V Japonsku mají svého Loose rádi. Adekvátní monografie se tu však dočkal až v polovině minulého roku, kdy mu prestižní architektonický časopis A+U věnoval samostatné květnové a červnové číslo. Společně s oběma publikacemi probíhala až do podzimu v Tokiu výstava papírových modelů, které vznikly pod vedením prof. Yoshio Sakurai na ústavu Human Environment Design tokijské Toyo University. To, že papírové modely zavítaly na evropskou půdu a jako první zastávku si prof. Sakurai vybral Winternitzovu vilu v Praze, lze považovat za malý zázrak, který u nás potěšil celou řadu Loosových příznivců. Modely připluly do Evropy v lodním kontejneru pouhé dva dny před vernisáží. Sám Yoshio Sakurai ve vile přenocoval již před dvěma lety v pracovně pravnuka majitele, čímž vzniklo pouto, kterému vděčíme za nynější výstavu, na níž se během dvou let podílelo šest desítek Sakuraiových studentů, ale přicestovat do Prahy na vernisáž mohla přicestovat pouze čtveřice vybraných studentů. Hlubší zájem o Loosovu tvorbu se u prof. Sakurai projevil na konci 80. let minulého století během jeho postgraduálního studijního pobytu na benátské škole architektury IUAV, kde právě učili architekti Aldo Rossi a filosof Massimo Cacciari, který napsal knihu Adolf Loos e Il Suo Angelo (Můj anděl Adolf Loos). Po přečtení se z Benátek okamžitě vypravil do Vídně, aby mohl spatřit všechny Loosovy stavby na vlastní oči, ale pochopitelně řada z nich nebyla přístupná a zvenčí pochopitelně nelze docenit promyšlený raumplan. Následně se Yoshio Sakurai vrátil do Japonska a na Loose trochu zapomněl až v roce 2000 navštívil společně se studenty v Praze právě zrekonstruovanou Müllerovu vily, kde poprvé na vlastní kůži zažil raumplan se všemi promyšlenými zákoutími, postupným odhalováním a vzájemném propojení místností mezi sebou. Tehdy se pro Loose zcela nadchl a začal ve sbírkách vídeňské Albertiny shánět všechny dostupné výkresy. Jelikož plány dokáží správně číst pouze odborníci, rozhodl se prof. Sakurai ke stavbě papírových modelů v měřítku 1:50, kde by si mohl každý snáze představit prostorovou bohatost Loosových interiérů. Studentské modely se mají co nejvíce přiblížit realitě, a tak jsou na některé plochy v interiérech nalepeny tapety se strukturou konkrétních materiálů. Vyráběním modelů Loosových staveb se již v historii zabýval profesor Friedrich Kurrent z mnichovské techniky, který jich vytvořil více než čtyři desítky včetně různých variant jednoho domu. Japonští studenti s precizností sobě vlastní zapojili moderní technologie (digitalizované 3D modely), ale také pověstnou trpělivou ruční prací s přesností na desetiny milimetru. Třebaže byla velká část modelů vyřezána ručně, tak některé prvky (sloupy v průčeli Goldman&Salatsch) vznikly na 3D tiskárně. Dnešní technologie by jistě umožnily vytištění celých domů na 3D tiskárně, ale zdlouhavé ruční slepování papírových modelů pomáhá studentům, aby získali vhled a lépe pochopili Loosův prostor. Podobný způsob výuky není ojedinělý, neboť i u nás docent Jaroslav Drápal učí své brněnské studenty na papírových modelech pochopit konstrukční principy slavných historických staveb. Jedinečnou výstavu papírových modelů Loosových rodinných domů si můžete ve Winternitzově vile prohlédnout až do poloviny června. Pak se přesune do některé z dalších evropských metropolí a následně zamíří zpět do Japonska.