Venezuelský pavilon v Giardini

Hlavním podporovatelem stavby venezuelského pavilonu byl Scarpův bývalý žák, italský architekt a výtvarník Graziano Gasparini žijící ve Venezuele (název státu ve španělštině znamená Malé Benátky). Předběžný Scarpův návrh byl přijat v lednu 1954 pod podmínkou, že práce budou dokončeny ještě v květnu téhož roku – právě včas před zahájením XXVII. bienále. Stavba měla být zahájena v lednu, termíny však nebyly dodrženy a v průběhu bienále mohli návštěvníci sledovat pouze hrubou stavbu. Navzdory všem hrozbám a stížnostem byl pavilon zcela dokončen až v červnu 1956.
Pavilon je v půdorysu členěn na tři hlavní obdélníkové části, které jsou rozloženy naproti sobě. V dokumentaci projektu je popsán jako „jednoduchý, převýšený a plastický“, což kontrastuje se sousedními pavilony Švýcarska a Ruska. Jedna část je krytá pouze betonovou deskou podepřenou šesti sloupky. Další dvě části tvoří dvojice místností (známé jako „major a minor“). Jsou osvětleny stropními okny bez potřeby jakéhokoli stínění. Pavilon je orientován severovýchodně a jihozápadně a podle původního návrhu měl být opatřen výsuvnou odrazovou stěnou, která měla být použita ve dnech, kdy slunce nesvítí. Tato část projektu však nebyla nikdy realizována.
V listopadu 1956 neznámí delikventi poničili hlavní zastřešení pavilonu. Scarpova stavba byla po několik let z velké části uzavřena zejména kvůli výměně panelů a skla. Dnes je opět otevřena, ale stále čeká na celkové obnovení původního vzhledu.
Benátská rodák Carlo Scarpa kromě venezuelského pavilonu navrhl také centrální pavilon v Giardini.