Praha - Sochařka a sklářka Jaroslava Brychtová, která 18. července oslaví 95. narozeniny, tvořila spolu s manželem Stanislavem Libenským téměř půl století tým špičkových a uznávaných sklářů. Oba významně přispěli k vývoji moderního uměleckého skla. Jejich díla, která jsou zastoupena v řadě galerií a sbírek, patří mezi nejdražší a nejvyhledávanější na světovém trhu. Libenský zemřel v roce 2002, Brychtová poté v práci pokračovala samostatně.
Oba se věnovali možnostem uměleckého zhodnocení technologie taveného skla. Díky nim se výtvarně zaměřené sklo stalo určujícím prvkem řady staveb a jako takové i součástí architektury. Jejich tavené skleněné plastiky byly ve světě první svého druhu a budily zájem. Brychtová ve společném díle uplatňovala sochařské vzdělání, Libenský zase vnášel svou malířskou zkušenost. Do počátku 90. let manželé vystavovali více v zahraniční než v Česku.
Z jejich autorské dílny pochází například takzvaná negativní dutina, kdy jsou uvnitř neobarveného skla vidět barevné a světelné efekty. Umělci spolu vytvořili mnoho skleněných plastik, užívali malované, leptané a broušené sklo, vyráběli také vitráže. Práce Brychtové s Libenským byly vystaveny a oceněny na přehlídkách Expo v Bruselu (1958), v Montrealu (1967) a v Ósace (1970) - zde velmi zaujala jejich 22 metrů velká plastika s názvem Řeka života.
Mezi realizace dvojice Libenský - Brychtová patří vitráže v kapli chrámu svatého Víta v Praze, skleněný plášť Nové scény Národního divadla v Praze (ve spolupráci s architektem Karlem Pragerem), vstupní hala hotelu International v Brně, vnitřní výzdoba vysílače Ještěd nebo okna kaplí v Horšovském Týně a na brněnském Špilberku.
Brychtová je rodačkou ze Železného Brodu (1924). Jejím otcem byl sochař Jaroslav Brychta, který proslul jako tvůrce vyhlášených železnobrodských figurek z taženého a foukaného skla. Jaroslava studovala na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v ateliéru Karla Štipla a na Akademii výtvarných umění u Jana Laudy (1947 až 1950). Pracovala jako výtvarná návrhářka v podniku Železnobrodské sklo (1950 až 1984), poté působila ve vlastním studiu.
V roce 2005 převzala medaili Za zásluhy o stát v oblasti umění.