Sídlo nadace Querini Stampalia
Fondazione Querini Stampalia je instituce, jejímž posláním je podporovat studium a další podněty směřované k rozvoji. Byla založena v roce 1869 a jejím hlavním záměrem je vzdělání a vývoj jednotlivce. K tomu přispívá nejen bohatou knihovnou, muzejními výstavami, workshopy, setkáními, ale také samotnou budovou v níž sídlí, a to proto, že tato stavba prošla velmi zajímavou a detailní rekonstrukcí, za kterou je zodpovědný italský architekt a designér Carlo Scarpa, Valeriano Pastor a Mario Botta.
Za vznikem této nadace stojí vznešená a starobylá rodina Querini, která je mezi prvními zakladateli Benátek. Zřizovatelem je pak poslední potomek rodu, hrabě Giovanni Querini. Na konci třináctého století, byla rodina Querini jednou z nejbohatších linií a v průběhu staletí byla zapojena do politických, uměleckých a ekonomických problémů města. Fondazione Querini Stampalia obsahuje kompletní dědictví této rodiny.
Palác instituce se nachází blízko náměstí Svatého Marka v italských Benátkách a je považován za jednu z nevýznamnějších benátských architektonických staveb. Původně sloužila jako sídlo rodu Querini Stampalia, dnes je otevřená veřejnosti jako sídlo Fondazione (nadace).
Palác Querini Stampalia rekonstruovali Carlo Scarpa, Valeriano pastor a Mario Botta: tři různí architekti se třemi různými styly a zvýšily tak hodnoty paláce ze 16. století. Carlo Scarpa, pod dohledem Giuseppe Mazzariol, obnovil část přízemí letech 1959 a 1963. Mezi 1980 a 1990, Valeriano Pastor navrhl spojovací systém mezi podlažími paláce a dalšími budovami tohoto komplexu. V roce 1994 Mario Botta provedl podstatnou renovaci sídla tím, že reorganizoval jeho místnosti a vybavení.
Již v roce 1949 Presidentská rada Fondazione Querini Stampalia rozhodla zahájit restaurování některých částí paláce. Ředitel nadace Manlio Dazzi pověřil Carlo Scarpu obnovou části přízemí a zadní zahrady, které byly ve velmi špatném stavu. Projekt byl dokončen jen o deset let později díky Giuseppe Mazzariolu,který byl přítelem a příznivcem Scarpy. Mazzariol chtěl zlepšit organizaci kulturních aktivit a rekonstruovat vchod do paláce posunem po fasádě ke Campiello Querini Stampalia. Považoval přízemí (a zadní otevřené plochy) jako nepoužitelné pro výstavy, kongresy a dalších iniciativy kvůli častým záplavám mořské vody. V realizaci Carlem Scarpou je však voda hlavním charakterem: vstupuje z kanálu obklopujícího palác skrz vodní bránu do kanálků podél stěn v interiéru přízemí galerie. Dále v zahradě jsou dva prvky tvořeny vodou, jedním je brouzdátko z betonu a mosaiky a druhým kanálek, který propojuje 2 labyrinty vytesané do alabastru a istrijského kamene.
Restaurátorské práce podle Scarpy jsou založeny na vyváženosti kombinace starých a nových prvků, stejně jako na dobré spolupráci materiálů. Palác Querini Stampalia je významné dílo italské architektury 20. století představuje čtyři témata: most jako velmi lehký spojovací oblouk dokončen v Benátkách v posledních několika staletích; vstup s bezpečnostní bariérou před vysokou vodou - portego a zahrada.
Architekt Valeriano Pastor dokončil některé důležité stavební práce mezi lety 1982 a 1997. Valeriano Pastor spolupracoval s Carlem Scarpou v roce 1950 a byl profesorem a ředitelem the Architecture University of Venice. Je také zodpovědný za komplexní přístavbu a modernizaci plánu zaměřenou na to jak zlepšit prostorovou distribuci a komplexnost obecně. Nejpozoruhodnějším znakem této práce je spojení mezi budovami a vybaveností původně oddělených. Svislý systém byl vybudován nově a obsahuje malé plochy (toalety, kuřácké místnosti, skladovací prostory), přilehlé ke kovovému schodišti se schody z prefabrikovaného umělého kamene.
