Zpráva z 2. sympozia experimentální architektury v Praze

Anastasios Tellios: I have always been here

manifest: "Vždycky jsem zde byl" zpochybňuje svět designu, jeho pokroky a experimenty; obhajuje obnovení chybějících spojení s přírodou, místem, historií, kulturou, lidskými potřebami, právy a zvyky.“
 
Tellios (school of Architecture, AUTH, Řecko) představil agendu svého studia zabývajícího se převážně výzkumem nových prostorových koncepcí. Studio ve svojí pětileté historii zkoumá od projektu Domina, zabývajícího se novou tektonikou, přes projekt Buterfly, který analyzuje makroskopickou biologii a následně ji aplikuje na různé architektonické témata od fasád, interiérů po oblečení. Projekty zkoumající interakci reálných míst a objektů. Tellios uzavírá ukázky svého experimentálního studia a přechází k teoretickému shrnutí výzkumné agendy. Sdílení kultury, nová integrace s přirozeným prostředím, mezikulturní rámec a tekutá modernita jsou hlavní teze, kde spíše než-li být „moderní“, modernita znamená modernizovat a spíše než-li být sám, je znázorněna kapacita být zapojen do intaktní synergie společenství (Zygmunt Bauman : Liquid modernity)
Následná diskuse míří k materializaci a fabrikaci projektů. Na tuto otázku Tellios odpovídá; že jejich malá škola nevlastní žádné roboty, ani pořádnou dílnu či fablab a tedy se soustředí na koncepty nového prostorového řešení, asambaláž a biomorfologii, stejně tak kódované architektuře a přepisu různých patternů chování. Svoji agendu vnímá jako počátek spekulativního myšlení v architektuře a jako předprogram pro další rozvoj a výzkum.

Záznam přednášky >

SOMA

manifest: Plánování bude znamenat vytváření prognóz o vnitřní a vnější dynamice budovy. Architektura nebude mít pevný vzhled, ale bude spíše neustále reagovat na individuální potřeby a preference.

Stefan Rutzinger - SOMA architecture, Wien, svoji přednášku zaměřil naopak na realizace. Jako mladé architektonické studio zvítězilo v mezinárodní soutěži na Theme pavilion EXPO Yeosu, J.Korea. Dle jeho slov, nikdo z nich nečekal vítěství a spíše mysleli, že to bude dobrý projekt do portfolia, k překvapení všech porazili věhlasné ateliéry a dostali možnost svůj projekt realizovat. Objekt Pavilonu má být ikonickou stavbou integrující ideu EXPO "Living Ocean and Coast". Soma Architecture pracují s parametrickou distribucí světla do výstavních ploch pomocí diferencovaných trojúhelníkových perforací. Kinetická fasáda využívá flexibility a elasticity lamel.
 
