Velkovévodská saská umělecká škola ve Výmaru
Großherzoglich-Sächsische Kunstschule Weimar
Saská umělecká škola ve Výmaru byla založena v roce 1860 velkovévodou Karlem Alexanderem. Jeho vnuk Vilém Arnošt, který byl posledním sasko-výmarsko-eisenašským velkovévodou, přizval v roce 1902 do Výmaru belgického architekta Henryho van de Velde, aby zde vedl školu umění a řemesel, pro kterou Velde navrhl novou budovu Školy užitého umění (1905-06) a později ve dvou etapách zrealizoval nové sídlo umělecké školy (1905, 1911). Velde na soukromé a velkovévodou financované škole působil až do roku 1915. Po první světové válce pověřil velkovévoda Vilém Arnošt vedením školy Waltera Gropia, čímž se 1. dubna 1919 zrodila legenda Bauhausu, který ve Výmaru sídlil až do roku 1925. Následně se Bauhaus přestěhoval do nové Gropiovy budovy v Desavě a na výmarské škole se architektonického vzdělávání ujal Otto Bartning (1926) a následně Paul Schultze-Naumburg (1930-39).
Na místě dnešní umělecké školy se původně nacházela skromná hrázděná stavba, která byla obecně známa jako “umělecká stodola“, kde byly umístěny ateliéry. V roce 1904 byl objekt doplněn o východní část s jižním křídlem. Po dokončení první etapy škola dlouho usilovala o další rozšíření, až jí byly 12. června 1911 přidělena částka 232 000 marek. Následně mohla být stará hrázděná budova zbořena a nahradila ji prostřední část se západním křídlem s charakteristickými velkoplošnými okny ateliérů. Veldeho návrh představuje dvoupodlažní objekt s mansardovou střechou, zvýrazněným nárožím a meziokenními pilastry. Severní průčelí obrácené do vstupního náměstí disponuje velkými prosklenými plochami ateliérů. Fasáda se obešla bez jakéhokoliv dekoru a jediným zdobným prvkem je geometricky ztvárněné zábradlí tří balkonů. Vzhledově dům připomíná “továrnu na umění“ včetně oktagonální měděné lucerny nad vstupem působící jako tovární komín. Ani do zadního dvora obrácená jižní fasáda nenapovídá, že by objekt vznikl v období secese. Jednotlivá okna jsou nepravidelně rozmístěna na základě vnitřního provozu. Stejně tak jsou různě dimenzovány okenní otvory. Výsledná podoba již odráží funkcionalistický způsob uvažování. Se secesními prvky se lze shledat až v interiéru u zábradlí eliptického schodiště, na dveřním ostění nebo klikách, kde se již projevují tendence školy přinést do řemesla více uměleckého ducha. Za pozornost stojí nástěnné malby od Herberta Bayera a Joosta Schmidta z období Bauhasu a znovuobnovená Gropiova pracovna z roku 1923.
Saská umělecká škola ve Výmaru (od 1910 nesla název Vysoká škola výtvarných umění a v roce 1996 byla přejmenována na dnešní Bauhaus univerzitu) byla v roce 1996 zařazena na seznam světového kulturního dědictví UNESCO.
Na místě dnešní umělecké školy se původně nacházela skromná hrázděná stavba, která byla obecně známa jako “umělecká stodola“, kde byly umístěny ateliéry. V roce 1904 byl objekt doplněn o východní část s jižním křídlem. Po dokončení první etapy škola dlouho usilovala o další rozšíření, až jí byly 12. června 1911 přidělena částka 232 000 marek. Následně mohla být stará hrázděná budova zbořena a nahradila ji prostřední část se západním křídlem s charakteristickými velkoplošnými okny ateliérů. Veldeho návrh představuje dvoupodlažní objekt s mansardovou střechou, zvýrazněným nárožím a meziokenními pilastry. Severní průčelí obrácené do vstupního náměstí disponuje velkými prosklenými plochami ateliérů. Fasáda se obešla bez jakéhokoliv dekoru a jediným zdobným prvkem je geometricky ztvárněné zábradlí tří balkonů. Vzhledově dům připomíná “továrnu na umění“ včetně oktagonální měděné lucerny nad vstupem působící jako tovární komín. Ani do zadního dvora obrácená jižní fasáda nenapovídá, že by objekt vznikl v období secese. Jednotlivá okna jsou nepravidelně rozmístěna na základě vnitřního provozu. Stejně tak jsou různě dimenzovány okenní otvory. Výsledná podoba již odráží funkcionalistický způsob uvažování. Se secesními prvky se lze shledat až v interiéru u zábradlí eliptického schodiště, na dveřním ostění nebo klikách, kde se již projevují tendence školy přinést do řemesla více uměleckého ducha. Za pozornost stojí nástěnné malby od Herberta Bayera a Joosta Schmidta z období Bauhasu a znovuobnovená Gropiova pracovna z roku 1923.
Saská umělecká škola ve Výmaru (od 1910 nesla název Vysoká škola výtvarných umění a v roce 1996 byla přejmenována na dnešní Bauhaus univerzitu) byla v roce 1996 zařazena na seznam světového kulturního dědictví UNESCO.
0 komentářů
přidat komentář