Za vznikem této nadace stojí vznešená a starobylá rodina Querini, která je mezi prvními zakladateli Benátek. Zřizovatelem je pak poslední potomek rodu, hrabě Giovanni Querini. Na konci třináctého století, byla rodina Querini jednou z nejbohatších linií a v průběhu staletí byla zapojena do politických, uměleckých a ekonomických problémů města. Fondazione Querini Stampalia obsahuje kompletní dědictví této rodiny.
Palác instituce se nachází blízko náměstí Svatého Marka v italských Benátkách a je považován za jednu z nevýznamnějších benátských architektonických staveb. Původně sloužila jako sídlo rodu Querini Stampalia, dnes je otevřená veřejnosti jako sídlo Fondazione (nadace).
Palác Querini Stampalia rekonstruovali Carlo Scarpa, Valeriano pastor a Mario Botta: tři různí architekti se třemi různými styly a zvýšily tak hodnoty paláce ze 16. století. Carlo Scarpa, pod dohledem Giuseppe Mazzariol, obnovil část přízemí letech 1959 a 1963. Mezi 1980 a 1990, Valeriano Pastor navrhl spojovací systém mezi podlažími paláce a dalšími budovami tohoto komplexu. V roce 1994 Mario Botta provedl podstatnou renovaci sídla tím, že reorganizoval jeho místnosti a vybavení.
Již v roce 1949 Presidentská rada Fondazione Querini Stampalia rozhodla zahájit restaurování některých částí paláce. Ředitel nadace Manlio Dazzi pověřil Carlo Scarpu obnovou části přízemí a zadní zahrady, které byly ve velmi špatném stavu. Projekt byl dokončen jen o deset let později díky Giuseppe Mazzariolu,který byl přítelem a příznivcem Scarpy. Mazzariol chtěl zlepšit organizaci kulturních aktivit a rekonstruovat vchod do paláce posunem po fasádě ke Campiello Querini Stampalia. Považoval přízemí (a zadní otevřené plochy) jako nepoužitelné pro výstavy, kongresy a dalších iniciativy kvůli častým záplavám mořské vody. V realizaci Carlem Scarpou je však voda hlavním charakterem: vstupuje z kanálu obklopujícího palác skrz vodní bránu do kanálků podél stěn v interiéru přízemí galerie. Dále v zahradě jsou dva prvky tvořeny vodou, jedním je brouzdátko z betonu a mosaiky a druhým kanálek, který propojuje 2 labyrinty vytesané do alabastru a istrijského kamene.
Restaurátorské práce podle Scarpy jsou založeny na vyváženosti kombinace starých a nových prvků, stejně jako na dobré spolupráci materiálů. Palác Querini Stampalia je významné dílo italské architektury 20. století představuje čtyři témata: most jako velmi lehký spojovací oblouk dokončen v Benátkách v posledních několika staletích; vstup s bezpečnostní bariérou před vysokou vodou - portego a zahrada.
Architekt Valeriano Pastor dokončil některé důležité stavební práce mezi lety 1982 a 1997. Valeriano Pastor spolupracoval s Carlem Scarpou v roce 1950 a byl profesorem a ředitelem the Architecture University of Venice. Je také zodpovědný za komplexní přístavbu a modernizaci plánu zaměřenou na to jak zlepšit prostorovou distribuci a komplexnost obecně. Nejpozoruhodnějším znakem této práce je spojení mezi budovami a vybaveností původně oddělených. Svislý systém byl vybudován nově a obsahuje malé plochy (toalety, kuřácké místnosti, skladovací prostory), přilehlé ke kovovému schodišti se schody z prefabrikovaného umělého kamene.
Karolína Burešová
0 komentářů
přidat komentář
