Plzeňský Prazdroj
Přístavba velkokapacitního výtahu, Stavební úpravy 1. a 2. patra Staré varny objekt 1-6
Lokalita
Nově provedený vestibul, šachta velkokapacitního výtahu a restaurované 1. a 2. patro varny 1-6 se nachází na jihovýchodní straně komplexu varen Plzeňského Prazdroje. Objem výtahu byl vklíněn do historicky pestré srostlice budov, jejíž počátky jsou datovány z období založení pivovaru v 1. polovině 19. stol., oproti tomu vznik objektu šrotovny časově patří do počátku 70. let 20. století.
Komplex varen je jednou z určujících dominant areálu, jeho hlavní vstup je situován směrem k centrálnímu bulváru.
Zadání
Cílem investora bylo zásadním způsobem rozšířit, zpestřit a zatraktivnit návštěvnickou trasu po pivovaru. Nedílnou součástí záměru byl tudíž i návrh nového trasování prohlídky v rámci budovy historické varny a vybudování nových komunikací včetně přístavby.
Požadavkem investora bylo - pro dosažení maximální plynulosti a rychlosti pohybu návštěvnických skupin po prohlídkové trase - vybudovat zařízení, které by v co nejkratším možném čase dopravilo skupinu (cca 50 osob) z prostoru před varnou do 2.patra Staré varny (do prostor nového panoramatického kina). Spojení muselo být bezbariérové.
Situaci vyřešil největší osobní výtah v ČR. Ten má pouze dvě stanice: v přízemí a druhém patře. Kabina o půdorysné ploše cca 20 m² je průchozí napříč, jihovýchodní strana je prosklená včetně dveří. Hlavní směr nástupu v přízemí je od nově vybudovaného vestibulu.
Vestibul v přízemí je koncipován jako jednoduchý kubický objem z čela zasklený s automatickými posuvnými dveřmi (rovina zasklení je zasunuta (cca o 5 metrů) oproti líci pláště, čímž vzniká krytý předprostor). Strana k šachtě je rovněž prosklená.
Výtah je hydraulický se strojovnou umístěnou pod úrovní nástupu v prázdných prostorech suterénu šrotovny. Zvláštní zřetel vyžadovalo založení konstrukce šachty a dna vzhledem k tomu, že muselo překročit šíři chodby do ležáckých sklepů, která se nachází v příčné ose kabiny pod objektem.
Stěžejní myšlenkou pro opláštění bylo použití cenově dostupného "metrážového" materiálu - jinak než je obvyklé - k dosažení efektu křehkého - celoskleněného domu. Jinakost použití spočívá v tom, že se tvarovky copilit osadily před plnou stěnu (respektive před izolaci krytou reflexním nátěrem zlaté barvy) a že jsou ukotveny rubovou stranou u průřezu ven, což vytváří plastickou svislou kaneluru pláště (v původním návrhu opláštění byla navržena místo zlatého fasádního nátěru zlatá reflexní fólie). Efekt materiálu v součtu (předsazené průsvitné sklo+zlatý fasádní nátěr) vytvořil náznak analogie sklenice+pivo. Prosklená část šachty výtahu má hladké (strukturální zasklení) v izolačním dvojskle.
expozice (2. patro varny 1-6)
Podkroví staré varny je podélný, převýšený monoprostor o délce cca 42 m šíři cca 7 m a světlé výšce přes 9 m. Jde o unikátní místnost, je zde dobře viditelný monolitický železobetonový konstrukční systém budovy včetně systému ochozů a lávek v několika vertikálních úrovních.
Hlavní prostor podkroví varny byl stavebně očištěn, zbaven všech nepůvodních úprav a instalací. Tím se naplno odkryly jeho nesporné prostorové kvality. Povrchy omítek a betonu byly začištěny a zalíčeny speciální vápennou barvou. Následně do něj byla vložena smyslová instalace prezentující základní suroviny výroby piva. Té předchází sedmiminutový film o procesu výroby promítaný na kruhové panoramatické plátno.
Stejnou očišťující a restaurátorskou kůrou prošel prostor tzv. ekonomizerů - čili výměníků odpadního tepla z vaření piva - při jižní straně budovy. Do tohoto zušlechtěného prostoru bylo instalováno nové pětiramenné ocelové schodiště propojující 1. a 2. patro budovy.
varna (1. patro varny 1-6)
Stav haly varny 1-6 před započetím restaurátorských prací odpovídal tomu, že zde výroba piva skončila před nedávnem. Během času, kdy varna fungovala pro výrobu, byly do jejího stavu činěny vesměs ryze utilitární zásahy bez ohledu na vzhled celku. Pokud byly dochovány původní esteticky hodnotné povrchy podlah a stěn (všechny svislé stěny měly keramický obklad po strop), tak z velké části v poškozeném, torzovitém stavu. V ostatních partiích byly obklady postupně zaměněny nekvalitními náhražkami. Dobře zachované byly pouze prvky kamenného obkladu sloupů a schodišť. Výplně otvorů byly nepůvodní stejně jako osvětlení nebo výplně zábradlí.
