Ještěd f kleci 13 - vítězný projekt
Adam Lacina a Jiří Lukáš - Podještědí
ateliér Fránek/Raková
Liberec je město s neopakovatelnou polohou, těsně svírané horami, Jěštědským hřbetem ze západu a Jizerskými horami z východu. Takové prostředí vyzývá ke specifickému zacházení s místem. Proč tomu tak není? Proč se suburbie plazí po úpatí hor, chroustá okolní cennou krajinu a vypadá stejně jako ta v okolí Prahy, zatímco střed města zeje prázdnotou?
Ano, Liberec musí růst, má-li prosperovat a bohatnout. Ale není to omluva pro bezduché rozvalování se do okolí. Je to jako si nechat nalít vodu ze džbánu na stůl místo do sklenice. Zaplatíme stejně, ale sotva se napijeme. Nehledě na ten nepořádek. Je důležité dobře vymezit hranice, co bude městem a co si ponecháme jako volnou krajinu.
Řídká zástavba a malá hustota osídlení v podstatě brání vzniku jakýchkoli vazeb s místem i mezi lidmi navzájem. Vše je od sebe tak daleko, že se nevyplatí chodit pěšky, nevyplatí se postavit si obchod, holičství nebo školku.
Jsou však nástroje, které by se tomuto řídkému zastavování mohly bránit a přitom neomezovaly svobodu volby, jak bydlet. Jedním z nich je zdravý rozum, druhým vůle a třetím, snad nejdůležitějším, pravomoc. Ale právě ta nám chybí.
Proto jsme se rozhodli nepracovat nadarmo, nebojovat proti módě sídelních kaší, ale nabídnout jejich alternativní zpracování*. Vytvořili jsme plán parcelace a charakteru zastavění posledních luk pod Ještědem, ke kterým se natahují ruce investorů.
* V návrhu nové zástavby jsem vycházely především z místa samotného. Celá nová čtvrť je celkem dobře ohraničena, z jihu potokem, ze severu městem, ze západu lesem a konečně z východu průmyslovým areálem.
Aby nám vznikla síť, podle které lze velké parcely luk rozdělovat na menší, stavební, museli jsme najít dostatečné množství záchytných bodů. Tvoří je samozřejmě již stojící domy a komunikace. Dále pak torza sadů a remízků (počátkem 20. století zdy vzkvétalo drobné zemědělství), které jsme použily jako výchozí bod pro veřejné prostory. A nakonec silné elektrické vedení, které zde bylo vybudováno během minulého režimu. Z něho vznikl pás veřejné zeleně a rekreační zóna.
Pro celou čtvrť jsme pak na navrhli její těžiště - náměstí. Kolem něj vznikla zástavba menších hustších parcel s vyšší zástavbou a tvrdšími ploty – centrum čtvrti. Zbylá část je rozvolněnější a vesničtější, parcely jsou větší, domy nižší a ploty průhlednější.
Katalogový dům
Proti gustu žádný dišputát?
Žijeme ve svobodné společnosti, obklopuje nás nepřeberné množství možností. Svoboda přináší nejen možnost volby, ale také zodpovědnost za ni. Nezastíráme, že jsme studenti architektury, zarytí nepřátelé katalogové výstavby a učíme se boji proti bezhlavému kopírování. Právě proto jsme se snažili navrhnout plán zástavby tak, aby každý dům měl kolem sebe příjemné a pestré okolí. Aby ještě před svým zrodem byl dům obklopen co nejvíce vztahy, které ho budou do budoucna formovat. Tak aby se nad jeho navrhováním muselo přemýšlet.
Katalogový dům vám ušetří hodiny dumání, dlouhé rozhovory s inženýrem-umělcem a nakonec stejně budete mít střechu nad hlavou a dva záchody. Ve skutečnosti však nejsme všichni stejní, nelišíme se jen barvou očí, tak proč bychom měli mít všichni dům z katalogu Marilyn, jen v různých odstínech. Dům je odrazem nás samých, formuje nás stejně jako my jeho. Je lepší navrhnout-upéct si sám svůj dům podle chuti jako bábovku, nebo vybrat ho z katalogu jako ponožky? Nejlepším řešením je postavit si na míru navrhnutý dům v oboru vzdělaným člověkem. Věříme v profesi architekta, proto ji prosazujeme. Nejen k dobru našemu, ale i vašemu.
Kvalita bydlení – hustoty zástavby a kvalita prostoru mezi domy
Pro stavební hustotu mluví jednoduché důvody. Čím blíže k sobě domy jsou a čím více se sbližují různé funkce města jako bydlení, práce, kultura a volný čas, tím spíše a častěji mezi nimi může probíhat výměna. Odpadají dlouhé cesty a také nákladné dopravní stavby. (Lampugnani a další 2007)
Jak se Vám bude bydlet, závisí především na tom, jaký si postavíte dům a jakou zahradu kolem něj. To platí ale jen částečně, nejvíce vjemů prý člověk vstřebává a uchovává během chůze. Nejvíce vzpomínek je pak z výletů, procházek, cesty do školy, nebo z cesty za babičkou do vedlejší vesnice. Chůze je zkrátka nejpřirozenější pohyb, který je hmatem spjatý se zemí a rytmem se srdcem. Pokud je to pravda, je spokojenost žití a bydlení závislá na vašem domě jen částečně. Další část pak určuje nejbližší okolí, místa kudy chodíte, kde si jako děti hrajete, kde nakupujete, kam chodíte odpočívat.