Druhý projekt již procestoval množství kulturních akcí a sympozií a byl úspěšně publikován. Performace pavilon z hliníkových trubek malého průměru o stejné délce prvku okolo 2 metrů byl navržen v kooperaci se světovou konstrukční kanceláří Boolingher a spol. Praktické užití genetického algoritmu ve spojení se statickou analýzou KARAMBA je aplikováno v souběhu pro hledání ideální formy. Forma pavilonu je tak optimalizována testováním tisíců možností, kde porovnáváním klíčových parametrů, jako je průhyb a hmotnost konstrukce jen nejlepší výsledek dosáhne pomyslného vrcholu a je vyhodnocen jako nejlepší genotyp. Esteticky expresivní hmota je pak založena na jednoduchém principu stejné různosti, tedy stejného elementu užitého v různých pozicích. Transformací prvku dochází ke stabilnější formě, kde každý "joint" je jedinečný. Prvky jsou zpracovány pomocí CNC a každý prvek má své přesné místo.
 Soutěžní návrh na most do Londýna využívá komplexního zadání a podmínek, optimalizuje tvar průhybu mostu horizntální rotací a vytváří tak uprostřed mostu prostor pro sociální interakci. Forma toku sil je pak interpretována v obkladu mostu kovovými lamelami, které přechází do prvků zábradlí, osvětlení a pod. Tato idea je v poslední době silně rozšířena celým parametrickým světem od Patrika Schumachera po Karamba wokrshop v Bratislavě. Fascinující vizualizace průběhu napětí v konstrukci je sexy.
Třetí realizace je vstupní objekt stávající galerie. Projekt se zaměřuje na tok sil ve struktuře a užívá tzv. BESO optimalizaci, kde je sledován tok sil (force flow) od zatížení k podpoře a dále je sledována tekutost. Pohyb hmoty betonu. Odlitý beton pak navozuje pocit jeskyně a naprosté přirozenosti materiálu a konstrukce.
Výzkumný projekt ve spolupráci z TU, veden jako workshop, rozvíjí ideu stejné různosti na pavilonu, tentokráte z hliníkových spirál, kde každá trubice je stočena do pětiúhelníkové spirály. Zatáčením spirál do sebe vzniká stabilní struktura vytvářející prostorovou situaci pavilonu. Jako části byly zkoumány popisy  prachových částic z konce 19. století, kde byla objevena částice prachu tvaru spirály. Tvar pavilonu vychází z pohybu těchto částic, simuluje chování prachu a jeho performaci. Prostorově a strukturálně bohatý objekt je instalován 1:1. Po akci je demontován a recyklován.

Záznam přednášky >

José Sanchez: Exponenciální Design

manifest: Polyomino je výzkumný projekt, který zkoumá koncepty kombinačního designu v herním prostředí jako nástroje pro vytvoření formy. Hráč má k dispozici interaktivní rozhraní, jež mu umožňuje umisťovat a otáčet různými jednotkami generujícími vzory a architektonické formace. Platforma hry poskytuje hráčům vytisknout objekty z herního prostředí ve 3D. Projekt je v současné době sponzorován společností Stratasys.

Sanchez představuje nové koncepty architektonické disciplíny. José je znám ze svých skvělých tutoriálů. Zdatný kódař a vynalézavý hráč v první části představil svoji filozofii sdílené komunity a kultury. Analýzou náročnosti soutěží nadhodil tezi, že jediná architektonická soutěž zabere 2 architektům celou kariéru. Tedy soutěží-li 1700 soutěžních projektů, které dělají v průměru 3 architekti za tým, řekněme 3 týdny, jedná se o 5100 týdnů, tedy 100 let. Sanchez soutěžní model ukazuje jako: neplacená práce, devalvace designu, koncentrace kapitálu, tajnosti mezi účastníky/ nekolektivní myšlení, plýtvání zdroji. Kdyby ovšem nastala situace, že bychom sdíleli naše vědomosti a zkušenosti, vytvářeli alternativní módy praxe, náš design by mohl růst exponenciálně. Následuje strategie jak jít vlastní cestou, od rozmazání hranic mezi disciplínami, kooperace oborů, vytvoření vlastního produktu, vlastního softwaru a self kontraktu.
Sdílíme-li znalosti vytváříme komunitu, která mluví stejným jazykem. Následuje projekt Negativní Entropie. Obrácená neuspořádanost vychází z teze, že neznáme výslednou formu produktu, ale známe její části, respektive prvek. Negativní superpozicí může být Rubikova kostka nebo Lego. Známe jejich výsledný tvar, krychle, hrad/loď a jsou složeny ze stejných prvků - kostiček. Sanchez spolu s Andashek navrhuje komponent ze kterého lze složit nové, překvapivé objekty. Materialita umožňuje zlomit systém a repertoár se tím vymezuje z kódovaného předpokladu. A skutečně, lidé po celém glóbu si hrají, vytvářejí neuvěřitelné, místy i známé tvary, jako kola, kruhy a dinosaury. Možnosti prvku díky několika osám drážek umožňují velkou škálu variability a tak vznikají i expresivní formy laviček, pavilonků a instalací fascinujících forem.
Další projekt, polyomino, jde dál. Uživatel si ve virtuálním 3D prostředí hraje interaktivní designovou hru. Různým stylem tvoří systém "from gaming to making". Výsledná struktura je vytištěna na 3D tisku.
Finální projekt se zabývá "slow computation" a " Time based vs. Trade based systems". Spekulativní urbanistická hra Block'hood vyzývající částečným emergentním urbanismem stávající holistické plánovaní města.

