Ještěd f kleci 12 - nominace - Lenka Juchelková

HISTORIE. Lomnice nad Popelkou je typické městečko v Podkrkonoší. V 15. století byla významným centrem pro velké okolí, v 19. století zde došlo k obrovskému rozvoji průmyslu. Šlo hlavně o textilní průmysl, tkalcovství a s tím související výrobu textilních strojů. Ve 20. století začíná průmysl v Lomnici upadat a funkci centra přebírají nedaleké Semily.
Většina měst v okolí s podobným osudem bojuje s úbytkem obyvatel. Lomnice ale tento problém kupodivu nemá. Díky tomu, že město těsně minuly hranice Sudet zde nedošlo k odsunu obyvatel a umělému osidlování. Její obyvatelé jsou zde už několikátou generací, funguje zde celkem silný vztah k místu a Lomnice se nijak výrazně nevylidňuje. Problémem je zde pouze přesun škol a pracovních příležitostí do větších měst v okolí, hlavně do Semil.

URBANISMUS. Struktura Lomnice vychází už z 14. století, kdy byla založena jako lánová vesnice, což je na ní patrné dodnes. Centrem prochází ze severu na jih hlavní cesta, podél které jsou postupně uspořádány všechny významné budovy a centrum.
Charakter Lomnice je z velké částí vesnický. Centrum, které má jasné znaky a charakter města, je vcelku přesně definováno hlavním náměstím a přilehlými ulicemi. Na lince již zmíněné cesty by se dalo ohraničit školou na jihu a horním koncem náměstí na severu.
Zbytek Lomnice však působí spíše jako vesnice než jako město.

NÁVRH. Řešené území se nachází severně od náměstí. Svým tvarem připomíná zrcadlově obrácené náměstí a přirozeně na něj navazuje. Rozhodla jsem se dát území náplň a charakter takový, který se hodí k jeho poloze, v jakémsi kontrastu k náměstí. K náměstí jako centru městského charakteru jsem tedy v Lomnici vytvořila náves jako centrum charakteru vesnického.
Původně zde byl Pivovarský rybník, který byl kolem roku 1900 zrušen, a na jeho místě bylo založeno autobusové nádraží, které svou kapacitou odpovídalo tomu, že do Lomnice denně přijíždělo za prací a do školy přes tisíc lidí. Dnes už je taková kapacita zbytečná, proto jsem autobusové nádraží zásadně zmenšila a na zbytku plochy obnovila Pivovarský rybník.

Návrh má pět částí. AUTOBUSOVÉ NÁDRAŽÍ, PIVOVARSKÝ RYBNÍK, ZÁMEK, NÁMĚSTÍ a KOSTEL.

AUTOBUSOVÉ NÁDRAŽÍ. Autobusové nádraží jsem výrazně zmenšila, protože stávající autobusové nádraží bylo zbytečně velké. Tři stanoviště pro autobusy a tři autobusová parkovací stání pro potřeby Lomnice zcela stačí.
Příjezd autobusů ke stanovištím je řešen jednosměrnou ulicí pouze pro autobusy, která se poté napojuje na ulici u parkoviště.
Budova autobusového nádraží uzavírá náves. Odděluje ji od parkoviště a cesty a otevírá se směrem k rybníku. Prostor nabízí různé možnosti trávení času při čekání na autobus. Krytá venkovní část pro ty, kteří se chtějí pouze skrýt před sluncem nebo deštěm, v levé části čekárna s informacemi a v pravé části kavárna, která se otevírá do terasy. Samozřejmě nechybí ani provozy nutné pro provoz autobusového nádraží -  informace a prodej místenek a zázemí pro řidiče autobusu. Budova je z červených cihel, které se objevují na okolních budovách.
Autobusové nádraží nemá být pouze čekárnou pro cestující, ale centrem a místem k setkávání pro celou náves.