A konečně kvalita těchto míst je v úzkém sepjetí s hustotou bydlení a jejím rozmístěním, plánem. Při roztroušeném osídlení, jak je tomu v dnešních satelitních zástavbách, se jednoduše nevyplatí provozovat obchody ani jiné služby. Každý totiž sedne do auta a dojede kamkoli, třeba i v 10 hodin večer. Vše se tak začíná komplikovat, stáváme se otroky svých vozů, garáž začíná přerůstat dům, automobilům se přizpůsobujeme nejen mi ale také naše okolí. Místo toho, aby nám sloužili, sloužíme mi jim a postupně lenivíme, psychicky i fyzicky. Ale pokud se hustota obyvatelstva zvedne nad určitou hranici*, rázem je vše snazší. Vyplatí se otevřít holičství, provozovat obchod nebo otevřít dobrou restauraci v dochůzné vzdálenosti. Lidé nemusí kvůli každé maličkosti sedat za volant a s čistým svědomím si mohou dát večer skleničku vína v hospodě a projít se domů. Dostatečná hustota také zabezpečí dostatek dětí a může se tak postavit školka, dětské hřiště, nebo vytvořit autobusové spojení s městem. Vyplatí se podél silnice vytvořit chodník nebo vydláždit náměstí, okolí se stává daleko bezpečnějším a příjemnějším místem pro život.
* Celá námi vymezená čvrť má rozlohu kolem 70 hektarů a počet parcel určených k výstavbě se šplhá téměř k 750. Díky různému typu zástavby se podařilo docílit hustoty kolem 45 obyvatel/ha přižemž zůstal čtvrti vilový charakter. Toto číslo platí pro 4 obyvatele na dům, při vícebytových, či více generačních domech by ještě stoupalo. Monofunkční čtvrti pro bydlení ve Spojených státech nebo v České republice mají často hustotu osídlení pod 20 obyvatel/ha. Nejsou zde žádné obchody, často ani chodníky, pouze silnice a domy. Oproti tomu plně vyvinuté město s blokovou zástavbou několika podlažních činžovních domů dosahuje hustoty až kolem 250 obyvatel/ha. Vznikl tedy jakýsi kompromis mezi monofunkčními satelity a mnohovrstevným městem.
Sedum
Nechtěli jsem budoucího stavitele odradit a zadusit nesrozumitelným plánem a složitými zastavovacími regulemi. Naopak jsme se snažili vymyslet vše tak, aby se zákázník v jednotlivých pozemcích a jejich specifikách snadno orientoval. Vzniklo sedm základní bodů – kritérií (SEDUM), které parcely rozdělují a usnadňují tak jejich výběr. Už během výběru pozemku by si měl stavitel ujasňovat a třídit své názory na budoucí dům. Zároveň získává přehled o budoucím okolí domu a jeho nových vztazích. A díky našemu počítačovému mágovi (Lukáš Landa) jsme vytvořili také aplikaci, která celý výběr ještě usnadňuje.
1. velikost pozemku
- 117-300 m²
- 301-700 m²
- 701-1000 m²
- 1001-2727 m²
2. velikost domu
- 50-100 m²
- 75-150 m²
- 101-250 m²
3. podlažnost
- 1,5 až 2 podlaží (max 10 metrů)
- 2,5 až 3,5 podlaží (max 15 metrů)
4. vztah k ulici
- bez vztahu
- jednou hranou na uliční čáře
- dvěma hranami (rohem) na uliční čáře
5. vztah k ostatním domům (sousedům)
- volně, nikoho se nedotýká
- jednou zdí spojený, sdílející jednu stěnu
- dvěma zdmi spojený, ze dvou stran chráněný
6. plot na uliční čáře
- plný kamenný nebo plný betonový
- transparentní dřevěný
7. výhled
- Ještěd
- Jizerky/Krkonoše
Texty k jednotlivým bodům Sedmi
Velikost pozemku
Nikdy není nic černobílé. Větší automaticky neznamená lepší, stejně jako menší neznamená horší.
Velký – větší pozemek samozřejmě poskytuje možnost postavit rozlehlejší dům, stejně jako mít větší zahradu. Větší pozemek také obklopí nový dům rozsáhlejším prostranstvím, takže bude poskytovat více soukromí. Pokud budete míc více aut, traktor, sněžnou frézu nebo stádo poníků, je velká zahrada k nezaplacení. K nim se vám sem vejde ještě stodola, maštal i skleník na citrusy. To všechno ovšem za vysokou nákupní cenu a vysoké náklady na udržování. Nejen velké náklady, ale pokud si nenajmete zahradníka, tak samozřejmě enormní množství času a energie.
Malý – menší pozemek znamená nejen nižší vstupní náklady, ale hlavně nižší náklady provozní. Ono jen sehnat tak dlouhou prodlužku k sekačce pro zahradu o 1000 m2 není snadná záležitost. Důležité je umět si představit, co všechno v domě a na zahradě opravdu potřebujeme. Když se to dobře promyslí, tak se i na zahradu 5x5 metrů vejde terasa s grilem, sauna, záhonek a ještě si můžu zahrát ping pong. S domem je to obdobné, chytrá řešení bývají flexibilní a mnohoúčelová. Nakonec nejsme národ kočovníku, kteří k smrti milují otevřenou step. Jsme malí středoevropský národ, libující si ve stísněných středověkých uličkách a drobných pestrých krajinách.
