JFK 2008 – vítěz kategorie experiment

archiweb: Porota měla na posouzení každého projektu jen pár minut, viděla pouze jednu plachtu a mohla posuzovat až jeho konečnou podobu. Nás by přesto zajímala cesta a vývoj projektu v průběhu semestru. Můžeš se ohlédnout a shrnout cestu, jak se upřesňovalo zadání, pilovala podoba a prospívaly konzultace?

Jindřich Ráftl: Zadání bylo Kinetická architektura. Byl to zpočátku experiment Zdeny Zedníčkové a nemnoho lidí o toto zadání projevilo zájem. Několik odvážlivců se však našlo, a tak jsem se pustili směle do úlohy. Konzultace byly společné a hodně jsme se bavili o možnostech a konceptuálním pojetí úlohy. Díky velké volnosti zadání došlo k vytvoření originálně pojatých projektů. Mé první vize byly velmi jednoduché. Začal jsem u boxů, které se stavěly na „mechanické nohy“ a po vytažení svých objemů tvořily „trsy květů“. Z tohoto prvního "nástřelu" jsem si odnesl logiku funkce a pohybu květin za světlem. Následovalo další vylepšování a úpravy, ale nakonec jsem tento koncept zavrhl. Byl jsem konzultantkou Zdenou vyzván, abych úlohu řešil více abstraktně. A tak jsem postupoval ve stylu Free-form. Spojil jsem se kamarádem, který učí na přírodovědecké fakultě v Českých Budějovicích a zkoumal larvální stádia motýlů a změny po zakuklení. Z této zkušenosti byla přejata myšlenka transformace konstrukce a hlavní otázkou bylo, z čeho to vše bude sestaveno. Přes hmyz a celkové bádání v biologii přišla myšlenka cytoplazmatických membrán. Ty jsem si nastudoval díky knihovnám Akademie věd. K nanobotům jsem se dostal po konzultaci s panem architektem Milošem Floriánem z FA ČVUT. Hlavní otázkou byl tvar a možnost napojování v makrosvětě. Tetrahedrony mají díky své geometrii výbornou možnost utvářet prakticky nekonečnou hmotu a po pár experimentech v 3D programech jsem se rozhodl právě pro výše uvedený tvar. Z něj pak vychází i nosná konstrukce a celá logika projektu. Výroba modelu proběhla na přístroji Rapid Protyping, kterým Liberecká fakulta disponuje, což bylo velké ulehčení práce.

archiweb: Průvodní zpráva k většině projektů vzniká poslední noc před odevzdávkou, čemuž pak odpovídá stylistická úroveň. Nedůležitost psaného slova jde ruku v ruce s veřejným tajemstvím, že “architekti nečtou a jen si prohlíží.“ Dokázal byste přesto v několika stručných větách popsat svůj vítězný projekt?

Jindřich Ráftl: Projekt je založen na pochopení mikrosvěta a na základě této empirie vznikl návrh v požadovaném měřítku. Z navržené membrány se dle kódu a požadavku uživatele dá vytvořit dynamická budova. Vše v mikrosvětě se neustále hýbe a naráží do sebe. Na druhou stranu vše má svůj řád a mnoho z těchto jevů se dá matematicky popsat. Budova byla generována na základě počítačového skriptu, díky němuž lze  nadefinovat tuto stavbu prakticky jakkoliv v rámci vstupních dat.