Cílem úprav bylo očistit celek od nepůvodních nánosů, začlenit tento exkluzivní prostor do nové koncepce návštěvnické trasy a umocnit zážitek návštěvníka možností osahat si zblízka autentickou historickou výrobnu se vším, co souvisí s jejím původním vzhledem. Proto byly viditelné prvky technologie odborně restaurovány, varné nádoby repasovány, částečně byly obnoveny pohony míchadel. Téměř nic nezbylo z původních keramických obkladů stěn. To znamenalo vytvořit dle dobových fotografií přesnou repliku původního materiálu na obklady - pro tuto příležitost bylo speciálně vyrobeno 470 m² atypických, ostře řezaných obkladaček. Oproti tomu zachovalejší původní dlažba byla v poškozených partiích kus po kusu doplněna z jiných méně exponovaných částí budovy. Dle jediné dochované soudobé fotografie bylo zhotoveno 24 kusů kopie původních závěsných osvětlovacích těles. Výplně vnitřních otvorů tvořené skleněnými tvárnicemi a nepůvodními dřevěnými dveřmi byly vyměněny za repliky původních výplní resp. nově designovaným prvkem, nepůvodní nedělená ocelová okna ve fasádě pak nahrazena výplněmi v duchu původního "fabrického" členění.
Autoři: D a M s.r.o. (ing. arch. Petr Burian, ing. arch. Pavel Uttendorfský)
Projektová spolupráce, stavební část, koordinace: AiP Plzeň s.r.o. (ing. arch. Karel Salát, Michal Nedvěd)
expozice
Autoři, scénář, produkce: PP Production s.r.o. (Jakub Mejdřický, David Bazika, Vít Rozehnal, Benjamin Tuček)
Spolupráce: D a M s.r.o. (ing. arch. Petr Burian, ing. arch. Pavel Uttendorfský)
Nově provedený vestibul, šachta velkokapacitního výtahu a restaurované 1. a 2. patro varny 1-6 se nachází na jihovýchodní straně komplexu varen Plzeňského Prazdroje. Objem výtahu byl vklíněn do historicky pestré srostlice budov, jejíž počátky jsou datovány z období založení pivovaru v 1. polovině 19. stol., oproti tomu vznik objektu šrotovny časově patří do počátku 70. let 20. století.
Komplex varen je jednou z určujících dominant areálu, jeho hlavní vstup je situován směrem k centrálnímu bulváru.
Zadání
Cílem investora bylo zásadním způsobem rozšířit, zpestřit a zatraktivnit návštěvnickou trasu po pivovaru. Nedílnou součástí záměru byl tudíž i návrh nového trasování prohlídky v rámci budovy historické varny a vybudování nových komunikací včetně přístavby.
Architektonické řešení
přístavba velkokapacitního výtahu a nového vestibulu pro vstup návštěvníkůPožadavkem investora bylo - pro dosažení maximální plynulosti a rychlosti pohybu návštěvnických skupin po prohlídkové trase - vybudovat zařízení, které by v co nejkratším možném čase dopravilo skupinu (cca 50 osob) z prostoru před varnou do 2.patra Staré varny (do prostor nového panoramatického kina). Spojení muselo být bezbariérové.
Situaci vyřešil největší osobní výtah v ČR. Ten má pouze dvě stanice: v přízemí a druhém patře. Kabina o půdorysné ploše cca 20 m² je průchozí napříč, jihovýchodní strana je prosklená včetně dveří. Hlavní směr nástupu v přízemí je od nově vybudovaného vestibulu.
Vestibul v přízemí je koncipován jako jednoduchý kubický objem z čela zasklený s automatickými posuvnými dveřmi (rovina zasklení je zasunuta (cca o 5 metrů) oproti líci pláště, čímž vzniká krytý předprostor). Strana k šachtě je rovněž prosklená.
Výtah je hydraulický se strojovnou umístěnou pod úrovní nástupu v prázdných prostorech suterénu šrotovny. Zvláštní zřetel vyžadovalo založení konstrukce šachty a dna vzhledem k tomu, že muselo překročit šíři chodby do ležáckých sklepů, která se nachází v příčné ose kabiny pod objektem.