Velikost domu
Velikost není osud, velikost je volba! (A1 architects)
Velký – do velkého domu se toho opravdu víc vejde, o tom není pochyb. Větší dům pojme nejen víc členů rodiny, ale také více návštěv, více nábytku, více aut, více místností nebo více soukromí. To nezní špatně, ale to vše také znamená více uklízení, více samoty, více harampádí a více starostí. Větší dům prostě nemusí vždy dobře reagovat na životní změny. S dětmi a babičkou je příjemně plný, ale bez nich v něm skoro straší. Také finančně je dost náročný. Nejen samotná stavba, ale také výdaje na údržbu a topení. Vytopit kostel se ještě nikomu nepovedlo, zato bydlet v deseti v jedné místnosti bylo celkem běžné.
Malý – malý dům musí být narozdíl od velkého chytřejší, aby se do něj všechno vešlo. Občas to není jednoduché a člověk se musí smířit
s kompromisy. Díky drobnosti je potřeba nalézt originální a vtipná řešení, které snáze dělají z domu domov, oproti prověřeným možnostem
v dostatečném prostoru. Teoreticky by také měl menší dům lépe zvládat rodinné situace a navozovat příjemnější, rodinnou atmosféru, v podstatě sbližovat. Zkrátka si myslíme, že menší dům znamená méně starostí. Nadruhou stranu není nic horšího než špatný malý dům.
Podlažnost
Moje babička tvrdí, že kdyby neměla v domě schody a ložnici nahoře už by se nebyla schopná hýbat, v horším případě by už nebyla vůbec.
Jednopodlažní – mít jednopodlařní dům je fajn, vše se odehrává v jedné úrovni, člověk neklopýtá, nestoupá, neklesá, proplouvá. Na stáří, při horší pohyblivosti, je také pohodlnější, z čímž by sice moje babička nesouhlasila, ale svou logiku to má. Člověk má větší kontakt se zemí a všechny vstupy a výstupy vedou rovnou ven, jednopodlažní dům představuje jakousi hmatatelnější jistotu. Na druhou stranu takový dům zabírá daleko více místa, které odkrajuje ze zahrady. V jednopodlažním domě se rodina také ochuzuje o celou řadu atmosfér a krásných prvků, které vznikají pouze s dalším patrem – schodiště, podkroví, dvouúrovňový prostor nebo ochozy. Protože se zdá, že se takovému domu nechce nahoru k oblakům, působí zvenku menším sebevědomím. (Pokud si ovšem nepřiplatíte.) Ostatně si myslíme, že takové domy jsou vhodné spíše do rovinaté krajiny, než pod hory, ale je třeba posuzovat dům od domu.
Vícepodlažní – vícepodlažní domy nejsou ploché, je v nich ukryt jak horizontální, tak vertikální pohyb, je v nich zakódováno více dynamiky, více života. Ono samotné stoupání, klesání a klopýtání je životu jaksi podobnější. Při stavbě chytrého vícepodlažního domu vám zůstane nejen větší kus zahrady, ale do domu se vám vejde ještě obchod, ordinace, nebo jedna bytová jednotka k pronájmu, či pro babičku s dědou. V takovém domě vzniká více atmosfér, světlo proniká jinak okny v šikmé střeše, jinak světlíky ve střeše ploché a jinak okny ve zdech. Jinak se spí pod šikmou střechou a jinak pod rovným stropem, jinak vnímám soukromí v místnosti hned vedle obýváku a jinak v patře odděleném schody. Zvenku je pak dům tvrdší, mluví hlasitěji a jasně říká, kde je veřejná ulice a kde soukromí. Popisujeme ale promyšlený vícepodlažní dům, který odpovídá nárokům rodiny. Protože špatný více podlažní dům je určitě fyzicky náročnější jak na pohyb, tak na úklid či orientaci. Je třeba nad ním přemýšlet.
Vztah k ulici
Město je tvořeno domy a ty mezi sebou vytvářejí veřejná prostranství, hlavně ulice. Aby vznikla ulice musí mít jednotlivé domy k sobě blízko, musí mezi nimi existovat pozitivní vztahy.
Dům bez pevného vztahu (nestojící na uliční čáře) – je domem v zahradě. Je příjemné mít obklopený dům zahradou, ale je opravdu pár metrů široký pruh kolem domu zahradou? Problém tohoto posazení je v rozdrobení zahrady. Už nevzniká jedna velká zahrada za domem, ale několik zelených pruhů kolem něj. Navíc když dům neleží přímo u cesty, nevzniká žádná ulice, jen jakýsi široký pás asfaltu a neupotřebené zeleně. Ano, takový dům nabízí více soukromí, stačí před plot vysázet hřbitovní zeleň (tůje) a v kuchyni je náhle soukromí. Zamyslíte-li se ale na okamžik a k ulici umístíte zádveří, šatnu, popřípadě malé okno spíže, nemusíte se bát slídivých pohledů. Naopak, můžete se pochlubit nově namalovaným štítem, vánoční výzdobou, nebo krásně kvetoucími orchidejemi sedícími na botníku.
dům jednou hranou na uliční čáře – tento vztah k ulici představuje naprostou, staletím prověřenou, klasiku. Dům svému okolí jasně říká, že je jeho součástí a může se před sousedy trochu vytáhnout novými záclonami, působí sebevědomě. Nekrájí si zahradu, ale jasně definuje přední a zadní část. Být na uliční čáře je nejen městotvorné, ale také získávám přehled o svém okolí: ať už si popovídám se sousedkou, kontroluji hrající si děti nebo vidím na své auto. Holanďané ani Švédi se za své kuchyně nestydí, proč bychom se měli stydět my? (odlehčení katolicko-protestanské otázky)
dům dvěma hranami (rohem) na uliční čáře - je domem rohovým. Mimořádný případ domu na uliční čáře (viz předchozí bod). Toto postavení lze brát jako trest – je otevřený do dvou stran. Nebo jako výsada – dům má nejdůležitější roli v celé ulici, může se opravdu předvést svou architekturou a má velký přehled o dění na ulici. Je to dům obchodníka, sangvinika.
