Tadao Ando : Od Vodní kaple ke Kapli světla

Vodní kaple je umístěna na rovině uprostřed Yubarského pohoří severovýchodně od Hokkaido. Tato oblast, pokrytá sněhem od prosince do dubna, je překrásná. Voda sem byla přivedena uměle z blízké říčky a vytváří jezírko o velikosti asi 90 x 45 metrů. Hloubka jezírka byla pečlivě zvolena tak, aby na hladinu účinně působil vítr a čeřil ji i jemný vánek.
Základ půdorysu je tvořen dvěma čtverci, jeden o straně 10 metrů a druhý 15 metrů, které se částečně překrývají a jsou otevřeny směrem k vodě. Kolem nich volně stojí betonová zeď ve tvaru písmene L a obkličuje je. Když kráčíte vně této dlouhé zdi, říčku není vidět. Říčku můžete poprvé spatřit pouze, když se otočíte o 180 stupňů u otvoru, umístěném ve zdi, pak můžete říčku poprvé spatřit. Pak se vystoupí po mírném svahu a vstoupíte do prostoru obemknutého čtyřmi skleněnými stěnami. Je to vlastně "krabice" plná světla, kde pod modrou oblohou jsou umístěny čtyři o samotě stojící kříže. Rámce vytvořené skleněnými stěnami a volné nebe nahoře umožňují široký rozhled až k obzoru. Přirozené světlo a prostor na návštěvníka působí dojem slavnostní vážnosti. Odtud se pak sestupuje zatáčející se, setmělým schodištěm směrem do vlastní kaple. Vodní plocha, vytvořená říčkou, se otevírá před očima a na vodní hladině stojí kříž. Zemi a nebe od sebe odděluje jen jedna přímka - protiklad světského a posvátného. Prosklenou stěnu k vodní ploše lze zcela otevřít a návštěvník tak může být v přímém dotyku s přírodou. Slyší vánek probírající se listím ve větvích, zvuky vydávané vodou a dokonce ptáky. Tyto přirozené zvuky jakoby podtrhovaly ticho. Spojen takto s přírodou, člověk se může pohroužit do sebe sama. Příroda v rámci zorného pole se neustále mění.(...)
Při projektování řady kaplí a kostelů jsem o posvátnosti místa přemýšlel. Ptal jsem se, co znamená posvátné místo pro mne. V Západním pojetí je místo posvátné tím, působí transcendentálně - překračuje samo sebe. Já si však myslím, že posvátné místo se musí nějakým způsobem vztahovat k přírodě. To samozřejmě nemá nic společného s japonským animizmem nebo pantheismem. Jsem také přesvědčen, že moje idea přírody je odlišná toho, co příroda skutečně je. Podle mne příroda, ke které má mít posvátné místo vztah, je příroda vytvořená člověkem nebo lépe řečeno, příroda, které byla vtisknuta určitá architektura. Věřím, že když člověk abstrahuje zeleň, vodu, světlo nebo vítr z přírody v přirozeném stavu podle své vůle, přibližuje se to posvátnosti.
Kaple světla, která se nyní staví, představuje úsilí pojednat prostředky architektury nebo abstrahovat, ve shora uvedeném smyslu, světlo jako přírodní prvek. Prostor je téměř zcela obklopen hutnými betonovými zdmi. Uvnitř je opravdu tma. A v této temnotě se vznáší světelný kříž. A to je vše, co tam je. Vnější světlo posloužilo jako prostředek architektuře a stalo se abstraktním otvorem ve zdi. To propůjčilo prostoru napětí a učinilo jej posvátným.