Kongresové centrum hotelu Holiday Inn
Požadavek klienta vybudovat pro hosty hotelu Holiday Inn v Brně kongresové centrum v přímé vazbě na hotel, bylo realizováno dostavbou nad parkovištěm v areálu hotelu. Dostavba je situována paralelně se západní hranou hotelu jako podlouhlá dvoupodlažní hmota; s hotelem je spojena v úrovni 2.n.p. hotelu prosklenou lávkou. Lehká klidná horizontála přiznává místo vstupu odhalenou rampou, která se postupně noří za skleněné plochy. Všechny prostory pro návštěvníky jsou přístupné mírně sklonitými rampami – schodiště jsou pouze služební.
Hlavním záměrem autorů je z reprezentativních prostor kongresové haly vytvořit jednotný prostor, který je naplněn různými funkcemi. Celkový výraz je čistý prosvětlený prostor, který se naplňuje příchodem lidí a jejich vzájemným sdělováním. Napětí je ve vstupní hale, ve které se střetávají a prolínají jednotlivé prostorové celky. Plochy kamene, skla a hladkých omítek doplňují vestavěné nábytkové prvky z březové dýhy s výraznými kovovými detaily.
Budova je funkčně i prostorově rozdělena na tři části; vstupní halu, foyer a kongresový sál. Základem prostorové koncepce je členění vstupní haly. Komunikace protkávají volný prostor - vstupní rampy tvoří volnou fasádu haly, zavěšená galerie a kubus tiskového centra oživují jednoduchý prostor haly a vrchní osvětlení foyeru upozorňuje na cestu k hlavnímu prostoru - k sálu. Stabilizačním prvkem mezi dynamickou halou s komunikacemi a nosným centrem budovy je pevná linie spojovací chodby foyeru. Jednotlivá místa se však navzájem prolínají a materiálově doplňují.
Prosvětlený podélný prostor foyeru lze využívat ke krátkodobým výstavám. Délku zdi podtrhuje linie nerezové vodící lišty, jež sloužící k zavěšení obrazů, plakátům i informačním letákům.
Dostavba kongresového centra byla vzhledem k nárazovému provozu řešena jako maximálně lehká stavba s maximálním tepelným odporem, ale minimální akumulací tepla. Veškeré potřeby jsou kryty energetickými rezervami hotelu. Stavba byla realizována za 5 měsíců.
S výstavištěm za zády
Kongresové centrum hotelu Holiday Inn recenzuje Jan Kratochvíl
Když Emil Králík korigoval svůj projekt na zastavění Bauerovy rampy pro potřeby konání Výstavy soudobé kultury v ČSR s vítězným návrhem Josefa Kalouse, jistě netušil, jakého významu a důležitosti v budoucnu areál výstaviště v Pisárkách dosáhne. Dnes jsou na něm existenčně závislé a profitují z něj stovky subjektů. Právě díky výstavišti získalo město Brno svůj přívlastek veletržní.
Urbanismus výstaviště se vyznačuje přísnou kompozicí s dominantními osami a solitéry v zeleni. V průběhu let minulých do něj zasáhla řada výborných architektů a inženýrů a areál výstaviště se rozpínal. Bohužel Králíkův regulační plán vznikal pro potřeby výstavy v roce 1928 a neřešil bezprostředně navazující území k řece Svratce, o jehož zástavbě se na konci 30. let pouze snilo. Dnes se stal sen skutečností a areál výstaviště na jihu obalil shluk rozmanitých budov rozmanité kvality. Podobně jako jmelí parazituje v korunách stromů, tak se servisní organizace usadily na jižní hraně výstaviště. Rostlá struktura v těchto místech dosahuje dramatických rozdílů kvality i využití.
Úměrně rostoucím aktivitám společností v tomto území se mění i využívání jednotlivých parcel. Na ekonomickém potenciálu výstaviště se snaží svézt co nejvíce subjektů. Stavební struktura navazující na areál BVV se zahušťuje, mění své funkční využití. Tam, kde bylo doposud parkoviště, stojí hromadné garáže, kde se bydlelo, je nyní noční klub apod.
