Sklo je krásné, vznešené i prevít, tvrdila Jaroslava Brychtová

Praha - Sochařka a sklářka Jaroslava Brychtová tvořila spolu s manželem Stanislavem Libenským téměř půl století tým špičkových a uznávaných sklářů. Oba významně přispěli k vývoji moderního uměleckého skla a jejich díla, která jsou zastoupena v řadě galerií a sbírek, patří mezi nejdražší a nejvyhledávanější na světovém trhu. Po Libenského smrti v roce 2002 pokračovala tehdy už téměř osmdesátiletá Brychtová v práci samostatně. Dnes rodina oznámila její úmrtí, bylo jí 95 let.

Libenský s Brychtovou tvořili dlouhá léta společnou značku, jejich partnerství fungovalo v ateliéru i u rodinného krbu. Oba se věnovali možnostem uměleckého zhodnocení technologie taveného skla. Díky nim se výtvarně zaměřené sklo stalo určujícím prvkem řady staveb a jako takové i součástí architektury. Jejich tavené skleněné plastiky byly ve světě první svého druhu a budily zájem. Brychtová uplatňovala sochařské vzdělání, Libenský zase vnášel svou malířskou zkušenost.

"Se Stanislavem to bylo všechno tak jednoduché! Koukl se a tím, že to (dílo) viděl, už to bylo schválené, jakoby posvěcené. Ani nemusel nic říkat, rozuměli jsme si beze slov. Myslím, že zase sama začnu navrhovat, ale nechtěla jsem. Byla jsem zvyklá na přirozenou zpětnou vazbu. S ním bylo tak všechno jasné... Tím, jak roky učil, uměl s absolutní jistotou korigovat," vzpomínala Brychtová v roce 2005, tři roky po partnerově smrti, pro časopis Reflex na tvorbu s Libenským.

Z jejich autorské dílny pochází například takzvaná negativní dutina, kdy jsou uvnitř neobarveného skla vidět barevné a světelné efekty. Umělci spolu vytvořili mnoho skleněných plastik, užívali malované, leptané a broušené sklo, vyráběli také vitráže. Práce Brychtové s Libenským byly vystaveny a oceněny na přehlídkách Expo v Bruselu (1958), v Montrealu (1967) a v Ósace (1970) - zde velmi zaujala jejich 22 metrů velká plastika s názvem Řeka života.

V taveném reliéfu byla obtisknuta těla dvou dívek (jednou z nich byla Brychtové dcera Alena), které unáší proud. V místě, kde řeka jakoby zmrzla, byly pak šlápoty vojenských holínek - jakási metafora okupace z pohledu výtvarníků. "Komisaři naší expozice přišli s tím, že dokud šlápoty neodstraním, neotevřou pavilon... Lekl jsem se toho. Dal jsem je vybrousit," vzpomínal Libenský v roce 1997 pro Reflex. A dodal také: "Stejně jsem neměl podlehnout."

Mezi další realizace dvojice patří vitráže v kapli chrámu svatého Víta v Praze, skleněný plášť Nové scény Národního divadla v Praze (ve spolupráci s architektem Karlem Pragerem), vstupní hala hotelu International v Brně, vnitřní výzdoba vysílače Ještěd nebo okna kaplí v Horšovském Týně a na brněnském Špilberku. Brychtová s Libenským jsou autory mnoha plastik, jedna z nich s názvem Siluety města III (1989) se loni prodala za 1,32 milionu korun.

Brychtová se narodila 18. července 1924 v Železném Brodě. Jejím otcem byl sochař Jaroslav Brychta, proslulý tvůrce vyhlášených železnobrodských figurek z taženého a foukaného skla. Jaroslava studovala na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v ateliéru Karla Štipla a na Akademii výtvarných umění u Jana Laudy (1947 až 1950). Pracovala jako výtvarná návrhářka v podniku Železnobrodské sklo (1950 až 1984), poté už působila ve vlastním studiu.

S Libenským, s nímž se pracovně poprvé setkali v roce 1954 (manželi se stali o devět let později), uspořádali více než 60 samostatných výstav. Do počátku 90. let přitom vystavovali více v zahraniční než doma. Obdrželi také mnohá ocenění: Grand Prix na Expo 58 v Bruselu, Zlatou medaili na Art Biennale 1965 v Sao Paulu nebo Bavorskou státní cenu (1967). Jejich práce se spolu s díly Reného Roubíčka, Františka Víznera, Václava Ciglera nebo Pavla Hlavy řadí k nejoceňovanějším v oboru.

"Sklo samo o sobě je krásné a vznešené, ale zároveň je nevyzpytatelné, děsný prevít," tvrdila o své tvorbě Jaroslava Brychtová, která v roce 2005 převzala medaili Za zásluhy. Loni, v den 95. narozenin, se pak sklářka stala první nositelkou Ceny Vojtěcha rytíře Lanny, kterou začalo udělovat Uměleckoprůmyslové muzeum v Praze.