Vztah k ostatním domům (sousedům)
Vždy to tak bylo, dům se lepil na dům a soused se sousedem sdíleli své stěny. Tak vznikla města, nebo alespoň jejich části, za kterými jezdíme přes celou republiku. A co ty zbylé části měst, co vznikly za poslední století?
volně stojící (nikoho se nedotýká) – tak takhle se dříve stavělo zejména na vesnicích, do měst vtrhl tento styl až se zrodem myšlenky na zahradní město. Město z domů-vil ukrytých v zeleni, jehož historie sahá až do 18. století. Od té doby už není sousedství tím, čím bývalo dříve, izolované domy bohužel umocňují také izolovanost lidí. Takové domy tvoří ulici jen za daleko většího úsilí než ty spojené. Na druhou stranu mají určitě více soukromí, můžou volně dýchat, proudí do nich více světla, ale také více hluku, lze do nich více vidět a utíká z nich více tepla. Rozhodně ale nemáme nic proti volné zástavbě, jen je dobré si také připomenout její nevýhody a přetavit je ve výhody, i to lze.
jednou zdí spojený (sdílející jednu stěnu) – jedna společná stěna podle nás utužuje sousedské vztahy. Několik spojených domů daleko lépe vytvoří ulici, stejně jak to známe ze starých malebných měst. Takovýmto domům samozřejmě chybí jedna fasáda a okna na ní, ale někdy je zatraceně lepší nemít okna orientována na sever, či proti řezavým východním větrům. Když se vše dobře postaví ušetří majitel společnou stěnou také spoustu tepla, které by jinak uteklo pánubohu do oken.
dvěma zdmi spojený, ze dvou stran chráněný – to je trochu oříšek, ale rozhodně ne pro dobrého architekta, spíš naopak. Když se dům dobře promyslí, nepřijde stavebník o nic, právě naopak, získá dva dobré sousedy a ušetří spoustu tepla. Někdy je méně zkrátka více.
Plot na uliční čáře
Svoboda neznamená jen možnosti, ale také zodpovědnost, třeba za prostředí okolo každého domu. Inspirovali jsme se samotným Libercem a Luigi Snozzim (italský architekt) a rozhodli se celou čtvrť scelit ploty. A to tak že existují právě dvě možnosti – plný kamený, případně betonový pro hustší střed čtvrti a transparentní dřevěný pro rozvolněný zbytek. Výrobní detaily už ponecháváme na jejich majitelích, ať se vyřádí.
plný kamenný nebo plný betonový – centrální hustší část čtvrti vnímáme jako pevný celek. Právě proto jsme se rozhodli pro plný plot buď z kamenů nebo z betonu*. Celá tato část se sjednotí a dostane jasný řád. Kameny krásně stárnou a za pár let se na mezi nimi uchytí mechy a lišejníky (stejně jako v bublinách betonu) a vznikne příjemná nesterilní atmosféra. I tyto dva materiály poskytují obrovskou škálu možností jak si takový plot udělat, stačí se jen na cestách dívat kolem sebe.
transparentní dřevěný – mimo středovou část by byly neprůhledné ploty příliš těžké a působily by chladně. Proto jsme se v ostatních částech čtvrti rozhodly pro ploty dřevěné (ne napodobenina dřeva z plastu) a částečně průhledné**. Čtvrť se sjednotí a ploty nebudou působit pro oči jako bariéry. Dřevěnými ploty docílíme celkové lehčí, vesničtšjší pocit při procházkách pod Ještědem. I v rámci těchto podmínek si myslíme, že pořád existuje nekonečné množství variant.
* ploty musí být vysoký minimálně 1,2 metru a maximálně dosahovat 2 metrů. Jeho průhlednost nesmí překročit 10%. Kameny musí být přírodní a neomítané, stejně jako beton, který by měl zůstat v surové šedé barevnosti.
** Výška plotu s podezdívkou je stanovena v rozmezí od 1,2 metru do 1,8 metru a průhlednost se pohybuje od 40% do 60%. Je možná také pevná podezdívka do výše 50-ti centimetrů. Ochraný nátěr dřeva musí zůstat v přírodních odstínech, jde o pocit ze dřeva samotného, který by se vatratil natřením plotu na jakoukoli barvu.
Výhled
Nejlevnější obraz, který neomrzí.
Ještěd – výhled na tu skvělou horu, věčného hlídače, který střeží a dominuje celému Liberci. Ještěd by ovšem nebyl Ještědem bez svého vysílače, jedné z nejprogresivnějším a zároveň nejpoetičtějších staveb 20. století u nás. Stavby, která dostala jednu z nejprestižnějších architektonických ocenění vůbec. Stavby zrozené v hlavě jednoho z našich největších architektů, v hlavě Karla Hubáčka. Výhled, který prostě nemůže omrzet.
