Ještěd f kleci 08 - ohlasy porotců

Petr Burian (DaM)

Jaké máte dojmy z Ještěda F kleci, projektů, liberecké architektury…?

V Liberci nejsem poprvé a ještě pořád jsem vám nepřestal závidět tuto halu, v níž stojíme. Báječná věc. Nemá jí žádná jiná zdejší škola, a podle mě přispívá k tvůrčí atmosféře. Co se týká úrovně projektů, vidím zde velkou energii, slušné nasazení, nevidím velké amplitudy. Myslím si, že tu většina studentů podává kvalitní standardní výkon. Úplné ústřely v kvalitě směrem dolů nenacházím, ale také chybí nějaké jednoznačné highlights. Co se týká letošních projektů konkrétně, možná jsem pod vlivem pražské techniky, kde jsou hodně úspěšná zadání, která jsou otevřená v tom směru, že se studentovi nedává předefinovaný úkol. Míním požadavek nejen na to jak má něco vyřešit, ale i čím to má vyřešit. Pro mě toto ztělesňovala zadání intervencí do Liberce pro první ročník a ostrov na Vltavu, vypsaný atelierem Novák-Balda. V obou případech velmi záleželo na studentech, jak téma pojmou a co si vyberou za program, což pro práci přináší dimenzi navíc. U řady projektů mi chybí vývoj práce, prezentují se jen výsledky. Málo jsou vidět cesty, kterými se k výsledku došlo a u spousty projektů je problém prezentace konceptu. Chybí jednoduchá schémata, která by vysvětlovala, proč výsledný projekt vypadá tak, jak vypadá. Možná ze mne mluví instantní porotce, který byl právě donucen prokousat se více než stovkou prací, ale schopnost prodat srozumitelně myšlenku považuji za podmínku přežití druhu homo architectus. Měli jsme např. diskuzi u projektu krematoria, který byl výtvarně a formálně zajímavý, ale není tam jediná zmínka o tom, jak věc vznikla. Takových projektů je tady víc, a kdyby měly podobné vysvětlení, mohly být oceněny. 


Jak se Vám spolupracovalo s ostatními porotci?

Mohu jen doporučit, pokoušet se opět získat do poroty někoho z ciziny,  jako se povedlo letos. Od Jana Tabora tam byl velký impuls, má jiný způsob uvažování, jiné zvyklosti a přístup ke vzdělávání, dokázal označit jiné projekty, které tím pádem přišly do diskuze, což pro mě osobně byl nejzajímavější moment, protože teprve s ním se začala porota trochu více (a plodně) hádat. Bez něj to bylo příliš jednolité. (pozn. Jan Tabor dorazil později)

---

Jakub Cigler (Cigler Marani Architects)

Jaké jsou Vaše dojmy z Ještěda F kleci?
Myslím si, že je to skvělá touha po sebereflexi lidí ze školy v Liberci. Mohlo by totiž, tak jak tomu bývá  často v jiných školách, u Vás dojít k určitému ponorkovému efektu, pokud byste setrvávali tady jen sami se sebou a svými kantory.  Je moc dobré, že tu tento proces probíhá každý semestr a pokaždé v něm figuruje jiná porota, takže je to vlastně taková cyklická subjektivita posuzující  subjektivitu.
Ta letošní porota totiž není také nic objektivního. My jsme se tady dnes náhodně sešli, moc jsme se neznali a jsem rád, že jsme se všichni, přes různé rozdílnosti, víceméně dohodli, aniž by to někomu křížilo jeho vnitřní přesvědčení a došlo tak ke konsenzu všech nad nominovanými projekty. 
Současně chci za sebe dodat, že pokud ne ze všech deseti nominovaných, tak určitě alespoň z těch pěti oceněných projektů , by každý  mohl být Ještědem f kleci.

---

Věra Konečná (bydleni-iq.cz)

Jaké máte dojmy z Ještědu F kleci, projektů, liberecké architektury…?