Stejně tak je tomu i v případě hotelu Holiday Inn, který se rozhodl rozšířit své aktivity do oblasti pořádání kongresů a společenských akcí. Stavbu hotelu navrhnul na začátku 90. let Viktor Rudiš. Základní hmota hotelu se rozevírá jako přívětivá náruč a vtahuje do svého středu potenciální hosty. Myšlenka umístit do bezprostřední blízkosti nové kongresové centrum byla jistě správná a ekonomicky návratná, avšak místa nebylo nazbyt. Prostor kolem hotelu byl využíván pro parkování hostů a nenabízel mnoho příležitostí pro možnou expanzi. Oslovený Atelier 90 vypracoval několik variant, z nichž se jedna ukázala jako optimální. I přes prostorovou nouzi nepůsobí nové kongresové centrum ve výsledku ochuzeně, naopak se zdá, jakoby mu bylo zvolené místo šité na míru.
Architektura hotelu nepředstavuje výraznější ukázku polistopadové produkce a je znát, že účel světily prostředky. Stejná situace nastala i v případě kongresového centra. Se šibeničním termínem a omezeným rozpočtem se však dokázali architekti vyrovnat a udělali vše pro to, aby to na výsledném dojmu nebylo znát. Stavba byla dokončena přesně rok po započetí projektových prací.
Vnější výraz stavby nekonkuruje staršímu hotelu a snaží se na něj spíše navázat. Snaha po minimalizaci zásahu a jeho důsledků do již tak stísněného prostoru našla odezvu v reflexním plášti, který zrcadlí okolní kontext a hmota kongresovky se tím pádem stává pro člověka méně čitelným objemem.
Provozně je kongresové centrum provázáno s hotelem tak, že z ústředního komunikačního prostoru hotelu vede do kongresové vstupní haly filigránský spojovací krček, který díky atypické konstrukci působí až staticky neurčitým dojmem. Je tak jistou protiváhou „strojírenských špon“ na výstavišti. Podobně jsou provázány kuchyně obou objektů, když jsou zásobovány ze stejného místa.
Nástup do kongresového centra ze dvou možných úrovní vyřešili architekti prostorově výraznou soustavou tří ramp. Namísto rigidních schodů je užito modernistického prvku pozvolně stoupající rampy, což je pro funkci kongresu, případně sympozia, více než zdařilé řešení. Návštěvník prostorem volně prochází, dispoziční plán budovy je uvolněný, definovaný solitérně stojícími objekty a nemohu nezmínit jistou podobnost s prožíváním vily Tugendhat. Jsme v Brně.
Vstupní hala je architektonicky nejbohatším prostorem. Její členění je přehledné a logické. Celkový dojem nejvíce ovlivňuje bílý kamenný blok se vsazenými vodními hodinami, symbolem pomíjivosti času a konaných akcí. Pod stropem vstupní haly se vznáší skleněný hranol tiskového střediska.
Velmi světlý prostor foyeru navádí návštěvníky až do kongresové haly. Pohyb v budově je intuitivní a přirozený. Právě tento fakt pokládám za největší přednost domu. Kongresová hala nezapře svým řešením poučení u jiných objektů výstaviště. Svými vlastnostmi ve mně evokuje parafrázi na mnohé brněnské výstavní pavilony – rytmicky se opakující nosná konstrukce stojící volně v prostoru, navíc podpořená kompozicí osvětlení, galerie, výrazný lineární charakter prostoru apod. Kongresovou halu lze prostorově a akusticky rozdělit na dva menší sály, v nichž mohou nezávisle na sobě probíhat jednotlivé akce. Provoz v budově je poměrně rušný, týdně se zde konají v průměru 3 kongresy nebo prezentace. V době veletrhů je však frekvence akcí mnohem vyšší. Díky flexibilitě sálu je možné během pár hodin vyměnit kompletní zařízení sálu a lékařské sympozium může vystřídat například módní přehlídka. O kvalitách domu svědčí i přízeň společností, které se svými akcemi do kongresového centra pravidelně vracejí. To je jistě hlavní důkaz dobře navrženého domu.