Záznam přednášky >

Gilles Retsin : Very strange Mereology

manifest: Zvyšující se schopnosti počítačů tlačí architekturu do nové domény dosud nepoznaných detailů - materiálnosti, struktury a estetiky - a podněcují obnovenou diskusi o kontinuální vs. diskrétní povaze architektonických systémů.

Absolvent AA DRL 2012 ve studiu Roberta Stuarta-Smitha, představuje svoji tezi akcelerovaného strukturalismu. Na podkladě základních digitálních úloh se orientuje směrem k tektonice a struktuře částí a celku. Slovy „ Spíše nežli propůjčování modelů z přírody nebo neofenomenologii; digitální ontologie pro architekturu by měla být založena na zostření tenze mezi architekturou a jejími částmi“; uvádí svoji teorii mereologie*. Strukturu „Corbiho DOMINA“ reinterpretuje jako asambláž přímých prvků. Jako svůj manifest deklaruje 1. Komplexita vzniká z omezení. 2. produkce je založená na jednotlivých, oddělených, jednoduchých prvcích.3. Rozlišení - Roznesení hmoty je řešeno narůstáním počtu prvků.
V projektech Retsin představuje protohouse Softkill, generovaný dům produkovaný 3D tiskem. Pokračuje v projektech užívající kódovanou architekturu, kde se zaměřuje na estetiku tektoniky a struktury. 

* mereologie : [Řečtina], logika, systém S. Lešniewského, vystupující jako teorie části a celku, chápaná jako teorie množin (tříd). Uveřejnění mereologie ve formě deduktivního kalkulu 1916 bylo jednou z realizací programu obecné deduktivní teorie a redukce matematiky na logiku na úrovni prosté teorie typů.

Záznam přednášky >

Roland Snooks : Behavioral formation

manifest: Algoritmické metody navrhování dokážou začlenit konceptualizaci návrhu, konstrukce a konstrukčních procesů jako intrikované vlastnosti výrazu designu. To architektovi dává nebývalou svobodu při vytváření pragmatických vazeb přes generativní tvorbu a realizaci.

Agentově založené chování a generování geometrie využívá základních pravidel interakcí jednotlivce a shluku. Koheze, separace a zarovnání jsou primární parametry. Dále se Snooks zabývá možnostmi vystavění geometrie z Agentů. Kde používá cloud points, linky, meshe a agentové tělo. Strukturální chování agentů je často založeno na algoritmech postavených na sociálních interakcích hmyzu, ptáků apod. Struktura je následně analyzována a vyhodnocena, respektive optimalizována dokud nenalezne požadovaný výsledek.
Následuje ukázka projektů výzkumného studia Kokkugia, kde Snooks prezentuje aplikaci svého výzkumu na projekty rozličných zadání. Na menších prototypech pak představuje fabrikační techniky využívající víceosé roboty. Hlavní poselství tkví v koherenci a integraci architektury, kdy se již nejedná o koláž jednotlivých prvků jak známe z moderny, ale o propojený systém struktury, fasády a interiéru.

Záznam přednášky >

MONAD studio – Pulzace v Architektuře

manifest: Veronica Zalcberg a Eric Goldemberg - MONAD Studio tvoří pulzující architekturu, která vzkvétá na sérii prostorových paradigmat založených na pohybu. Pulzace vede ke smyslovému vnímání pohybu, vycházejícího z tajemného vztahu mezi prostorem a akustickým efektem aktivovaným rytmem. Architektura má rytmus! Podle Lyotarda musí být v každém rytmu nějak začleněna podmínka pro opakování - formální totožnost a pravidelnost. Je začleněna do matice objektu, jehož cílem je takové pravidelnosti narušit a takové identity rozbít svým vlastním sklonem ke "špatné formě". Samotný rytmus, složený jak z opakování, tak z jeho nepřítomnosti, je součástí této "špatné formy". Je násilím číhajícím na formu a zároveň i formou násilí.

