Bytový dům Borgo
Casa Borgo
Mezi nejslavnější Scarpovy realizace se řadí úpravy historických staveb, které svým nezaměnitelným rukopisem upravoval pro současné potřeby. Většinu Scarpovy tvorby představují veřejné stavby (muzea, univerzity, banky) a pouze několik soukromých projektů (rekonstrukce interiérů a vily). Bytový dům realizoval Scarpa pouze jeden. Stojí na západním předměstí historického centra Vicenzy, kam většina návštěvníků míří především za Palladiovým odkazem. Scarpa, který zanechal nejvíce realizací v rodných Benátkách, však strávil dětství ve Vicenze, kde si hrál v podloubí Palazzo Chiericati a Basilica Palladiana, ale příležitost stavět v tomto městě získal až na sklonku života, kdy také přestěhoval svůj ateliér do stájí vily Valmarana ležící v sousedství slavné Palladiovy vily La Rotonda.
Bytový dům Borgo je sice novostavbou, která však opět dokazuje Scarpovo mistrovství v zasazování nových objektů do historického prostředí. Bytový dům z jedné strany navazuje na blokovou zástavbu a na druhém konci se otevírá do zahrady ke vzrostlým stromům. Již během projektování Scarpa narazil na územní regulace i klientovy rozmary. Investor v roce 1974 Scarpu vyzval, aby spolupracoval s místním inženýrem, jehož projekt již získal od městských úřadů stavební povolení. Scarpa původně navrhl štíhlou hmotu, která lícovala s uliční čarou a zbývající část pozemku byla ponechána zahradě. Městské úřady projekt schválily 20. srpna 1975, ale dokončení svého jediného bytového domu se již Scarpa nedočkal.
Dům v průběhu času doznal řadu změn. Čtyřpodlažní objekt byl původně zakončen střešní terasou přístupnou všem obyvatelům domu, ale později se tento prostor zastavil (valbovou střechou) na další byty. Stejně tak měla fasáda narůžovělé “marmorino“ zbarvení,ale dnes je bíle natřená (barva je navíc smytá deštěm a zašedlá)
V suterénu, kam se vjíždí po rampě v západní části domu, se kromě parkovacích stání nachází také osm sklepních kójí. Jižní orientovaná fasáda je od uliční čáry mírně uskočená, čímž vzniká předzahrádka filtrující hluk a betonová pergola rovněž stíní přízemí. Hlavní vstup do domu je také zapuštěný a uvádí návštěvníky do japonské zahrady s vodním prvkem, skulpturálním podhledem a cihelnou dlažbou s betonem vyplněnými dutinami, čímž vznikl jemný tečkovaný dekor. Rudě natřené ocelové hlavice sloupů a překlady mají výtvarně ztvárněné detail. Schodišťová hala leží až za vstupní polouzavřenou zahradou. Cesta vede diagonálně do středu dispozice, odkud se pak v každém patře vchází z hlavní podesty do dvou velkoryse koncipovaných (až sedmipokojových) bytů. Asymetricky rozmístěná francouzská okna občas doplňují prefabrikované železobetonové balkony s charakteristickým Scarpovým zubatým dekorem v místech drenážního odtoku. Oddělení jednotlivých pater na fasádě provedeno pomocí kontinuálních betonových pásů v úrovní věnce.
Ačkoli byl dům dokončen až po Scarpově smrti, nejedná se o jeho poslední realizaci, neboť podobně rozestavěné zůstala vila Palazzetto v Monselice, kterou až téměř po čtyřech desetiletích dokončil jeho syn Tobia Scarpa v roce 2006.
Bytový dům Borgo je sice novostavbou, která však opět dokazuje Scarpovo mistrovství v zasazování nových objektů do historického prostředí. Bytový dům z jedné strany navazuje na blokovou zástavbu a na druhém konci se otevírá do zahrady ke vzrostlým stromům. Již během projektování Scarpa narazil na územní regulace i klientovy rozmary. Investor v roce 1974 Scarpu vyzval, aby spolupracoval s místním inženýrem, jehož projekt již získal od městských úřadů stavební povolení. Scarpa původně navrhl štíhlou hmotu, která lícovala s uliční čarou a zbývající část pozemku byla ponechána zahradě. Městské úřady projekt schválily 20. srpna 1975, ale dokončení svého jediného bytového domu se již Scarpa nedočkal.
Dům v průběhu času doznal řadu změn. Čtyřpodlažní objekt byl původně zakončen střešní terasou přístupnou všem obyvatelům domu, ale později se tento prostor zastavil (valbovou střechou) na další byty. Stejně tak měla fasáda narůžovělé “marmorino“ zbarvení,ale dnes je bíle natřená (barva je navíc smytá deštěm a zašedlá)
V suterénu, kam se vjíždí po rampě v západní části domu, se kromě parkovacích stání nachází také osm sklepních kójí. Jižní orientovaná fasáda je od uliční čáry mírně uskočená, čímž vzniká předzahrádka filtrující hluk a betonová pergola rovněž stíní přízemí. Hlavní vstup do domu je také zapuštěný a uvádí návštěvníky do japonské zahrady s vodním prvkem, skulpturálním podhledem a cihelnou dlažbou s betonem vyplněnými dutinami, čímž vznikl jemný tečkovaný dekor. Rudě natřené ocelové hlavice sloupů a překlady mají výtvarně ztvárněné detail. Schodišťová hala leží až za vstupní polouzavřenou zahradou. Cesta vede diagonálně do středu dispozice, odkud se pak v každém patře vchází z hlavní podesty do dvou velkoryse koncipovaných (až sedmipokojových) bytů. Asymetricky rozmístěná francouzská okna občas doplňují prefabrikované železobetonové balkony s charakteristickým Scarpovým zubatým dekorem v místech drenážního odtoku. Oddělení jednotlivých pater na fasádě provedeno pomocí kontinuálních betonových pásů v úrovní věnce.
Ačkoli byl dům dokončen až po Scarpově smrti, nejedná se o jeho poslední realizaci, neboť podobně rozestavěné zůstala vila Palazzetto v Monselice, kterou až téměř po čtyřech desetiletích dokončil jeho syn Tobia Scarpa v roce 2006.
0 komentářů
přidat komentář
