Hranice architektury - zápis ze čtvrtého diskusního večera

Kde začíná a končí architektura? Tuto otázku si položil spolek Architekti bez hranic. Spolek, který se zajímá o veřejný prostor a mezilidské vztahy. Vznikl tak projekt diskusních večerů Hranice architektury, který má za cíl přivést k jednomu stolu architekty a také odborníky jiných profesí. Diskusní večery zprostředkují pohled na jedno téma z různých úhlů, nebo naopak z různých názorů vykrystalizuje průsečík. Diskusní večery Hranice architektury jsou otevřeny jak odborné, tak laické veřejnosti. Zapojení publika do diskuse, ať dotazy či názory, je vítáno.
Třetí diskusní večer byl na téma Funkční turismus. Jak se pod vlivem turismu proměňuje veřejný prostor? Jaká by měla být úloha města, co lze ovlivňovat či regulovat? Jak by turismus mohl fungovat, aniž by oslaboval město? Hosty diskusního večera Hranice architektury v listopadu 2018 byly sociální geografka Michaela Pixová a Kristýna Drápalová z Institutu plánování a rozvoje hlavního města Prahy.

Historické a společenské souvislosti turistického boomu v Praze
Michaela v úvodu zmínila specifika Prahy, která se zcela proměnila v devadesátých letech. A to vlivem restitucí, privatizací a laissez faire přístupu politiků. Tato kombinace způsobila jednak transformaci funkčního využití centra, ale také nerovné podmínky obyvatel a velké frustrace některých z nich: zatímco jedni neuvěřitelně zbohatli, někdo další neměl na zprivatizování bytu nárok. Obyvatelé se však ve většině případů neuměli moc bránit, viditelné reakce však byly spíše v řádech jednotek. Lidé už tehdy věděli o potenciálech turismu. Svou roli na proměně centra hrála i – oproti západu – opožděná komercializace centra, která znamenala odliv místních obyvatel.

Proměna centra
Kristýna uvedla, že současným problémem Prahy jsou turisté, kteří zde pobývají jen krátkou dobu. Průměrně turisté
 v hlavním městě stráví dva dny. Projdou turistickou hitparádu a jedou zase dál. Tento přístup je zcela konzumní, povrchní a zároveň rychlý. Parter se v dotčených místech přizpůsobuje turistické poptávce: například na Královské cestě, která má něco přes čtyři kilometry, najdeme kolem osmdesáti klenotnictví, nespočet směnáren a souvenir shopů a jen dvě prodejny potravin.
Místní obyvatelé tak i z tohoto důvodu z centra odcházejí. Na Praze 1 bydlí už jen cca dvacet tisíc lidí, a to v několik oblastech - na Novém Světě, v okolí Dlouhé ulice či v Petrské čtvrti. Najdeme zde převážně kanceláře a sídla firem. Na druhé straně se za posledních pět let zvýšil o dva miliony počet turistů, kteří do Prahy přijeli.

Problémy centra
Mezi nejvíce citované „turistické“ nemoci centra patří segwaye a podobná elektrická vozítka, která si vysloužila i vlastní zakazující dopravní značku, rušení nočního klidu a pivní túry - pub crawl. V neposlední řadě jsou to krátkodobá ubytování typu air bnb.

Jaký postoj má Praha?
Turismus je důležitým zdrojem financí hlavního města, tvoří jednu desetinu rozpočtu. Město si ve svém Strategickém plánu definovalo cíl, že chce jednak prodloužit dobu pobytu turistů – aby stihli navštívit i kulturní cíle, a za druhé, aby se turistický ruch rozprostřel i do dalších částí Prahy. Snaží se tak upozorňovat například na industriální památky nebo na kulturní čtvrť Art District 7. Zastřešující městskou organizací je Prague City Tourism (dříve Pražská informační služba), která zpracovává turistické informace o Praze, mapy a infomateriály. Někdejší ředitelka této organizace se nechala slyšet, že se Praha chce zaměřit na bohatší turisty, a omezit tzv. baťůžkáře.
Dopady turismu jsou velkým tématem i v politické rovině, jak zmínila Michaela, která se účastnila jak tvorby Strategického plánu, tak byla na veřejných debatách při tvorbě Metropolitního plánu. Politické diskuse však ztroskotaly na sváru pravice a levice: tedy otázce, zda se má nechat volnost neviditelné ruce trhu či zda se mají ve veřejném zájmu regulovat soukromé zájmy.