Jizerky/Krkonoše – vcelku rovnoceným partnerem ve výhledu na Ještěd je výhled na Jizerské hory a masív Krkonoš za nimi. Výhled na neustále se honící mraky jak smečka psů. Pohledy na počasím ovládanou scenérii našich nejvyšších vrcholků. Pohled do dálek za nimiž je Polsko.
ateliér Fránek/Raková
Liberec je město s neopakovatelnou polohou, těsně svírané horami, Jěštědským hřbetem ze západu a Jizerskými horami z východu. Takové prostředí vyzývá ke specifickému zacházení s místem. Proč tomu tak není? Proč se suburbie plazí po úpatí hor, chroustá okolní cennou krajinu a vypadá stejně jako ta v okolí Prahy, zatímco střed města zeje prázdnotou?
Ano, Liberec musí růst, má-li prosperovat a bohatnout. Ale není to omluva pro bezduché rozvalování se do okolí. Je to jako si nechat nalít vodu ze džbánu na stůl místo do sklenice. Zaplatíme stejně, ale sotva se napijeme. Nehledě na ten nepořádek. Je důležité dobře vymezit hranice, co bude městem a co si ponecháme jako volnou krajinu.
Řídká zástavba a malá hustota osídlení v podstatě brání vzniku jakýchkoli vazeb s místem i mezi lidmi navzájem. Vše je od sebe tak daleko, že se nevyplatí chodit pěšky, nevyplatí se postavit si obchod, holičství nebo školku.
Jsou však nástroje, které by se tomuto řídkému zastavování mohly bránit a přitom neomezovaly svobodu volby, jak bydlet. Jedním z nich je zdravý rozum, druhým vůle a třetím, snad nejdůležitějším, pravomoc. Ale právě ta nám chybí.
Proto jsme se rozhodli nepracovat nadarmo, nebojovat proti módě sídelních kaší, ale nabídnout jejich alternativní zpracování*. Vytvořili jsme plán parcelace a charakteru zastavění posledních luk pod Ještědem, ke kterým se natahují ruce investorů.
* V návrhu nové zástavby jsem vycházely především z místa samotného. Celá nová čtvrť je celkem dobře ohraničena, z jihu potokem, ze severu městem, ze západu lesem a konečně z východu průmyslovým areálem.
Aby nám vznikla síť, podle které lze velké parcely luk rozdělovat na menší, stavební, museli jsme najít dostatečné množství záchytných bodů. Tvoří je samozřejmě již stojící domy a komunikace. Dále pak torza sadů a remízků (počátkem 20. století zdy vzkvétalo drobné zemědělství), které jsme použily jako výchozí bod pro veřejné prostory. A nakonec silné elektrické vedení, které zde bylo vybudováno během minulého režimu. Z něho vznikl pás veřejné zeleně a rekreační zóna.
Pro celou čtvrť jsme pak na navrhli její těžiště - náměstí. Kolem něj vznikla zástavba menších hustších parcel s vyšší zástavbou a tvrdšími ploty – centrum čtvrti. Zbylá část je rozvolněnější a vesničtější, parcely jsou větší, domy nižší a ploty průhlednější.
Katalogový dům
Proti gustu žádný dišputát?
Žijeme ve svobodné společnosti, obklopuje nás nepřeberné množství možností. Svoboda přináší nejen možnost volby, ale také zodpovědnost za ni. Nezastíráme, že jsme studenti architektury, zarytí nepřátelé katalogové výstavby a učíme se boji proti bezhlavému kopírování. Právě proto jsme se snažili navrhnout plán zástavby tak, aby každý dům měl kolem sebe příjemné a pestré okolí. Aby ještě před svým zrodem byl dům obklopen co nejvíce vztahy, které ho budou do budoucna formovat. Tak aby se nad jeho navrhováním muselo přemýšlet.
Katalogový dům vám ušetří hodiny dumání, dlouhé rozhovory s inženýrem-umělcem a nakonec stejně budete mít střechu nad hlavou a dva záchody. Ve skutečnosti však nejsme všichni stejní, nelišíme se jen barvou očí, tak proč bychom měli mít všichni dům z katalogu Marilyn, jen v různých odstínech. Dům je odrazem nás samých, formuje nás stejně jako my jeho. Je lepší navrhnout-upéct si sám svůj dům podle chuti jako bábovku, nebo vybrat ho z katalogu jako ponožky? Nejlepším řešením je postavit si na míru navrhnutý dům v oboru vzdělaným člověkem. Věříme v profesi architekta, proto ji prosazujeme. Nejen k dobru našemu, ale i vašemu.
Kvalita bydlení – hustoty zástavby a kvalita prostoru mezi domy
Pro stavební hustotu mluví jednoduché důvody. Čím blíže k sobě domy jsou a čím více se sbližují různé funkce města jako bydlení, práce, kultura a volný čas, tím spíše a častěji mezi nimi může probíhat výměna. Odpadají dlouhé cesty a také nákladné dopravní stavby. (Lampugnani a další 2007)
Jak se Vám bude bydlet, závisí především na tom, jaký si postavíte dům a jakou zahradu kolem něj. To platí ale jen částečně, nejvíce vjemů prý člověk vstřebává a uchovává během chůze. Nejvíce vzpomínek je pak z výletů, procházek, cesty do školy, nebo z cesty za babičkou do vedlejší vesnice. Chůze je zkrátka nejpřirozenější pohyb, který je hmatem spjatý se zemí a rytmem se srdcem. Pokud je to pravda, je spokojenost žití a bydlení závislá na vašem domě jen částečně. Další část pak určuje nejbližší okolí, místa kudy chodíte, kde si jako děti hrajete, kde nakupujete, kam chodíte odpočívat.