V případě kongresového centra při Holiday Inn musíme uznat, že okřídlené „do třetice všeho dobrého i zlého“ platí stoprocentně. Po ukázkách sklobetonového běsnění a maďarského cukrářství tak brněnské výstaviště konečně získalo odpovídající stánek pro pořádání společenských akcí. Pokud vezmeme v úvahu všechny komplikace spojené s realizací domu a staneme před výsledkem, nezbývá než architektům zatleskat.
Hlavním záměrem autorů je z reprezentativních prostor kongresové haly vytvořit jednotný prostor, který je naplněn různými funkcemi. Celkový výraz je čistý prosvětlený prostor, který se naplňuje příchodem lidí a jejich vzájemným sdělováním. Napětí je ve vstupní hale, ve které se střetávají a prolínají jednotlivé prostorové celky. Plochy kamene, skla a hladkých omítek doplňují vestavěné nábytkové prvky z březové dýhy s výraznými kovovými detaily.
Budova je funkčně i prostorově rozdělena na tři části; vstupní halu, foyer a kongresový sál. Základem prostorové koncepce je členění vstupní haly. Komunikace protkávají volný prostor - vstupní rampy tvoří volnou fasádu haly, zavěšená galerie a kubus tiskového centra oživují jednoduchý prostor haly a vrchní osvětlení foyeru upozorňuje na cestu k hlavnímu prostoru - k sálu. Stabilizačním prvkem mezi dynamickou halou s komunikacemi a nosným centrem budovy je pevná linie spojovací chodby foyeru. Jednotlivá místa se však navzájem prolínají a materiálově doplňují.
Prosvětlený podélný prostor foyeru lze využívat ke krátkodobým výstavám. Délku zdi podtrhuje linie nerezové vodící lišty, jež sloužící k zavěšení obrazů, plakátům i informačním letákům.
Dostavba kongresového centra byla vzhledem k nárazovému provozu řešena jako maximálně lehká stavba s maximálním tepelným odporem, ale minimální akumulací tepla. Veškeré potřeby jsou kryty energetickými rezervami hotelu. Stavba byla realizována za 5 měsíců.
S výstavištěm za zády
Kongresové centrum hotelu Holiday Inn recenzuje Jan Kratochvíl
Když Emil Králík korigoval svůj projekt na zastavění Bauerovy rampy pro potřeby konání Výstavy soudobé kultury v ČSR s vítězným návrhem Josefa Kalouse, jistě netušil, jakého významu a důležitosti v budoucnu areál výstaviště v Pisárkách dosáhne. Dnes jsou na něm existenčně závislé a profitují z něj stovky subjektů. Právě díky výstavišti získalo město Brno svůj přívlastek veletržní.
Urbanismus výstaviště se vyznačuje přísnou kompozicí s dominantními osami a solitéry v zeleni. V průběhu let minulých do něj zasáhla řada výborných architektů a inženýrů a areál výstaviště se rozpínal. Bohužel Králíkův regulační plán vznikal pro potřeby výstavy v roce 1928 a neřešil bezprostředně navazující území k řece Svratce, o jehož zástavbě se na konci 30. let pouze snilo. Dnes se stal sen skutečností a areál výstaviště na jihu obalil shluk rozmanitých budov rozmanité kvality. Podobně jako jmelí parazituje v korunách stromů, tak se servisní organizace usadily na jižní hraně výstaviště. Rostlá struktura v těchto místech dosahuje dramatických rozdílů kvality i využití.
Úměrně rostoucím aktivitám společností v tomto území se mění i využívání jednotlivých parcel. Na ekonomickém potenciálu výstaviště se snaží svézt co nejvíce subjektů. Stavební struktura navazující na areál BVV se zahušťuje, mění své funkční využití. Tam, kde bylo doposud parkoviště, stojí hromadné garáže, kde se bydlelo, je nyní noční klub apod.