PIVOVARSKÝ RYBNÍK. Autobusové nádraží jsem výrazně zmenšila, protože stávající autobusové nádraží bylo zbytečně velké. Tři stanoviště pro autobusy a tři autobusová parkovací stání pro potřeby Lomnice zcela stačí.
Příjezd autobusů ke stanovištím je řešen jednosměrnou ulicí pouze pro autobusy, která se poté napojuje na ulici u parkoviště.
Budova autobusového nádraží uzavírá náves. Odděluje ji od parkoviště a cesty a otevírá se směrem k rybníku. Prostor nabízí různé možnosti trávení času při čekání na autobus. Krytá venkovní část pro ty, kteří se chtějí pouze skrýt před sluncem nebo deštěm, v levé části čekárna s informacemi a v pravé části kavárna, která se otevírá do terasy. Samozřejmě nechybí ani provozy nutné pro provoz autobusového nádraží -  informace a prodej místenek a zázemí pro řidiče autobusu. Budova je z červených cihel, které se objevují na okolních budovách.
Autobusové nádraží nemá být pouze čekárnou pro cestující, ale centrem a místem k setkávání pro celou náves.

ZÁMEK. Můj zásah začíná už na křižovatce v severním rohu náměstí. Křižovatka byla nepřehledná, cesta zde byla zbytečně široká cesta a nebylo možné bezpečně přejít. Nepřehledná situace v křižovatce se zjednodušila tím, že jsem zrušila příjezd k autobusovému nádraží, nechala jsem zde pouze vjezd pro zásobování. Zámeckou zahradu jsem srovnala do výškové úrovně zámku a vzniklou zídkou jsem definovala prostor tak, aby se zúžila cesta na šířku, kdy se dá bezpečně projet při snížené rychlosti, takže zde vznikl jakýsi retardér před vjezdem na náměstí. Zídka také jasně vymezuje kde je vjezd a průchod k zámku a k rybníku.

NÁMĚSTÍ. Další z částí mého řešení je úprava náměstí. Náměstí v Lomnici je pro místní místem setkávání. Množství obchodů na náměstí, včetně například potravin, cukrárny, prodejny zeleniny, apod. zde bez problému funguje. Nevýhodou náměstí v jeho současné podobě je množství parkovacích míst, které z něj dělají v podstatě parkoviště. Dalším problémem je to, že náměstí je v podstatě na hlavním průjezdu Lomnicí, auta tudy tedy jezdí rychlostí, která je pro chodce nebezpečná.
Většinu chodníků na náměstí jsme rozšířila tak, aby zde byl pohodlnější průchod a vzniklo zde i místo na lavičky, případně stojany na kola. V celém prostoru náměstí jsme také omezila množství parkovacích míst. Parkování je v případě potřeby možné na parkovišti u autobusového nádraží, před Penny nebo na parkovišti, které jsem umístila do proluky v jižní části náměstí. (viz řez A).
Navrhla jsem omezení průjezdu náměstím. V levé části náměstí není potřeba, aby auta projížděla. V případě potřeby mohou přes náměstí projet jeho pravou částí a levá tedy zůstane průjezdná pouze pro dopravní obsluhy. Vznikne zde pěší zóna.
Pravá část náměstí zůstane jako průjezd městem. Je však zúžena tak, aby se zde dalo projet bezpečně, ale aby byli řidiči nuceni dodržet rychlost do 50 km/h.
Součástí úpravy je tak umístění většího množství laviček, než je na náměstí dnes a také stojany na kola, které na náměstí téměř nenajdeme, přestože v Lomnici mnoho lidí na kole po městě jezdí.

KOSTEL. Kostel stojí v dolní části náměstí a jeho poloha vůči ulici je na první pohled netypická. Díky tomu, že kostel svým rohem vybíhá do náměstí, vznikají po jeho stranách trojúhelníkové prostory, které nemají jasně určenou funkci. Jeden z nich funguje jako předprostor vstupu do kostela. V druhém navrhuju menší zahradu, která svou stěnou podpoří linearitu ulice a naváže na okolní domy. zahrada samotná bude poloveřejným prostorem tvořícím v okolí kostela klid a odstup od rušné cesty.
Dále jsem se rozhodla obnovit cestu z kostela k hřbitovu, která je v současné době z důvodu nevyjasněných vlastnických práv neprůchozí.