A konečně kvalita těchto míst je v úzkém sepjetí s hustotou bydlení a jejím rozmístěním, plánem. Při roztroušeném osídlení, jak je tomu v dnešních satelitních zástavbách, se jednoduše nevyplatí provozovat obchody ani jiné služby. Každý totiž sedne do auta a dojede kamkoli, třeba i v 10 hodin večer. Vše se tak začíná komplikovat, stáváme se otroky svých vozů, garáž začíná přerůstat dům, automobilům se přizpůsobujeme nejen mi ale také naše okolí. Místo toho, aby nám sloužili, sloužíme mi jim a postupně lenivíme, psychicky i fyzicky. Ale pokud se hustota obyvatelstva zvedne nad určitou hranici*, rázem je vše snazší. Vyplatí se otevřít holičství, provozovat obchod nebo otevřít dobrou restauraci v dochůzné vzdálenosti. Lidé nemusí kvůli každé maličkosti sedat za volant a s čistým svědomím si mohou dát večer skleničku vína v hospodě a projít se domů. Dostatečná hustota také zabezpečí dostatek dětí a může se tak postavit školka, dětské hřiště, nebo vytvořit autobusové spojení s městem. Vyplatí se podél silnice vytvořit chodník nebo vydláždit náměstí, okolí se stává daleko bezpečnějším a příjemnějším místem pro život.
* Celá námi vymezená čvrť má rozlohu kolem 70 hektarů a počet parcel určených k výstavbě se šplhá téměř k 750. Díky různému typu zástavby se podařilo docílit hustoty kolem 45 obyvatel/ha přižemž zůstal čtvrti vilový charakter. Toto číslo platí pro 4 obyvatele na dům, při vícebytových, či více generačních domech by ještě stoupalo. Monofunkční čtvrti pro bydlení ve Spojených státech nebo v České republice mají často hustotu osídlení pod 20 obyvatel/ha. Nejsou zde žádné obchody, často ani chodníky, pouze silnice a domy. Oproti tomu plně vyvinuté město s blokovou zástavbou několika podlažních činžovních domů dosahuje hustoty až kolem 250 obyvatel/ha. Vznikl tedy jakýsi kompromis mezi monofunkčními satelity a mnohovrstevným městem.
Sedum
Nechtěli jsem budoucího stavitele odradit a zadusit nesrozumitelným plánem a složitými zastavovacími regulemi. Naopak jsme se snažili vymyslet vše tak, aby se zákázník v jednotlivých pozemcích a jejich specifikách snadno orientoval. Vzniklo sedm základní bodů – kritérií (SEDUM), které parcely rozdělují a usnadňují tak jejich výběr. Už během výběru pozemku by si měl stavitel ujasňovat a třídit své názory na budoucí dům. Zároveň získává přehled o budoucím okolí domu a jeho nových vztazích. A díky našemu počítačovému mágovi (Lukáš Landa) jsme vytvořili také aplikaci, která celý výběr ještě usnadňuje.
1. velikost pozemku
- 117-300 m²
- 301-700 m²
- 701-1000 m²
- 1001-2727 m²
2. velikost domu
- 50-100 m²
- 75-150 m²
- 101-250 m²
3. podlažnost
- 1,5 až 2 podlaží (max 10 metrů)
- 2,5 až 3,5 podlaží (max 15 metrů)
4. vztah k ulici
- bez vztahu
- jednou hranou na uliční čáře
- dvěma hranami (rohem) na uliční čáře
5. vztah k ostatním domům (sousedům)
- volně, nikoho se nedotýká
- jednou zdí spojený, sdílející jednu stěnu
- dvěma zdmi spojený, ze dvou stran chráněný
6. plot na uliční čáře
- plný kamenný nebo plný betonový
- transparentní dřevěný
7. výhled
- Ještěd
- Jizerky/Krkonoše
Texty k jednotlivým bodům Sedmi
Velikost pozemku
Nikdy není nic černobílé. Větší automaticky neznamená lepší, stejně jako menší neznamená horší.
Velký – větší pozemek samozřejmě poskytuje možnost postavit rozlehlejší dům, stejně jako mít větší zahradu. Větší pozemek také obklopí nový dům rozsáhlejším prostranstvím, takže bude poskytovat více soukromí. Pokud budete míc více aut, traktor, sněžnou frézu nebo stádo poníků, je velká zahrada k nezaplacení. K nim se vám sem vejde ještě stodola, maštal i skleník na citrusy. To všechno ovšem za vysokou nákupní cenu a vysoké náklady na udržování. Nejen velké náklady, ale pokud si nenajmete zahradníka, tak samozřejmě enormní množství času a energie.
Malý – menší pozemek znamená nejen nižší vstupní náklady, ale hlavně nižší náklady provozní. Ono jen sehnat tak dlouhou prodlužku k sekačce pro zahradu o 1000 m2 není snadná záležitost. Důležité je umět si představit, co všechno v domě a na zahradě opravdu potřebujeme. Když se to dobře promyslí, tak se i na zahradu 5x5 metrů vejde terasa s grilem, sauna, záhonek a ještě si můžu zahrát ping pong. S domem je to obdobné, chytrá řešení bývají flexibilní a mnohoúčelová. Nakonec nejsme národ kočovníku, kteří k smrti milují otevřenou step. Jsme malí středoevropský národ, libující si ve stísněných středověkých uličkách a drobných pestrých krajinách.
