Pro návrh je uvažována parcela původního kostela v obci Prášily v Pošumaví. Původní kostel v obci s bohatou minulostí byl zbourán v sedmdesátých letech minulého století. V současnosti parcela funguje jako neupravená louka. Místo bylo již v dřívějších dobách využíváno k jiným "pohanským" a posléze liturgickým obřadům. Poloha zvonice zde hraje významnou úlohu. Návrh respektuje její původní "mystické" umístění. Samotný kostel funguje jako ideová "adice" k původnímu zbouranému kostelu. Toto přemístění nabývá významu vzhledem k sousední budově, kterou v současnosti majitelé využívají jako penzion. Předprostor kostela bude pro pietu vydlážděn v rozměrech původní hlavní lodi a bude zároveň sloužit jako nástupní jezdecké schody. Kompozice využívá svažitého terénu a otáčí se po severojižní vrstevnici svahu. Společně s nově navrženou zvonicí a původním hřbitovem formuje v prostoru vesnice pomyslnou osu. Pro zdůraznění hmoty je vybudován nový vyrovnaný násep. Nová zpevňující kamenná opěrná zeď podtrhuje dominantní úlohu stavby a celkový výraz.
Hmota kostela je uvažována jako stavebnice z dutých prefa - betonových trámů . Tato forma čerpá inspiraci ze stavebních struktur původní šumavské roubené architektury. Konstrukce bude dovezena v prefa dílech, stavebnicově seskládána, dodatečně předpjata a ve výplních stěn zmonolitněna na stavbě. Zvonice, základy, hřeben a střední svislé “vaznice“ kostela budou kompletně zmonolitněny z betonu v místě stavby. Střešní trámy budou rovněž předpjaté duté prefa prvky.
Vnitřní prostor se pokouší převést jednoduché náboženské ikony v prostorové vjemy Bezrámově zasklené liniové otvory vytváří v perspektivě jakýsi svazek paprsků, prostupující oltářem a celou stavbou. Spáry oken jsou pro posílení světelné atmosféry vytřeny zlatou barvou. Umělé osvětlení bude umístěno do spár oken v podobě optických vláken. Dílčí osvětlení bude umístěno v podlaze a bude plasticky domodelovávat prostor s nábytkem. Ze světla vystupující hmota sakristie a kůru, bude z dřevěných prvků a taktéž natřena na zlato. Kostel svým umístěním ve svahu a z toho vyplývajícím natočení k světovým stranám neumožňuje klasickou orientaci oltáře – reliéfního kříže a obětního stolu – směrem na východ. Toto specifikum, které není ve všech kostelech vždy dodrženo, návrh přejímá z původního kostela. Řešení jej striktně nevyžaduje z důvodu kvalitního prosvětlení svatostánku, jak z východu, tak i západu.. Vnitřní vybavení je uvažovánu jako betonové, případně dřevěné v barevné úpravě zlacením či mořením. Lavice budou dřevěné, mořené do šedého odstínu. archiweb:Porota měla na posouzení každého projektu jen pár minut, viděla pouze jednu plachtu a mohla posuzovat až jeho konečnou podobu. Nás by přesto zajímala cesta a vývoj projektu v průběhu semestru. Můžeš se ohlédnout a shrnout cestu, jak se upřesňovalo zadání, pilovala podoba a prospívaly konzultace?
Václav Toufar: Nedokážu říci, jak postupovala porota. Věřím, že zodpovědně a s rozmyslem. Zadání bylo vcelku jasné od počátku semestru - vytvořit v prostoru obce Prášily novou sakrální stavbu. Objem a náplň projektu byla na studentech. Od počátku semestru bylo z mého pohledu favoritní co nejjednodušší hmotové a výrazové řešení. Komentáře z konzultací k tomu určitě přispěly. Konzultace - kritiky považuji za podnětné. Příspěvky nejen od architektů Bučka a Horatschkeho dokážou posunout projekt z "rozcestí". Samotná volba je ale vždy na autorovi.
archiweb: Průvodní zpráva k většině projektů vzniká poslední noc před odevzdávkou, čemuž pak odpovídá stylistická úroveň. Nedůležitost psaného slova jde ruku v ruce s veřejným tajemstvím, že “arhitekti nečtou a jen si prohlíží.“ Dokázal byste přesto v několika stručných větách popsat svůj vítězný projekt?
Václav Toufar: Jedná se o nový kostel se samostatně stojící zvonicí. Interier sedlovité hmoty kostela působí maximálně otevřeně až do hřebene. Celá konstrukce využívající betonových trámů volně navazuje na strukturu původních "trámovitých" konstrukcí domů z okolí. Idea vnitřního prostoru je postavena na jednoduchých náboženských ikonách: motivu paprsků zářící svaté trojice, které jsou reprezentovány škvírami oken a prvku kříže v podobě reliéfu z čárek. Tyto motivy se volně prolínají a spolupůsobí. Zvonice se tyčí jako samostatný výrazný pilíř - berla nad vesnici. Syrovost materiálu - betonu evokuje určitou "syrovost" dané krajiny. Zlatá barva v interiéru je jakýmsi zhmotněním slunečního světla. Tvarosloví hmot se snaží obohatit "mystiku" Šumavy....... obraz za tisíc slov. :)
archiweb: Co sis kromě ceny odnesl ze slavnostního večera?
Václav Toufar: Fajn zážitek a samozřejmě jednu malou opičku. :)