. Architektura je silná a vyzařuje jen spojením těchto tří prvků. Člověk pak je pohnut vizí, což je možné - jako v případě Pantheonu - jen díky architektuře.