Adam Cigler ateliér: prof.Ing.arch.akad.arch. Jiří Suchomel / Ing.arch. Martin Šaml
archiweb: Porota měla na posouzení každého projektu jen pár minut, viděla pouze jednu plachtu a mohla posuzovat až jeho konečnou podobu. Nás by přesto zajímala cesta a vývoj projektu v průběhu semestru. Můžeš se ohlédnout a shrnout cestu, jak se upřesňovalo zadání, pilovala podoba a prospívaly konzultace?
Adam Cigler: Můj finální návrh vznikl až týden před Vánocemi a byl zkonzultován asi během tří minut. U obou předchozích kritik jsem byl vyhozen s tím, že bych měl začít znovu od začátku. Tak jsem začal.
archiweb: Průvodní zpráva k většině projektů vzniká poslední noc před odevzdávkou, čemuž pak odpovídá stylistická úroveň. Nedůležitost psaného slova jde ruku v ruce s veřejným tajemstvím, že “architekti nečtou a jen si prohlíží.“ Dokázal byste přesto v několika stručných větách popsat svůj vítězný projekt?
Adam Cigler: K mému projektu nevznikla žádná průvodní zpráva, a to ani té poslední noci. Přesto bych rád zmínil něco o pozemku a jeho historii. Z jeho nálady a historie jsem totiž nejvíce vycházel. Jedná se přibližně o jeden hektar oploceného přírodního parku s vzácnými dřevinami, který byl vybudován Josefem Koukalem a vznikal mezi léty 1931 až 1940. Do parku se vstupuje z ulice Hornoměcholupská, od níž se táhne rovná cesta lemovaná alejí vysokých stromů. Konec této cesty byl zamýšlen pro vilu, jejíž stavba byla znemožněna vypuknutím války. Přes veškeré snahy Josefa Koukala dokončit své dílo tu dnes stojí jen vykopaná základová jáma. Vedle jámy je domek pro zahradníka, který i s parkem Koukal kdysi odkázal Národnímu Muzeu, aby v něm mohl za tehdejší těžké politické situace dožít. Nyní v domku sídlí kroužkovací stanice, která by se ráda rozrostla o ornitologickou stanici s vlastními chovy ptactva. Vzniká tu zadání navrhnout sterilní vědeckou stanici na místě pro luxusní vilu.