Kdybych měla srovnat FUA TUL s pražskou nebo brněnskou technikou, tady mám pocit větší vyrovnanosti, nenašla jsem tak extrémní rozdíly mezi nejlepšími a nejslabšími projekty. Je poznat, že všichni pracují v jednom ateliéru, vzniká tu přirozená a povzbuzující konkurence. Brno a Prahu ale mohu posuzovat jen podle menšího vzorku projektů, které dostávám do soutěže na téma bydlení organizované naším webem. V obou prvních ročnících byl Liberec nejúspěšnější, i když se soutěže zúčastnil podstatně menším počtem projektů. Teprve letos se víc prosadily Praha a Brno, ale z obou škol přišlo také několik podprůměrných prací. Na Ještědu je z přehlídky projektů celé školy vidět, že práce mají celkově dobrou úroveň.
Co mě mrzí, je určitá nedokončenost nebo nedůslednost v prezentaci. V projektech jsou krásné myšlenky, ale není vysvětlena "cesta", která je možná kvalitnější a důležitější než výsledek. Nedočtu se nikde, v čem spočívá koncept řešení, neuvidím ho nikde na žádných schématech. S porotou jsme se jen dohadovali, proč má dům například zrovna takovou střechu, jestli to je vyhlídka, nebo k čemu vlastně slouží. To je hrozná škoda. Koncepční skici by projekt, a hlavně jeho nosnou myšlenku prodaly daleko lépe než vizualizace na efekt.
Co se týká hodnocení poroty, bezproblémově jsme se shodli na prvních deseti projektech. Pak bylo těžší vybrat vítěze, hlasování nad každým návrhem skončilo 3:3. Nechtěli jsme zvolit aritmetický průměr; v některém z porotců by zůstal pocit, že vítězný projekt není tak kvalitní a první místo si nezasloužil. Nakonec jsme shodně vybrali práce Jakuba Dvořáka z prvního ročníku, který zpočátku ani nebyl žhavým favoritem. Ale je opravdu talentovaný. Když jsme projekty hodnotili v prvním kole individuálně, získal po pěti hlasech u obou svých projektů. Vítězství si zaslouží a doufám, že pro něj bude i povzbuzením do dalších ročníků.

---

Petr Stolín (atelier Stolín)

---

Jan Tabor (teoretik architektury)

Jaké jsou Vaše dojmy z Ještěda F kleci?
Ten první dojem je, že je tady příliš mnoho témat. Jsou tady čtyři ateliery a nejsou mezi nimi vidět žádné zásadní rozdíly. A pokud jsou nějaké rozdíly, tak se mi zdají náhodné. Myslím si, že by vůbec neškodilo, kdyby ateliery byly výraznější. I třeba v tom, kdo je vede, protože vůbec neškodí určitou dobu ty lidi napodobovat. Lidi jdou například k Zaha Hadid, protože se jim líbí, co dělá a když se jim to líbí, tak to hold nějakou dobu tak vypadá. Ten proces toho si něco přivlastňovat je to, že se něco napodobuje. Když člověk píše básně, tak taky píše básně jako Rimbaud nebo Karel Hynek Mácha a pak si někdy najde ten svůj styl. Takže jednak je tady strašně moc témat a z toho důvodu si myslím, že se nic nedělá opravdu hlouběji. Teď je všechno tak na povrchu. Nevidím žádné pořádné analýzy za tím, nevidím v tom žádný velký problém. Já bych očekával, že tam jsou formálně teoretický problémy, filozofický problémy, umělecko-historický poměry a tak dále. Není to tak často nebo je to strašně málo. A pak si myslím, že z části jsou témata strašně banální, protože jsou příliš praktická. Studenti by měli být spíš konfrontování. Nebo ta výuka by v nich měla vybudit chuť něco vymýšlet, prostě blbnout. Mě by bylo milejší, kdyby v těch projektech bylo více něco, co by mě provokovalo. Já tomu říkám něco, co působí odpor. Já se na to dívám a nějak se mi to nemusí líbit, nemusím tomu rozumět, ale musím vědět, že v tom něco je. No ale když se dívám, tak doplňovat někde nějaké chaloupky nebo nějaké díry a tak dále, které jsou tady všude v každým městě, to se mi zdá chybné. Chybné se mi také zdá, že je tady málo vidět ten proces. Mám takové podezření, že je to všechno děláno na poslední chvíli a někdo toho udělá víc a někdo míň a to co je hotovo to se pověsí a ukáže a člověk se pak tím zabývá. Je to podle mého názoru hrozně málo a vše je v takovém konkrétním kontextu, v kterém ti čeští architekti pořád chtějí myslet. Jak znám z Brna, tak pořád chtějí myslet v tom brněnském funkcionalismu. A v Praze zase pořád chtějí myslet v tom, ta pravá architektura to je architektura. Já jsem četl v jedné diskuzi, že řekl nějaký architekt: ,,Já řeknu jenom jedno slovo-architektura”. A místo toho, aby řekl: ,,Já řeknu jenom jedno slovo –provokace.” Nebo:,,Já řeknu jenom jedno slovo–rebelion.” No a prostě architektura. A když řekne architektura, tak já nevím co to je. No a tak dělají moc architekturu, ale nepracují s fantazií. A ta fantazie to znamená pracovat s tou architekturou. Z toho důvodu se mi líbí například to zadání Kuks, protože tam je architektura a s té se něco dá dělat, ale něco úplně jiného, převzat jenom tu odvahu a z toho se naučí dělat něco v tom smyslu jako gesto. A  takové je to všechno, ty zadání, že jsou nějaké chaloupky u vody a tak stojí ta chaloupka a já nevím proč tam stojí, na a tak tam stojí. Takových chaloupek se staví všude. Prostě to co roste všude dokola, to co se staví se tady taky opakuje. Místo aby se dělali alternativy k tomu. Támhle, když se podíváte na tohle nebo tam na to, tak toho stojí stovky a stovky všude. Vůbec by mi nevadilo, kdyby tady bylo víc módy, víc módního. To co se teď dělá. To co dělá ten a to co dělá zas ten. Mě se líbí Nouvel a mě se líbí zase ten. A tím bych se dřív zabýval. A vůbec by mi nevadilo, kdyby mě někdo říkal: ,,Ten to dělá jako Nouvel!“ Minimálně pak poznám toho Nouvela, ale tady nepoznám vůbec nikoho. To jen stojí někde. Ve Šluknově nebo v Zittau.

