Tadao Ando : Vzájemná nezávislost, vzájemné prostupování

Zdroj
Lubomír Kostroň
Vložil
Petr Šmídek
06.05.2013 23:50
Tadao Ando

1 - Existují jak útočné, tak i obranné zdi. Jinými slovy, stěny mohou vyjadřovat jak násilí, tak i odmítání. V řadě městských domů, které jsem dodnes projektoval, zdi určitě měly agresivní vzhled a obsahovaly rovněž prvek násilnosti ve svém mlčení. Zamýšlel jsem jimi znovu klást otázku povahy soudobé společnosti.
2 - V mých městských domech jsou obsaženy vícepatrové prostory a otevřené prostory (dvorky) uvnitř jinak uzavřených objektů. Vnější prostředí je vždy izolováno a zůstává vně a uvnitř vytvářím nový, zvláštní svět.
3 - Stěny v městských prostředích jsou v zásadě jiné než zdi násilí a odmítání a zpočátku musí působit na pozorovatele lichotivě. Jinými slovy, musí odmítat a zapuzovat a přitom i zvát a naopak, zvát i když zapuzují. Představují zrádnou architekturu.
4 - Průchody nesmí být zcela uzavřeny, jestliže máme dosáhnout důvěrného vztahu mezi ulicí a domem. Ožívají vzájemným prostupováním sféry veřejné a sféry soukromé. To pak umožňuje cítit, že v každé jednotce pulzuje život.
5 - Stavební místo je tišinou řeky, kterou je ulice a město. Je místem, kde stropem jsou nebesa.

Světlo a vítr
1 - Světlo kráse přidává na dramatičnosti. Vítr a déšť, díky svému působení na lidské tělo, dávají životu barevnost. Architektura je prostředníkem (mediem), který člověku umožňuje pociťovat přítomnost přírody.
2 - V mých pracích je světlo vždy důležitým činitelem, dramatizujícím prostor.
3 - Ve dvorech (atriích) příroda každý den ukazuje své různé aspekty. Ty jsou jádry života, který se v domě rozvíjí a prostředky, umožňující vstup přírodních jevů jako jsou světlo, vítr a déšť, které ve městě zapomínáme.
4 - Přiváděním přírody dovnitř a proměňováním světla do jednoduchých geometrických tvarů, které v městském kontextu jsou vylučovány, vytvářím komplexní prostory. Dávám proniknout vyjímečnému do nejběžnějšího a nejznámějšího prostředí - do domu - a tím podněcuji lidi k uvažování o tom, co vlastně je běžné.
5 - Na Západě existuje nebe, které je integrováno s architektonickým prostorem. Vidíme jej tehdy, když se uzavřené prostory náhle setkají s otevřenými.

Pečeť individuální vůle

1 - Primární krajina je vědomí, zahalené v temnotách, světlo, které postupně s hloubkou ubývá, pocit chladného doteku, děsivé sloupořadí v ohnisku rozptýleného světla, ozvěna smíchu vracející se z prostoru mezi sloupy zpět ke kalnému, mihotavému světlu.
2 - Co mohu udělat, je posunout Modernizmus trochu dále a zkoumat jeho možnosti - využít, co bylo přehlédnuto a zanedbáno. Architektura se musí velmi specifickými způsoby vztahovat ke městu a společnosti a vyhýbat se rozmazlování intelektuálními manipulacemi jako jsou historicizmus a sémiotika.
3 - Při projektování je pro mne důležité nacházet rovnováhu mezi tím, co je logické a co je nelogické.
4 - Chci, aby mé budovy přesahovaly meze fyzické velikosti. Chci, aby se lidé ptali sami sebe po podstatě bydlení (sídlení) a chci, aby se jejich těla probudila k prožívání života.
5 - Mé stavby jsou charakteristické omezenou škálou používaných materiálů a přímým působením textury materiálu. Co se prostoru týče, prostory, které vytvářím, nemusí nezbytně jasně vyjadřovat funkci.

