Henry van de Velde

Henry Clemens van de Velde belgickým malířem, architektem a návrhářem interiérů. Společně s Victorem Hortou a Paulem Hankarem je považován za zakladatele a hlavní představitele Art Nouveau v Belgii. Nejvýznamnější část své profesní dráhy strávil v Německu, kde měl rozhodující vliv na německou architekturu a design na počátku 20. století.
Henry van de Velde studoval malířství u Charlese Verlata na Královské umělecké akademii v Antverpách. Následně pokračoval ve studiích na Carolus-Duran v Paříži. Jako začínající malíř byl ovlivněn Paulem Signacem, Georgem Serautem a brzy přejal nový impresionistický styl pointilismus. V roce 1889 se stal členem bruselské skupiny umělců “Les XX“. Po výstavě díla Vinceta Van Gogha v rámci Les XX byl Velde jeden z prvních, koho ovlivnil tento holandský malíř. V pozdějším období vzniklo dlouhodobé přátelství s malířem Théo van Rysselberghem a sochařem Constantinem Meunierem.
V roce 1892 opustil malování a začal se věnovat dekorativnímu umění a návrhům interiéru (drobné doplňky ze stříbra a zlata, čínského porcelánu, příbory, látky a koberce). Jeho vlastní dům v Ukkel byl prvním pokusem inspirovaným britským a americkým hnutím Arts and Crafts. V roce 1895 navrhl interiéry a nábytek pro významnou pařížskou galerii L'Art Nouveau. Van de Velde byl výrazně ovlivněn britským hnutím Arts and Crafts Johna Ruskina a Williama Morrise. V době eklektického historismu byl jedním z prvních architektů, který při navrhování nábytku uplatnil abstraktní křivky.
V roce 1899 se Velde usadil v německém Výmaru, kde v roce 1905 založil Velkovévodskou umělecko-řemeslnou školu. Tato škola byla uzavřena v roce 1915, avšak po první světové válce byla v roce 1920 otevřena Škola uměleckých řemesel, kam byl na Veldeho doporučení vedením pověřen Walter Gropius. Tato škola byla předchůdkyní výmarské školy Bauhaus.