Velikost domu
Velikost není osud, velikost je volba! (A1 architects)
Velký – do velkého domu se toho opravdu víc vejde, o tom není pochyb. Větší dům pojme nejen víc členů rodiny, ale také více návštěv, více nábytku, více aut, více místností nebo více soukromí. To nezní špatně, ale to vše také znamená více uklízení, více samoty, více harampádí a více starostí. Větší dům prostě nemusí vždy dobře reagovat na životní změny. S dětmi a babičkou je příjemně plný, ale bez nich v něm skoro straší. Také finančně je dost náročný. Nejen samotná stavba, ale také výdaje na údržbu a topení. Vytopit kostel se ještě nikomu nepovedlo, zato bydlet v deseti v jedné místnosti bylo celkem běžné.
Malý – malý dům musí být narozdíl od velkého chytřejší, aby se do něj všechno vešlo. Občas to není jednoduché a člověk se musí smířit
s kompromisy. Díky drobnosti je potřeba nalézt originální a vtipná řešení, které snáze dělají z domu domov, oproti prověřeným možnostem
v dostatečném prostoru. Teoreticky by také měl menší dům lépe zvládat rodinné situace a navozovat příjemnější, rodinnou atmosféru, v podstatě sbližovat. Zkrátka si myslíme, že menší dům znamená méně starostí. Nadruhou stranu není nic horšího než špatný malý dům.
Podlažnost
Moje babička tvrdí, že kdyby neměla v domě schody a ložnici nahoře už by se nebyla schopná hýbat, v horším případě by už nebyla vůbec.
Jednopodlažní – mít jednopodlařní dům je fajn, vše se odehrává v jedné úrovni, člověk neklopýtá, nestoupá, neklesá, proplouvá. Na stáří, při horší pohyblivosti, je také pohodlnější, z čímž by sice moje babička nesouhlasila, ale svou logiku to má. Člověk má větší kontakt se zemí a všechny vstupy a výstupy vedou rovnou ven, jednopodlažní dům představuje jakousi hmatatelnější jistotu. Na druhou stranu takový dům zabírá daleko více místa, které odkrajuje ze zahrady. V jednopodlažním domě se rodina také ochuzuje o celou řadu atmosfér a krásných prvků, které vznikají pouze s dalším patrem – schodiště, podkroví, dvouúrovňový prostor nebo ochozy. Protože se zdá, že se takovému domu nechce nahoru k oblakům, působí zvenku menším sebevědomím. (Pokud si ovšem nepřiplatíte.) Ostatně si myslíme, že takové domy jsou vhodné spíše do rovinaté krajiny, než pod hory, ale je třeba posuzovat dům od domu.
Vícepodlažní – vícepodlažní domy nejsou ploché, je v nich ukryt jak horizontální, tak vertikální pohyb, je v nich zakódováno více dynamiky, více života. Ono samotné stoupání, klesání a klopýtání je životu jaksi podobnější. Při stavbě chytrého vícepodlažního domu vám zůstane nejen větší kus zahrady, ale do domu se vám vejde ještě obchod, ordinace, nebo jedna bytová jednotka k pronájmu, či pro babičku s dědou. V takovém domě vzniká více atmosfér, světlo proniká jinak okny v šikmé střeše, jinak světlíky ve střeše ploché a jinak okny ve zdech. Jinak se spí pod šikmou střechou a jinak pod rovným stropem, jinak vnímám soukromí v místnosti hned vedle obýváku a jinak v patře odděleném schody. Zvenku je pak dům tvrdší, mluví hlasitěji a jasně říká, kde je veřejná ulice a kde soukromí. Popisujeme ale promyšlený vícepodlažní dům, který odpovídá nárokům rodiny. Protože špatný více podlažní dům je určitě fyzicky náročnější jak na pohyb, tak na úklid či orientaci. Je třeba nad ním přemýšlet.
Vztah k ulici
Město je tvořeno domy a ty mezi sebou vytvářejí veřejná prostranství, hlavně ulice. Aby vznikla ulice musí mít jednotlivé domy k sobě blízko, musí mezi nimi existovat pozitivní vztahy.
Dům bez pevného vztahu (nestojící na uliční čáře) – je domem v zahradě. Je příjemné mít obklopený dům zahradou, ale je opravdu pár metrů široký pruh kolem domu zahradou? Problém tohoto posazení je v rozdrobení zahrady. Už nevzniká jedna velká zahrada za domem, ale několik zelených pruhů kolem něj. Navíc když dům neleží přímo u cesty, nevzniká žádná ulice, jen jakýsi široký pás asfaltu a neupotřebené zeleně. Ano, takový dům nabízí více soukromí, stačí před plot vysázet hřbitovní zeleň (tůje) a v kuchyni je náhle soukromí. Zamyslíte-li se ale na okamžik a k ulici umístíte zádveří, šatnu, popřípadě malé okno spíže, nemusíte se bát slídivých pohledů. Naopak, můžete se pochlubit nově namalovaným štítem, vánoční výzdobou, nebo krásně kvetoucími orchidejemi sedícími na botníku.
dům jednou hranou na uliční čáře – tento vztah k ulici představuje naprostou, staletím prověřenou, klasiku. Dům svému okolí jasně říká, že je jeho součástí a může se před sousedy trochu vytáhnout novými záclonami, působí sebevědomě. Nekrájí si zahradu, ale jasně definuje přední a zadní část. Být na uliční čáře je nejen městotvorné, ale také získávám přehled o svém okolí: ať už si popovídám se sousedkou, kontroluji hrající si děti nebo vidím na své auto. Holanďané ani Švédi se za své kuchyně nestydí, proč bychom se měli stydět my? (odlehčení katolicko-protestanské otázky)
dům dvěma hranami (rohem) na uliční čáře - je domem rohovým. Mimořádný případ domu na uliční čáře (viz předchozí bod). Toto postavení lze brát jako trest – je otevřený do dvou stran. Nebo jako výsada – dům má nejdůležitější roli v celé ulici, může se opravdu předvést svou architekturou a má velký přehled o dění na ulici. Je to dům obchodníka, sangvinika.
