Ida Čapounová - Venkov a krajina

Sním o české vesnici - Měchnově. V mých představách je sídlo celkem, sjednoceným svým vlastním obvodem – rozhraním, které podporuje vzájemné pochopení, důvěrný vztah mezi sídlem a jeho okolím. Sním o provázání paměti obyvatel s pamětí krajiny.

Navrhuji alternativu současné satelitní výstavby na blízkém venkově, strategii obnovy malých obcí při zachování zemědělské půdy. Místo projektu volím s ohledem k vývoji počtu nově přistěhovalých obyvatelem na Benešovsku. Strategie je volená s ohledem na plánovanou výstavbu v daném okolí (Divišov). Mým potenciálním klientem jsou noví vesničané.

1. DEFINOVÁNÍ HRANICE SÍDLA ( naslouchání, prolnutí s pamětí, intuitivní cesta)

Spolupracuji s Janem Trejbalem (studentem AVU). Pod vlivem jeho způsobu vnímání krajiny vede projekt k intuitivnímu hledání rozhraní sídla a krajiny. Pomocí GPS záznamu Jan vytyčuje cestu, místo pro náhodná setkání zrcadlící v sobě celou vesnici i odlišné charaktery krajiny. Cesta vede podél polí, starých sadů, březového háje, zarostlého lomu, luk a potoka. Je paralelou záhumení cesty, která pozbyla svého původního významu a do které se promítá nový vztah ke krajině jako k prostředníkovi mezi vnějším světem a naší vnitřní krajinou.
 
2. NÁVRH CHARAKTERU NOVÉ ZÁSTAVBY

V obnově vsi s krajinnými prvky dále pracuji jako se svébytnými fenomény. Navracím jim jejich význam, vytvářím kontext pro jejich působení. Důležitá místa sdružuji do sedmi celků – oblastí, které ovlivňují charaktery domů a jejich prolínání s krajinou.

Skrze jednotlivé charaktery domů představuji místa plynulých přechodů a ostrých hran rozmezí krajiny a sídla, které jsou vnímány ze dvou pohledů (zevnitř ven a zpátky zvenčí dovnitř sídla). Jednotlivé domy jsou významné pro vnímání obce jako celku. Vzniká koncepce domu, který vítá (vztahujícího se k výhledům do okolí), tvrdá hranice domů u pole, prolínání krajiny u kolonie domů u potoka a solitérních domů v sadu, nejasná hrana krajiny v domech u louky. Spolu s nových hájem a zachovanými pastvinami vytváří toto rozhraní přechodovou zónu mezi intravilánem obce a krajinou při podpoření původních dominant obce (kostel, sýpka na kopci, starý statek).

Při takovémto způsobu rozvoje zástavby dochází v první fázi k hledání skrytého potenciálu vlastního rozvoje celé oblasti a s tím spojeného primárního definování hranic jednotlivých částí. Nové hranice nejsou jen čarou v katastru, ale veřejným prostorem - cestou – rozhraním – linii, alternativou návsi – centra – bodu. Rozhraní je tak i prostředí umožňující snazší zakotvení a podporující vztah k „novému domovu“ jako k celku.

Celá dokumentace projektu ZDE

Oponentský posudek ZDE

Dokumentace práce Jana Trejbala ZDE