A jaké nástroje regulace má či by měla mít Praha?
Dle Kristýny moc nástrojů zatím neznáme či s nimi neumíme pracovat. Drobným nástrojem je turistický poplatek, který je nyní pouhých 15 Kč za noc. Připravuje se novela, která by jej měla zvednout na 50 Kč. Michaela pro srovnání uvedla výši poplatku v Bhútánu, kdy je to asi 100 dolarů denně. Efekt? Přijedou jen opravdoví srdcaři, kteří si místo chtějí prožít. Praha má například vypracované směrnice na vzhled předzahrádek a vývěsních štítů, ale jejich vymahatelnost je diskutabilní.
Nyní se zvažuje zřízení funkce tzv. nočního starosty (byl zřízen 21. 1. 2019, pozn. aut.), který by řešil problémy v době nočního klidu. Dalšími možnými nástroji je omezení zřizování nových hotelů, ale i krátkodobých pronájmů. Belgické Bruggy zakázaly vznik nových hotelů již v roce 1996, „holiday homes“ pak v roce 2002. Dále je možné pracovat
s měkčími nástroji jako je odstupňování daní, regulace využití budov a prostranství. V Praze jsou velkou překážkou majetkové poměry, kdy většina budov v Pražské památkové rezervaci je soukromých.

Letecká doprava a turismus
V posledních deseti letech se turismus stal masovou záležitostí, lví podíl na tom mají nízkonákladové letecké společnosti, které nabízí letenky za bezkonkurenční ceny (díky - paradoxně - zvýhodněnému leteckému benzínu). Příkladem jsou Benátky nebo Barcelona, které se staly turistickým hitem poté, co je letecké společnosti začaly zásobovat turisty. Obrácená strana mince dostupných letenek je však v současné sílící debatě na téma blížící se environmentální katastrofy alarmující. Letecká doprava je jedním z velkých emitérů CO2 a značně tak přispívá k oteplování planety. Co hůře, letecká doprava nemá žádnou alternativu, která by uhlíkovou stopu nezanechávala. Jedinou alternativou je proto nelétat.

Závěr
Michaela Pixová závěrem debaty upozornila, že rozhodnutí, zda budeme podporovat neustálý ekonomický a turistický růst či dáme přednost přežití na planetě, máme ve vlastních rukou.
Závěrečné přání Kristýny Drápalové bylo, abychom před cestou do zahraničí poctivě zvážili, zda – při vědomí všech negativních dopadů turismu – skutečně dané místo navštívit potřebujeme. Jaký má mít naše návštěva smysl – co se chceme dozvědět, jakou zkušenost chceme učinit, co má z naší cesty krom pár fotek zůstat? A musíme kvůli tomu opravdu cestovat – nedá se stejného výsledku docílit i jinak, třeba četbou nebo prohlížením fotek? Kristýna upozornila na vysokou pozici cestování v žebříčku našich společenských hodnot, ačkoli samo o sobě není pozitivní a smysluplné – tedy alespoň ve své nejrozšířenější konzumní podobě. Cestujme raději méně, ale pomalu a pořádněji. K malému zamyšlení můžeme přispět třeba tím, že přestaneme lajkovat fotky kamarádů z dalekých cest a eurovíkendů.
Poznámka: Výše uvedený text je zkrácenou verzí zápisu z diskusního večera Hranice architektury: Funkční turismus, který proběhl 20. listopadu 2018 v prostorech Skautského institutu na Staroměstském náměstí.

Akci organizují Architekti bez hranic (řečnice RNDr. Michaela Pixová, Ph.D., a Mgr. Kristýna Drápalová).
RNDr. Michaela Pixová, Ph.D. je sociální geografka zkoumající městská prostředí a jejich vztah k alternativním kulturám a k aktivní občanské společnosti. Aktivistka stojící u zrodu o. s. PragueWatch, někdejší aktivní členka umělecké skupiny Guma Guar, kdysi rovněž vystupující pod pseudonymem MC Mikatchou jako hlasový doprovod elektronické taneční hudby. Dnes se zajímá především o městský aktivismus v česku, jehož výzkumu se věnuje v rámci svého postdoktorského projektu na FSV UK. Jako autorka spolupracuje s online deníkem A2larm, kde se kromě témat souvisejících s jejím oborem zaměřuje na kritiku ženského údělu v české patriarchální a materialisticky zaměřené společnosti, zejména ve vztahu k systému porodní péče a k rodičovství.
Mgr. Kristýna Drápalová vystudovala kunsthistorii na FF UK v Praze. Pro Orientaci Lidových novin a další periodika pravidelně psala texty o umění, architektuře a městském rozvoji. Již během studia začala spolupracovat s Institutem plánování a rozvoje Prahy. V této instituci působila na různých pozicích, aktuálně se zde zabývá otázkami, spojenými s Pražskou památkovou rezervací.
Autorka článku Ing. arch. Karolína Kripnerová je architektka a spoluzakladatelka spolku Architekti bez hranic. V doktorském studiu na Fakultě architektury čVUT v Praze se věnuje tématu Sociální udržitelnost z pohledu architektury.
Architekti bez hranic je nezisková organizace, která sdružuje architekty a designéry se zájmem o veřejný prostor. Cílem organizace je iniciovat a spolupodílet se na projektech pro znevýhodněné lidi, kultivování veřejného prostoru a posilování mezilidských vztahů. Architekti bez hranic stojí mimo jiné za realizací Orientačního systému v podchodech pod Hlávkovým mostem nebo iniciativou Veřejné šatní skříně v Praze.
Cyklus veřejných debat Hranice architektury byl podpořen grantem Nadace české architektury.

Více informací >