Silové pole
1 - K architektuře existuje mnoho přístupů. Avšak do té míry, ve které je architektura pro město důležitá složka, architekti musí být k němu zodpovědní.
2 - Svah vyžaduje celkový, všezahrnující přístup k místu stavby, soustředěný na vytvoření třírozměrné "prázdnoty" (yohaku).
3 - Rámcem vymezené nebe generuje světlo a stín, inspiruje člověka ptát se po významu přírody a pomáhá mu rozumět skladebným prvkům prostoru. Zpracování místa se stává třírozměrným tvarováním krajiny.
4 - Japonská architektura se vyvinula z průniku umělého a přírodního, ze "čtení" topografie a citlivé vnímavosti k přírodě. Rychlá urbanizace zabránila architektům hledat v přírodě pomoc a architektura sama nemůže vytvářet příznivé prostředí.
5 - V daném (stavebním) místě se architektura pokouší ovládnout prázdnotu, jenže současně prázdnota ovládá architekturu. Má-li být dům autonomní a mít svůj vlastní charakter, pak nejen stavba, ale i prázdno musí mít svou vlastní logiku.

Vůle zdi (stěny)
1 - Podobně jako u pevnosti v poušti, zeď je nejen ochranou bariérou, ale duchovním předmostím, jasně definujícím svou přítomnost v proměnlivém proudění města a odmítajícím jakoukoliv myslitelnou představu veřejného.
2 - Zeď budí chuť na ni kreslit, snad proto, že je plochá. Tuto chuť však je třeba potlačit. Pokreslená zeď byla zbavena významu materiálu, ze kterého je zbudována. Stane-li se znakem, přestává existovat jako taková.
3 - Rámová konstrukce o stejných rozpětích je základem Modernizmu. Sloupům vzala jejich význam, posvátný charakter a rytmus. Proto zdi nahradily sloupy jako nosné téma architektury.
4 - Ohraničující zeď není jen jednoduše obranou. Zeď je prostředkem agresivního vyjádření vůle obyvatele žít ve městě. Současně také zajišťuje místo pro soukromý život, rozvíjející se uvnitř.
5 - Zeď je místem, kde se setkává logika města s logikou ohraničeného místa. Je nejmenším a nejzákladnějším regulátorem městské struktury.

Homogenní a mnohovrstevná krajina
1 - Krajina postupně získává vyšší, architektonický charakter, když jsou v ní umístěny sloupy, zdi a jednotlivé stavební prvky tak, aby měly vzájemný vztah.
2 - Můj cíl se může jevit jako snaha po vytváření abstraktních prostorů, ze kterých byla odstraněna lidskost, funkčnost a životní styl. Je tomu tak proto, že mé budovy obepínají co se na první pohled zdá jako prázdné prostory. Co však hledám, nejsou abstraktní prostory, ale prototypy prostorů.
3 - Nesoulad mezi vysoce uspořádanou geometrií a každodenním lidským životem vede ke srážkám, které pomáhají vytvářet nové prostory. Tímto způsobem získává budova jasnou identitu.
4 - Homogenní prostor vytvářený pomocí strukturních rámů o stejném rozpětí je prvním principem moderní architektury. Jenže mým záměrem je vytvářet prostory, které se mohou jevit na první pohled jako jednoduché, ve skutečnosti však k tomu mají daleko - chci vytvářet složité prostory, které jsou výsledkem zjednodušování.
5 - Individuální prostory, chráněné a přesto otevřené, kombinuji tak, aby vytvářely celek. Nejde jen o prostou kombinaci částí a části nejsou ani ovládány zvenčí. Individuální prvek je základem projektu a vztah mezi jednotlivým prvkem a celkem je brán vždy v potaz, jak se projekt rozvíjí zevnitř směrem ven.

Tadao Ando: Mutual Independence, Mutual Interpenetration, in Nihon no Kenchikuka, 6, 1986
Překlad: Doc. PhDr. Lubomír Kostroň, M.A., CSc. / www.kostron.cz
0 komentářů
přidat komentář

Související články