Stěžejní myšlenkou pro opláštění bylo použití cenově dostupného "metrážového" materiálu - jinak než je obvyklé - k dosažení efektu křehkého - celoskleněného domu. Jinakost použití spočívá v tom, že se tvarovky copilit osadily před plnou stěnu (respektive před izolaci krytou reflexním nátěrem zlaté barvy) a že jsou ukotveny rubovou stranou u průřezu ven, což vytváří plastickou svislou kaneluru pláště (v původním návrhu opláštění byla navržena místo zlatého fasádního nátěru zlatá reflexní fólie). Efekt materiálu v součtu (předsazené průsvitné sklo+zlatý fasádní nátěr) vytvořil náznak analogie sklenice+pivo. Prosklená část šachty výtahu má hladké (strukturální zasklení) v izolačním dvojskle.
expozice (2. patro varny 1-6)
Podkroví staré varny je podélný, převýšený monoprostor o délce cca 42 m šíři cca 7 m a světlé výšce přes 9 m. Jde o unikátní místnost, je zde dobře viditelný monolitický železobetonový konstrukční systém budovy včetně systému ochozů a lávek v několika vertikálních úrovních.
Hlavní prostor podkroví varny byl stavebně očištěn, zbaven všech nepůvodních úprav a instalací. Tím se naplno odkryly jeho nesporné prostorové kvality. Povrchy omítek a betonu byly začištěny a zalíčeny speciální vápennou barvou. Následně do něj byla vložena smyslová instalace prezentující základní suroviny výroby piva. Té předchází sedmiminutový film o procesu výroby promítaný na kruhové panoramatické plátno.
Stejnou očišťující a restaurátorskou kůrou prošel prostor tzv. ekonomizerů - čili výměníků odpadního tepla z vaření piva - při jižní straně budovy. Do tohoto zušlechtěného prostoru bylo instalováno nové pětiramenné ocelové schodiště propojující 1. a 2. patro budovy.
varna (1. patro varny 1-6)
Stav haly varny 1-6 před započetím restaurátorských prací odpovídal tomu, že zde výroba piva skončila před nedávnem. Během času, kdy varna fungovala pro výrobu, byly do jejího stavu činěny vesměs ryze utilitární zásahy bez ohledu na vzhled celku. Pokud byly dochovány původní esteticky hodnotné povrchy podlah a stěn (všechny svislé stěny měly keramický obklad po strop), tak z velké části v poškozeném, torzovitém stavu. V ostatních partiích byly obklady postupně zaměněny nekvalitními náhražkami. Dobře zachované byly pouze prvky kamenného obkladu sloupů a schodišť. Výplně otvorů byly nepůvodní stejně jako osvětlení nebo výplně zábradlí.
Cílem úprav bylo očistit celek od nepůvodních nánosů, začlenit tento exkluzivní prostor do nové koncepce návštěvnické trasy a umocnit zážitek návštěvníka možností osahat si zblízka autentickou historickou výrobnu se vším, co souvisí s jejím původním vzhledem. Proto byly viditelné prvky technologie odborně restaurovány, varné nádoby repasovány, částečně byly obnoveny pohony míchadel. Téměř nic nezbylo z původních keramických obkladů stěn. To znamenalo vytvořit dle dobových fotografií přesnou repliku původního materiálu na obklady - pro tuto příležitost bylo speciálně vyrobeno 470 m² atypických, ostře řezaných obkladaček. Oproti tomu zachovalejší původní dlažba byla v poškozených partiích kus po kusu doplněna z jiných méně exponovaných částí budovy. Dle jediné dochované soudobé fotografie bylo zhotoveno 24 kusů kopie původních závěsných osvětlovacích těles. Výplně vnitřních otvorů tvořené skleněnými tvárnicemi a nepůvodními dřevěnými dveřmi byly vyměněny za repliky původních výplní resp. nově designovaným prvkem, nepůvodní nedělená ocelová okna ve fasádě pak nahrazena výplněmi v duchu původního "fabrického" členění.
Autoři: D a M s.r.o. (ing. arch. Petr Burian, ing. arch. Pavel Uttendorfský)
Projektová spolupráce, stavební část, koordinace: AiP Plzeň s.r.o. (ing. arch. Karel Salát, Michal Nedvěd)
expozice
Autoři, scénář, produkce: PP Production s.r.o. (Jakub Mejdřický, David Bazika, Vít Rozehnal, Benjamin Tuček)
Spolupráce: D a M s.r.o. (ing. arch. Petr Burian, ing. arch. Pavel Uttendorfský)
0 comments
add comment
