Vyšla ročenka Česká architektura 2016-2017 pod vedením M.Steinbachové

V polovině dubna se ve sportovní hale v Dolních Břežanech uskutečnil křest již osmnácté ročenky české architektury. Jejím sestavením letos Dagmar Vernerová z nakladatelství Prostor pověřila pražskou architektku Marcelu Steinbachovou, která se tak po Markétě Cajthamlové a Jitce Ressové stala v osmnáctileté historii teprve třetí kurátorkou. Každá ročenka je subjektivním výběrem třicítky staveb. Kurátor se pokaždé ocitá v nevýhodné pozici, kdy musí ze stovek realizací vybrat pouhou desetinu, čímž citlivě zasáhne nejedno ego. V průběhu let se zažilo nepsané pravidlo, že by kurátor neměl do výběru zařazovat své vlastní realizace. Z důvodu relativně malé architektonické scény v Čechách se však nikdy nevyvarujete tomu, že zvolené stavby vám budou blízké nejen po stavební stránce. Ze svazujícího limitu třiceti staveb se Marcele Steinbachové podařilo vysvobodit úvodním textem Patnáct dvojic, kde kromě řady otázek pro zlepšení českého architektonického prostředí také jen tak mimoděk představila další třicítku realizací dokončených v uplynulém roce. Řada kurátorů předchozích ročenek se až násilně držela myšlenky představit zajímavou tvorbu mimo centra. V letošní ročence si Praha a Brno přivlastnili třetinu publikace, což zní logicky, neboť tato města soustřeďují veškerý potenciál potřebný pro vznik kvalitní architektury, ale určitě se vyplatí i nadále putovat po menších obcích a objevovat stále častější zdařilé vlaštovky.
Při výběru staveb byla pro Marcelu Steinbachovou určující kvalita projevující v kontextu i detailu, aby stavba nevyznívala pozitivně jen po mediální stránce, ale byla skutečně přínosná pro své okolí a každodenní život. Při výběru staveb se záměrně vyhnula objektům na zelené louce, ale hledala domy “komunikují přes plot“. Na příkladě dvojicích ukazuje různé přístupy k podobnému zadání a také, že neexistuje jedno univerzální řešení. Architektura nabízí mnoho tváří a ročenka mimo jiné odhaluje několik ožehavých témat dnešního stavebnictví. Výběr realizaci otevírá dvojice sakrálních staveb různých měřítek, ale společné soukromé iniciativy místních obyvatel, a třicítku staveb uzavírá pohled na budoucnost sídlišť.
V závěru ročenky si Jan Šépka přizval k rozhovoru Michala Škodu, přičemž obě tyto osobnosti spojuje úspěšný projekt Vnímání, který před dvěma roky představoval jednu z nejnavštěvovanějších architektonických výstav v českobudějovickém Domě umění. Michal Škoda, který se dlouhodobě snaží o prohlubování veřejného zájmu o architekturu, je zároveň důkazem, že z téměř ničeho lze vybudovat respektovanou instituci přesahující hranice naší země.
Představení ročenky bývá každoročně spojováno s výtkami nad nedostatkem architektonických soutěží a absentující koncepční podporou státu. K velké radosti se do letošní publikace dostaly hned čtyři realizace zadané obecními úřady a mohly tak vzniknout veřejné stavby zvelebující společné prostředí.
Jak již bylo zmíněno, křest letošní ročenky proběhl ve sportovní hale v Dolních Břežanech za přítomnosti starosty Věslava Michalika. Slavnostní odpoledne bylo spojeno s prohlídkou obce, kde jsou na své veřejné stavby patřičně hrdí. podobně úspěšnou cestou se vydal také starosta Martin Kupka z obec Líbeznice na severním předměstí Prahy. Namísto lamentováním nad nečinností nejvyšších pozic se malé obce vydaly jít příkladem. To, co státní správa uskutečňuje po malých nesmělých krocích, tak si soukromé společnosti naplno uvědomují, že sídlo firmy je reklamou, která každého informuje, s kým máme co do činění.
Rád bych se mýlil, že v příští ročence Luďka Rýznera budou absentovat kvalitní stavby vzešlé z otevřených soutěží, iniciované veřejnými institucemi a bez státní priority.

Ročenku Česká architektura 2016-2017 si můžete zakoupit v našem e-shopu.