Ještěd f kleci 12 - nominace - Karolína Dvořáková

Cílem zadání bylo vytvoření centra krajinných studií pro technickou univerzitu v Liberci. Takové místo by mělo sloužit pro workshopy, týdenní exkursy, školy v přírodě, teambuildingy a jiné společenské aktivity. Pro toto centrum byla zvolena obec Světlá pod Ještědem - místo působení spisovatelky českého realismu Karolíny Světlé. Obec (jedna z nejstarších v regionu) leží na úpatí vrcholu Ještěd, který je pěšky vzdálen cca 4 km. Jedná se o obec s vlastní atmosférou. Atmosférou klidu a smíření, pokory ke krajině a přírodě.

Světlá pod Ještědem  je vesnicí na severu Čech, v okrese Liberec, v Libereckém kraji. Leží na jižním úbočí Ještědsko-Kozákovského hřbetu, kde v jejích 8 částech žije 930 obyvatel. Je vzdálena asi 8 km od krajského města Liberce a díky své poloze a členitosti terénu (400 – 1012 m n.m.) s rozsáhlými výhledy je hojně navštěvována turisty a rekreanty, kteří zde mají své kořeny. Světlá je zřejmě nejznámější a nejoblíbenější obcí Podještědí. První zmínka o tržní vsi Světlá je z roku 1291 a stala se jednou z nejstarších obcí v regionu.
Světlá pod Ještědem je dynamicky rozvíjející se obec, která obyvatelům i návštěvníkům nabízí celou řadu rekreačních a sportovních aktivit – lyžování, koupání, golf, tenis, fotbal, terény pro pěší i cykloturistiku a samozřejmě i ubytování.
Fara leží na kraji obce s velkorysým výhledem do krajiny reliéfu Českolipska. K pozemku fary náleží ovocný sad s velkým výškovým převýšením. Stvořený pro meditaci, relaxaci a čerpání energie a kreativních myšlenek. Cílem mého projektu byla šetrná rekonstrukce fary a vytvoření nového objektu krajinného centra.
  
Hmotově přistupuji k zadání jednoduchým krokem - tažením zdeformované perspektivy z štítu stávajícího chlíva,který není vhodný pro další rekonstrukci. Tímto tvarem, který se obrací zády k silnici, vytvářím pomyslný dvůr,který se snaží dovřít do plného tvaru. Objem objektu se deformuje půdorysně i výškově podle dvou křivek.
Objekt centra nikdy nevystoupí jako jedna hmota. Z jednotlivých pohledů se zobrazuje vždy jen jako část, která se prolne kolem cestu, kterou člověk jde.
Materiálově se snažím navázat na použití starých materiálů. Dát jim novou tvář a možnost podoby.
Starou faru se snažím zachovat ve stejném duchu jako na mne zapůsobila při našem prvním setkání. Komůrkové uspořádání půdorysů. Jednotlivé chlívečky, který každý sloužil ke svému čelu. Bytové rozdělení. To vše mi nahrává k potřebnému využívání fary. V přízemí volím byt pro správce celého objektu, který se stará nejen o chod centra,ale i o zvířenu v okolí :) není lepší terapie. Do dvora otevírám fasády fary v přízemí především francouzskými okny, které propojují dvůr s vnitřními pokojíčky. V přízemí pak jsou umístěny ještě technické místnosti - prostor pro tepelné čerpadlo, sklad dřeva a pomyslná kolárna - jednoduše prostor na uložení čehokoliv. Správce má úžasný výhled do sadu pomocí propojení dvou oken v jedno velké se sedacím parapetem. V prvním patře se nachází byt pro děkana, menší výměry, avšak také s parapetem a výhledem na jih.
Nechybí zde pastorační místnost, hygienické zázemí (1np + 2np) pro skupiny, které přespávají v podkroví fary. Na patře se ještě nachází nájemní byt. Krátkodobého pronájmu (1-12 měsíců) mohou využít umělci jako letní byt, spisovatelé při dokončování svých knih aj...
V podkroví fary se otevírají prostory krovů, kde mohou hlavu složit jak kolemjdoucí turisté, tak objednané skupiny. Podkroví má dvě patra, takže místa je vždy dost. Navíc reprezentativní prostor krovu může sloužit jako výstavní či promítací sál.
Objekt novostavby - krajinného centra se skládá ze tří hlavních částí - zděné,omítnuté, která chce nejvíce reagovat na původní hospodářské stavení, dřevostavby - která se staví najevo jako novostavba, avšak s použitím místních materiálů, prostor mezi těmito objemy pak doplňuje polouzavřený bíle nahozený cihlový prostor jako průchozí část. Jakési zádveří, zápraží...

Celým objemem centra lze projít od začátku (knihovna) až do samého konce fasády ústící s velkolepým výhledem do ovocného sadu. Tuto volnou cestu dělí pouze jednotlivé objemy a dveře, které prostory propojují. V objektu centra funguje jako jediný objem prosklené schodiště - v 1np. Tento prostor doplňují multifunkční rámy, na které se lze posadit, lze je využít jako stůl, jako prostor pro vyvěšení prezentací, výstavu fotografií či modelů. Tyto prvky ač variabilní pouze použitím, ale stálé, zůstávají subtilním doplněním prázdného volného objemu. V jednotlivých částech objektu se střídají nálady,pocity, množství osvětlení (v části knihovny osvětluje prostor pouze vstupní otvor,v cihlové části především drobná struktura perforace, v poslední výstavní části pak prostor osvětlují z jižní fasády pásy oken skládané odshora dolů, naproti pak ze dvora průchozí francouzské okna). Diference a odlišení těchto prostor je tedy nejen náladové, ale i odlišené materiálově (v části knihovny je využitý materiál hrubozrnné omítky a uvnitř použití prostého dřeva, ve výstavní části je pak exteriérovým materiálem modřín a interiérovým dřevěné obložení mořené bílou barvou).