Vztah k ostatním domům (sousedům)
Vždy to tak bylo, dům se lepil na dům a soused se sousedem sdíleli své stěny. Tak vznikla města, nebo alespoň jejich části, za kterými jezdíme přes celou republiku. A co ty zbylé části měst, co vznikly za poslední století?
volně stojící (nikoho se nedotýká) – tak takhle se dříve stavělo zejména na vesnicích, do měst vtrhl tento styl až se zrodem myšlenky na zahradní město. Město z domů-vil ukrytých v zeleni, jehož historie sahá až do 18. století. Od té doby už není sousedství tím, čím bývalo dříve, izolované domy bohužel umocňují také izolovanost lidí. Takové domy tvoří ulici jen za daleko většího úsilí než ty spojené. Na druhou stranu mají určitě více soukromí, můžou volně dýchat, proudí do nich více světla, ale také více hluku, lze do nich více vidět a utíká z nich více tepla. Rozhodně ale nemáme nic proti volné zástavbě, jen je dobré si také připomenout její nevýhody a přetavit je ve výhody, i to lze.
jednou zdí spojený (sdílející jednu stěnu) – jedna společná stěna podle nás utužuje sousedské vztahy. Několik spojených domů daleko lépe vytvoří ulici, stejně jak to známe ze starých malebných měst. Takovýmto domům samozřejmě chybí jedna fasáda a okna na ní, ale někdy je zatraceně lepší nemít okna orientována na sever, či proti řezavým východním větrům. Když se vše dobře postaví ušetří majitel společnou stěnou také spoustu tepla, které by jinak uteklo pánubohu do oken.
dvěma zdmi spojený, ze dvou stran chráněný – to je trochu oříšek, ale rozhodně ne pro dobrého architekta, spíš naopak. Když se dům dobře promyslí, nepřijde stavebník o nic, právě naopak, získá dva dobré sousedy a ušetří spoustu tepla. Někdy je méně zkrátka více.
Plot na uliční čáře
Svoboda neznamená jen možnosti, ale také zodpovědnost, třeba za prostředí okolo každého domu. Inspirovali jsme se samotným Libercem a Luigi Snozzim (italský architekt) a rozhodli se celou čtvrť scelit ploty. A to tak že existují právě dvě možnosti – plný kamený, případně betonový pro hustší střed čtvrti a transparentní dřevěný pro rozvolněný zbytek. Výrobní detaily už ponecháváme na jejich majitelích, ať se vyřádí.
plný kamenný nebo plný betonový – centrální hustší část čtvrti vnímáme jako pevný celek. Právě proto jsme se rozhodli pro plný plot buď z kamenů nebo z betonu*. Celá tato část se sjednotí a dostane jasný řád. Kameny krásně stárnou a za pár let se na mezi nimi uchytí mechy a lišejníky (stejně jako v bublinách betonu) a vznikne příjemná nesterilní atmosféra. I tyto dva materiály poskytují obrovskou škálu možností jak si takový plot udělat, stačí se jen na cestách dívat kolem sebe.
transparentní dřevěný – mimo středovou část by byly neprůhledné ploty příliš těžké a působily by chladně. Proto jsme se v ostatních částech čtvrti rozhodly pro ploty dřevěné (ne napodobenina dřeva z plastu) a částečně průhledné**. Čtvrť se sjednotí a ploty nebudou působit pro oči jako bariéry. Dřevěnými ploty docílíme celkové lehčí, vesničtšjší pocit při procházkách pod Ještědem. I v rámci těchto podmínek si myslíme, že pořád existuje nekonečné množství variant.
* ploty musí být vysoký minimálně 1,2 metru a maximálně dosahovat 2 metrů. Jeho průhlednost nesmí překročit 10%. Kameny musí být přírodní a neomítané, stejně jako beton, který by měl zůstat v surové šedé barevnosti.
** Výška plotu s podezdívkou je stanovena v rozmezí od 1,2 metru do 1,8 metru a průhlednost se pohybuje od 40% do 60%. Je možná také pevná podezdívka do výše 50-ti centimetrů. Ochraný nátěr dřeva musí zůstat v přírodních odstínech, jde o pocit ze dřeva samotného, který by se vatratil natřením plotu na jakoukoli barvu.
Výhled
Nejlevnější obraz, který neomrzí.
Ještěd – výhled na tu skvělou horu, věčného hlídače, který střeží a dominuje celému Liberci. Ještěd by ovšem nebyl Ještědem bez svého vysílače, jedné z nejprogresivnějším a zároveň nejpoetičtějších staveb 20. století u nás. Stavby, která dostala jednu z nejprestižnějších architektonických ocenění vůbec. Stavby zrozené v hlavě jednoho z našich největších architektů, v hlavě Karla Hubáčka. Výhled, který prostě nemůže omrzet.
Jizerky/Krkonoše – vcelku rovnoceným partnerem ve výhledu na Ještěd je výhled na Jizerské hory a masív Krkonoš za nimi. Výhled na neustále se honící mraky jak smečka psů. Pohledy na počasím ovládanou scenérii našich nejvyšších vrcholků. Pohled do dálek za nimiž je Polsko.
0 comments
add comment
