Podpořme Přípravu metropolitního plánu!

Stávající územní plán i projednaný koncept „nového“ plánu jsou poplatné 70. létům 20. století.
Jsou to dokumenty postavené na regulaci a restrikci, dokumenty nevstřícné a nesrozumitelné.
Vycházejí z předpokladu formální odbornosti a pasivity veřejnosti, vyhovují jen zájmům jednotlivců.

Naproti tomu připravovaný proces vnímá iniciativu lidí jako součást územního plánu.
Nový Metropolitní plán musí být dokumentem otevřeným, dynamickým a široce sdělným.
Praha musí mít konečně plán vyspělý a soudobý v duchu aktuálních evropských tendencí.

Město se v dnešní době již nedá plánovat shora a staticky v naivně objektivistickém duchu.
Opravdu obytné město vyžaduje velmi širokou spolupráci těch, co je dennodenně obývají.
Pokud nemá být město redukováno na tržiště s pozemky, musí být jeho plán opravdu sdílený.

Vznik Metropolitního plánu je podmíněn ukončením prací na rozpracovaném územním plánu.
Ukončení stávajícího procesu a započetí prací na novém plánu není v rozporu s legislativou.
Těmto změnám se nyní snaží zabránit ti, co mají ze stávající jednostrannosti plánu výhody.

Dne 7.6.2012 od 9 hodin Zastupitelstvo Hlavního města Prahy projednává toto přelomové téma.
Podpořme otevřenou a vstřícnou Prahu jakýmkoliv mírumilovným, ale důrazným způsobem!

Stejně jako se po roce 1989 halasně projevovali ti, co ztratili moc, ať již vyjádřenou majetkem či postavením, tak také nyní, po významných pozitivních změnách na pražské radnici, stejné typy lidí vykřikují své obavy z těchto změn. Stejně jako tamti po roce 1989, i tito „vysvětlují“ veřejnosti, že jde jen o výměnu garnitur moci, ne o kvalitativní změny. Takoví lidé nedokáží ani poznat, natož připustit, že někdo může své činy vést s čistými úmysly. V případě pražského územního plánu pan náměstek Tomáš Hudeček velmi rychle poznal, že stávající plány jsou ideálním korupčním nástrojem (nekoncepčnost umožňující stálé změny směru, přeregulovanost vyžadující stálé změny pravidel, formálnost zabraňující dynamické taktice města) a naprosto postrádají vstřícnost užívání a jasnost vize. V rámci jejich pořizování se kladlo stále více důraz na formální stránku, aniž by byly reflektovány významné změny jak v oblasti společensko-politické, tak v oblasti ekonomicko-technologické. Stejně tak je do očí bijící ignorance zásadních změn v současném způsobu plánování měst ve vyspělých evropských zemích. Územní plány zde postrádají onu rigidnost a technokratičnost typickou pro plány české. Jsou velmi srozumitelné a otevřené jak pro diskuzi v rámci jejich projednávání, tak pro výklad v rámci jejich užívání. Zásadním parametrem zde je jejich strategický charakter neboli vize. Přísnost je ve vymezení ochrany hodnot a udržení dohodnutého směru rozvoje, ne v absurdním trvání na neobhajitelných regulativech. Územní plány jsou zde podkladem pro další jednání, ať již s veřejností v rámci podrobnějších plánů a studií, nebo s investory v rámci projednávání jejich záměrů.
A takovým by měl být i nový Metropolitní plán Hlavního města Prahy, nově formulovaný územně plánovací dokument. Teoretická příprava na takovou změnu probíhá již zhruba rok, pan náměstek Hudeček toto téma konzultuje s nebývale širokým spektrem významných odborníků, stejně tak je věc sice mnohem nenápadněji, o to však důrazněji, projednávána v politickém prostředí hlavního města. A právě zde se projevuje vliv těch, kteří nechtějí ztratit svůj výše uvedený vliv. Jednak těch „odborníků“, kteří mají za to, že územní plánování je jen jedno a že není nyní rozdílu oproti socialistickému plánování, jednak těch, kteří zaměňují územní plán za stolní hru „Monopoly“. Jestli máme opravdu chuť realizovat dosud formálně či ideologicky vyhlašované ideje jako „udržitelnost“, „participace“ či „ekologie“, musíme v prvé řadě zásadně změnit svůj pohled na územní plánování. Nyní je k tomu příležitost.