Goldemberg představuje architektury studia Monad založené na transformaci, pohybu a agregaci. Patrná fascinace křivkou, formou, jejím rozvojem dosahuje největší artikulace hmoty. Od větších architektonicko-urbanistických projektů se dostává k menším objektům, u kterých není rozhodující účel, ale experimentování s formou. Její neustálé cizelování vede k expresivním, dravým objektům, které se ocitají na hraně spojení umělého a přirozeného, přičemž si zachovává svoji autonomii. Vztah subjektu a objektu je eskalován do napjatých tenzí.
Monad studio přichází s reinterpretací akustického objektu. Kdy forma je ozvučena, stává se nástrojem, hudbou, zmrzlou architekturou. Jejich vývoj hudebních nástrojů od jednostrunných baskytar po náročnější dechové byl prezentován hrou na jednostrunnou baskytaru.
 
Záznam přednášky >

Archi/Bio/Tech

manifest: V přesazích architektury, biologie a technologií se objevují nové formy. Výzkum biologických procesů na základě laboratorních experimentů nám umožňuje nečekaná řešení prostoru, struktury, materiálu i konstrukce

Jan Tůma představil práci studia založenou na přesahu architektury do oborů biologie a technologie. Kombinací těchto tří klíčových faktorů navrhují nové řešení stávajících problémů, jako například první představený projekt řešící nekvalitu vody v přelidněném slumu v Lagosu. Další projekt je Laboratorium Silenc v současné době instalovaný na Expu v Miláně. Projekt syntézy přirozeného ekosystému lesa reaguje na klid zoomováním na makroskopické detaily. Land of Stories řeší formální podobnost sedimentů, typických pro českou krajinu, a možnosti jejího napodobení generováním podobných situací. Analýza formotvorných procesů je aplikována v počítačové simulaci. Poslední projekt studia, BEE HIVE testuje možnosti přenesení algoritmů chování sociálního hmyzu, včel, do geometrie.

Záznam přednášky >

Atelier Vukmanov

manifest : Virtuální realita povstává z popela éry kyberpunku 20. století. Tentokrát však technologie pokročily na úroveň, kde konečně mohou sloužit svému účelu - a ještě lépe. S kulturou chytrých telefonů vítáme kdysi podivné digitální obrazovky připojené k lidským očím. Protože se virtuální realita stále šíří od herního průmyslu do filmového a animačního, architekti vidí šanci si tuto technologii přizpůsobit pro vizuální reprezentaci. Od ručně kreslených perspektiv přes modelování v počítači, 3D ztvárnění a nyní VR, vývoj našeho prezentování opět mění způsob, jakým uvažujeme o prostoru a morfologii. Tato nová metoda vizualizace vyžaduje fotoaparát se záběrem 360°, který vytváří zkreslené, rozbalené, ploché obrázky. Ty zachycují každý úhel návrhu přes mnohodimenzionální objektiv. Pokud nic nemůže zůstat skryto za rámem, jak by mohli architekti skrývat podrobnosti virtuálních prostorů?

Vukmanov prezentuje široký rámec práce od univerzitních projektů ze studia Grega Lynna po filmařské projekty. Projekty vycházející z enviromentálních analýz posunují použití digitálních nástrojů dál, ze škály formálních studií k aplikaci reálných dat, jako například oslunění, proudění větru, pohyb vody. Performace architektury může být přeložena jako interaktivní proces simulace a percepce, kde parametrické elementy zastupují průběhy sil, systémové a materiálové chování. Topologické prvky zastupuje kontext, vizuální exprese a fyzické nebo virtuální prostředí. Oboustranná interakce analýzy a aplikace posouvá hranice navrhování a umožňuje rekurzivitu.

Záznam přednášky >