Carlo Scarpa

1906 - narodil se 2. června v Benátkách. Byl nejstarší ze tří dětí (Luigi a Ida). Jeho rodiči byli učitel na základní škole Antonio Scarpa a módní návrhářka Emma Novello
1908 - rodina se odstěhovala do Vicenzy
1919 - po smrti matky se otec přestěhoval s oběma syny nazpět do Benátek. Carlo se marně snažil o přijetí na Akademii výtvarných umění
1920 - byl přijat Accademia Reale di Belle Arti
1922 - během studia dva roky pracoval v architektonické kanceláři Vincenza Rinalda
1926 - získal diplom v oboru Architektonická kresba a stal se asistentem prof. Guido Girilli na benátské fakultě architektury
1927 - během učení vedl do roku svou vlastní praxi a zároveň byl poradcem sklářské manufaktury Cappellin
1930 - německé architektonické časopisy v Scarpovi vzbudily zájem o stavby Mies van der Rohe a F.L. Wrighta
1933 - začal vyučovat na fakultě architektury v Benátkách a spolupracovat ve sklářské dílně Venini na ostrově Murano
1934 - vzal si Onorinu Lazzari, vnučku architekta V. Rinaldo, pro kterého během studií pracoval
1935 - narodil se syn Tobia
1942 - společně s umělcem Mariem De Luigi získal od benátského Bienále první zakázku, pro něž pracoval dalších třicet let.
1951 - seznámil se v Benátkách s F.L. Wrightem
1954 - na pozvání Italsko-americké společnosti pro kulturní vztahy měl v Římě přednášky
1955 - významní architekti ho doporučují k získání čestného doktorátu
1956 - musel se před soudem hájit proti Komoře architektů v Benátkách, že působí jako architekt bez odpovídajícího vzdělání. Byl však osvobozen. Ve stejném roce získal společně s Lucovicem Quaroni architektonickou cenu Olivetti
1962 - byl jmenován řádným profesorem interiérové tvorby a přestěhoval se do Asolo u Tervisa
1965 - za přestavbu musea Castelvecchio získal v Římě cenu IN-ARCH a Zlatou medaili za umění a kulturu ministerstva školství.
1967 - cesta do USA po Wrightových stavbách. Seznámil se tam s Louis Kahnem
1972 - ujal se vedení benátské fakulty architektury. Stěhuje svoji kancelář do Vicenzy
1978 - zemřel 28. listopadu na japonské cestě v Sendai. Podle své poslední vůle byl pohřben na rodinném hřbitově Brion v Vito d’Altivole. Krátce před smrtí obdržel na benátské fakultě architektury čestný doktorát