Takže toto, co jste teď říkal, to je pro vás takové srovnání například s vaší zkušeností ze škol ve Vídni nebo v Bratislavě?
V Bratislavě je to trochu jinak. Přece jenom je ta Vídeň dost blízko. A ve Vídni, třeba na technice, je to, čemu my říkáme research, tedy výzkum. A tady je to…to typické odborné vzdělání, prostě hold pokračování té střední stavební průmyslovky, jinými prostředky. Jak se říká, že válka je pokračování politiky jinými prostředky. Takže ten rozdíl je v tom, co chci! Co chci, koho chci učit nebo co chci, aby z těch studentů bylo. Lidi, kteří hledaj, zkoumaj, experimentujou. A nebo chci, aby uměli, aby odpovídali nějakému územnímu plánu. Nebo aby, když jim někdo dá, co mám postavit v Jablonci nad Nisou na náměstí, kde mám proluku nebo co s ní. V tom je ten zásadní rozdíl. Že se tady učí něco, jako odborné učiliště to je a ne jako učiliště fantazie, poezie, provokace, rebelie. A hlavně! Toto není to, co by se hodilo do této doby. My musíme požadovat něco, aby se města vyvíjela, a města se nevyvíjí tím, že se něco doplní v takovém nějakém kontextu. A ten kontext je tu příliš daný a ta volná fantazie je jaksi potlačovaná. A to by se mělo hned na začátku, protože ty témata jsou, jak říkám nesmyslná. Jako například pozorovatelna polární záře. Kdyby se pozoroval třeba tajfun, tak se to musí vymyslet jinak, ale pozorovat polární záři, to je jako sedět v kině a nic jiného z toho nemůže vyjít než nějaké lávky.

Jak se Vám spolupracovalo s ostatními porotci?
No výborně…Byli ochotní mým argumentům přislouchat a docela dobře jsme se dohodli. To co děláte, to se mi zdá hrozně v pořádku. Co se mi nezdá vůbec v pořádku, tak to, že tady ti učitelé nejsou, teda většina tady není. Potom si myslím, že by porota měla vybrat pár zajímavých prací a říct, že o tomto chceme mluvit a ti studenti by tady měli sedět a mělo by se o tom debatovat.

---

Mirek Vodák (cb-arch.blogspot.com)

Jaké máte dojmy z Ještěda F kleci, projektů, liberecké architektury…?

Myslím, že v Liberci je skvělá škola, která je specifická tím, že je nejmenší fakulta architektury u nás a má výhodu ve velkém ateliéru, kde jsou všichni studenti pohromadě, což je úplně unikátní věc. Byla tu skvělá atmosféra i během našeho hodnocení projektů, kdy se nechodí mezi jednotlivými místnostmi, ale kdykoliv se otočíte, vidíte úplně jiný přístup k věci, jiný ateliér a  jiné zadání.



Jak se Vám spolupracovalo s ostatními porotci?

Hodnocení bylo těžké v tom, že nelze srovnávat jedno konkrétní zadání, ale je jich velké množství od lidí z prvního ročníku až po diplomanty, to znamená různá úroveň studentů i projektů. Najít v tom nějaký rozhodovací systém je prakticky nemožné, takže jsme se snažili najít kompromis mezi tím, co by studenti měli umět a výsledkem jejich práce. Studenti by se měli soustředit na prezentaci, která se zaměřuje důležité a podstatné věci. Možná někdy řešení marginálních problémů přebije původní skicu (myšlenku), která byla dobrá a nakonec ustoupila do pozadí.