Stejně tak je tomu i v případě hotelu Holiday Inn, který se rozhodl rozšířit své aktivity do oblasti pořádání kongresů a společenských akcí. Stavbu hotelu navrhnul na začátku 90. let Viktor Rudiš. Základní hmota hotelu se rozevírá jako přívětivá náruč a vtahuje do svého středu potenciální hosty. Myšlenka umístit do bezprostřední blízkosti nové kongresové centrum byla jistě správná a ekonomicky návratná, avšak místa nebylo nazbyt. Prostor kolem hotelu byl využíván pro parkování hostů a nenabízel mnoho příležitostí pro možnou expanzi. Oslovený Atelier 90 vypracoval několik variant, z nichž se jedna ukázala jako optimální. I přes prostorovou nouzi nepůsobí nové kongresové centrum ve výsledku ochuzeně, naopak se zdá, jakoby mu bylo zvolené místo šité na míru.
Architektura hotelu nepředstavuje výraznější ukázku polistopadové produkce a je znát, že účel světily prostředky. Stejná situace nastala i v případě kongresového centra. Se šibeničním termínem a omezeným rozpočtem se však dokázali architekti vyrovnat a udělali vše pro to, aby to na výsledném dojmu nebylo znát. Stavba byla dokončena přesně rok po započetí projektových prací.
Vnější výraz stavby nekonkuruje staršímu hotelu a snaží se na něj spíše navázat. Snaha po minimalizaci zásahu a jeho důsledků do již tak stísněného prostoru našla odezvu v reflexním plášti, který zrcadlí okolní kontext a hmota kongresovky se tím pádem stává pro člověka méně čitelným objemem.
Provozně je kongresové centrum provázáno s hotelem tak, že z ústředního komunikačního prostoru hotelu vede do kongresové vstupní haly filigránský spojovací krček, který díky atypické konstrukci působí až staticky neurčitým dojmem. Je tak jistou protiváhou „strojírenských špon“ na výstavišti. Podobně jsou provázány kuchyně obou objektů, když jsou zásobovány ze stejného místa.
Nástup do kongresového centra ze dvou možných úrovní vyřešili architekti prostorově výraznou soustavou tří ramp. Namísto rigidních schodů je užito modernistického prvku pozvolně stoupající rampy, což je pro funkci kongresu, případně sympozia, více než zdařilé řešení. Návštěvník prostorem volně prochází, dispoziční plán budovy je uvolněný, definovaný solitérně stojícími objekty a nemohu nezmínit jistou podobnost s prožíváním vily Tugendhat. Jsme v Brně.
Vstupní hala je architektonicky nejbohatším prostorem. Její členění je přehledné a logické. Celkový dojem nejvíce ovlivňuje bílý kamenný blok se vsazenými vodními hodinami, symbolem pomíjivosti času a konaných akcí. Pod stropem vstupní haly se vznáší skleněný hranol tiskového střediska.
Velmi světlý prostor foyeru navádí návštěvníky až do kongresové haly. Pohyb v budově je intuitivní a přirozený. Právě tento fakt pokládám za největší přednost domu. Kongresová hala nezapře svým řešením poučení u jiných objektů výstaviště. Svými vlastnostmi ve mně evokuje parafrázi na mnohé brněnské výstavní pavilony – rytmicky se opakující nosná konstrukce stojící volně v prostoru, navíc podpořená kompozicí osvětlení, galerie, výrazný lineární charakter prostoru apod. Kongresovou halu lze prostorově a akusticky rozdělit na dva menší sály, v nichž mohou nezávisle na sobě probíhat jednotlivé akce. Provoz v budově je poměrně rušný, týdně se zde konají v průměru 3 kongresy nebo prezentace. V době veletrhů je však frekvence akcí mnohem vyšší. Díky flexibilitě sálu je možné během pár hodin vyměnit kompletní zařízení sálu a lékařské sympozium může vystřídat například módní přehlídka. O kvalitách domu svědčí i přízeň společností, které se svými akcemi do kongresového centra pravidelně vracejí. To je jistě hlavní důkaz dobře navrženého domu.
V případě kongresového centra při Holiday Inn musíme uznat, že okřídlené „do třetice všeho dobrého i zlého“ platí stoprocentně. Po ukázkách sklobetonového běsnění a maďarského cukrářství tak brněnské výstaviště konečně získalo odpovídající stánek pro pořádání společenských akcí. Pokud vezmeme v úvahu všechny komplikace spojené s realizací domu a staneme před výsledkem, nezbývá než architektům zatleskat.
psáno pro časopis Era21 č. 1 / 2003
0 comments
add comment
