Pocta ČKA 2009: Emil Přikryl

Od roku 2000 uděluje Česká komora architektů významným osobnostem oboru, které se svou prací a morálním kreditem výrazně zapsaly do historie moderní české architektury, Poctu ČKA. Tu letošní získal zcela po zásluze profesor Emil Přikryl. Porota ve složení Ondřej Císler, Ladislav Lábus, Petr Pelčák, Jaroslav Šafer, Oldřich Ševčík a jako náhradník s poradním hlasem Karel Doležel formulovala svou volbu jasně: „Emil Přikryl odbornou a pedagogickou činností i neúnavným probouzením vědomí svých kolegů zásadním způsobem ovlivnil celou generaci české architektury. Je to nepochybně proto, že s důsledností jeho myšlení je úzce spojena i důslednost hledání a pokládání podstatných otázek. Nyní dozrál čas, abychom mu za jeho práci udělením Pocty České komory architektů projevili vděk a úctu.“
Slavnostní ceremoniál předání ocenění proběhl v úterý 29. června v prostorách Galerie Benedikta Rejta v Lounech, jejíž jedinečná rekonstrukce byla realizována podle projektu laureáta v polovině devadesátých let.

Před slavnostním předáním ceny shrnul v Lounech Přikrylův význam a přínos historik architektury a zárověň dlouholetý kolega z AVU profesor Rostislav Švácha. Dosavadní profesní dráhu Emila Přikryla lze podle něj rozdělit "symetricky, na dvě přesné poloviny. Každá z nich měří dvacet let. První dvacetiletí strávil Emil Přikryl v libereckém Sialu, v ateliéru Karla Hubáčka, a během této doby především projektoval. Druhých dvacet let věnoval Škole architektury na pražské Akademii výtvarných umění. Třebaže ani v tomto druhém období na projektování nezapomněl, (...) více než na praktickou práci architekta se Přikryl posledních dvacet let zaměřil na učení; na výuku mladších kolegů."
Z Přikrylových projektů připomněl například realizaci vily Věry Chytilové v Praze-Tróji, návrh muzea v Mostě, obchodní středisko Uran v České Lípě nebo soutěžní projekt na dostavbu Staroměstské radnice. Významné však byly rovněž jeho práce do zahraničí - soutěžní návrhy na čtvrť Tegeler Hafen v Berlíně, na dostavbu Arzenálu v Benátkách, na dostavbu muzejní čtvrti ve Vídni či návrh na operu Bastille v Paříži – na nichž spolupracoval s přáteli ze Sialu. K samostatným pracem určeným za hranice státu patří například varianty řešení konzulátu v Šanghaji. „Vážím si jich všech jako výsledků autorova nesmírného úsilí udělat každou věc naprosto dokonale. Oceňuji je však i jako projevy autorovy hluboké víry v architekturu. V každém z Emilových projektů prožívá disciplína architektury svůj svátek,“ zhodnotil Švácha Přikrylovu tvorbu. V polovině devadesátých let se "zásluhou klientky, která si byla jasně vědoma autorových velkých schopností," podařilo realizovat rekonstrukci Galerie Benedikta Rejta v Lounech. Práci, kterou Švácha pokládá za jevýznamnější dílo celé české architektury po roce 1989. „Uložil do něj velký kus své víry v architekturu. Stoupenci víry, o níž mluvím, hledí na architekturu jako na tvůrčí disciplínu, která umí obohatit lidský život a dovede nás povznést“.
Švácha také upozornil na posledních dvacet let, kdy se Přikryl velmi intenzivně věnuje pedagogické činnosti na škole architektury pražské AVU. Jeho zásluhou se z ní stalo "vedoucí učiliště našich architektů v době po Sametové revoluci".

Pětičlennou porotu v Lounech zastupoval Ondřej Císler, spoluautor koncepce katalogu, který byl u této příležitosti vydán a zároveň absolvent Přikrylovy školy. Architekti Markéta Jurečková a Pavel Joba poděkovali jménem absolventů Školy architektury za osobní nasazení, energii i čas věnovaný studentům. „Naučil jsi nás, Emile, vydat ze sebe maximum a nebát se. Neříkal jsi, jak máme navrhovat, ale cítili jsme tvou stálou přítomnost a autoritu. Byla to metoda, jak nás dovést k samostatnosti a schopnosti pracovat,“ řekla mimo jiné architektka.

Poctu ČKA 2009 v podobě plastiky od sochaře Richarda Kočího předal profesoru Emilu Přikrylovi předseda České komory architektů Jan Vrana. Popřát laureátovi přišly desítky předních osobností české architektonické scény, studenti i přátelé, mezi nimi i ředitelka lounské Galerie Benedikta Rejta Alica Štefančíková, která byla iniciátorem rekonstrukce těchto unikátních prostor.
Samotný laureát vyjádřil své rozpaky i úvahy předcházející převzetí ceny. Zmínil, že původně podobnou událost vlastně nechtěl, ba co, její přípravu občas sabotoval. Jako jistý návod, jak s podobnými situacemi, do nichž nás okolí postaví, zacházet, uvedl knížku Thomase Bernharda Moje ceny. Přesto přítomným přiznal, že je nakonec rád, že kolegy a přátele kolem sebe v Lounech vidí. Svou řeč, prokládanou poděkováním svým učitelům i přátelům, zakončil přečtením úryvku úvahy v Polsku narozeného, izraelského architekta Zvi Heckera Architektura svlečená z honosných šatů. Výběrem tématu připomněl, že obor je úzce provázán se stavem společnosti i etikou. Hovořil tiše, neautoritářsky, s pokorou a laskavostí. Mnohá cenná slova se tak v galerijním prostoru rozplynula, zůstala nezaznamenána – a potvrdila neopakovatelnost a výjimečnost úterního odpoledne.

U příležitosti udělení Pocty ČKA byla vydána publikace:

EMIL PŘIKRYL A JEHO ŠKOLA — texty napsali Mirko Baum, Antonín Kosík, Jiří T. Kotalík, Rostislav Švácha — na koncepci spolupracoval Ondřej Císler, Markéta Pražanová, Soňa Ryndová, Marcela Steinbachová — redakce Lev Pavluch — překlad David Brooker — grafická úprava, sazba a zlom Marek Jodas — vydalo nakladatelství Arbor Vitae ve spolupráci s Českou komorou architektů