Ještěd f kleci 12 - nominace - Adam Lacina

Hledání nemocnice
Po dlouhých sporech s okolními městy se roku 1935 rozhodlo o vybudování nemocnice právě v Dačicích. V bývalém okresním městě nejzápadnějšího a nejzapadlejšího moravského okresu, ve městě téměř na hranici.
V roce 1938 byly tedy vypracovány první plány, nikým méně pověřeným než brněnským architektem Bedřichem Rozehnalem. Průkopníkem, který celý svůj život zasvětil stavbě nemocnic, rozvojem jejich forem a hledáním vhodného prostředí pro rychlé uzdravení. Navíc v duchu Corbusierových tendencí. Vznikl plán na pavilónovou nemocnici usazenou v zeleni nad řekou, Moravskou Dyjí.
V roce 1945 byl proveden první výkop a 29.09.1951 byla dačická nemocnice slavnostně otevřena.
Současnost je bohužel o něco méně slavná, areál již několik let částečně nefunguje a postupně stárne. Za socialismu v 80. letech došlo k přifouknutí celého komplexu o několik ne moc zdařilých objektů. Došlo také k uzemnění stávajících funkcionalistických objektů přístavbami kanceláří a schodišť. To vše vedlo k porušení základního schématu fungování původní nemocnice. Rekonstruováno toho bylo jen opravdu málo a tak nemocnice zastarala. Doktoři odešli, snad jen jídelna a kotelna zůstaly. Jediné, co se začíná probouzet je rehabilitační zařízení. Ovšem docela chaoticky. Vždy, když je potřeba a jsou peníze dodělá se nějaká přístavba. Původní domy tak dostávají nová patra, nová okna, nové vstupy, červené pruhy na fasádě. Postupně přicházejí o své luxfery, svou důstojnost.
Nemocnice stojí na pokraji města a krajiny, na hranici, kde se potkává příroda a sofistikovaná zdravotnická technika. Ze severozápadu navazuje na areál zahradnictví a základní umělecké školy. Ze západu sousedí s anglickým zámeckým parkem a z jihu je odříznuta Moravskou Dyjí, divočinou.
Cílem bakalářské práce je ozdravit areál nemocnice a přijít s vhodnou náplní i formou. Nalézt správné měřítko a typologii pro maloměsto a jeho okolí. Najít vhodný jazyk pro moderní zdravotnické zařízení, ve kterém se pacient rychle a úspěšně uzdraví. Pokusit se navázat na funkcionalistické dědictví, které je asi nejzdařilejší moderní architekturou, kterou Dačice mají. Chci se pustit na cestu hledání nemocnice, nebo alespoň jejího torza…
   
Nemocnice pro tak malou spádovou oblast (22000 obyvatel) se asi nevyplatí. Provoz je příliš náročný, jak na personál, tak na přístroje i finance. Našel jsem tedy jen torzo, ale i to může poskytovat kvalitní služby v příjemném prostředí. Navrhuji tedy úpravy pro polikliniku, nový domov pro seniory, který v okolí chybí a rehabilitaci (s ubytováním pro pacienty o kapacitě 26-ti lůžek) jako nadstandardní péči. Ta je přímo ušitá do prostředí v zeleni na kraji malého městečka kdesi na konci světa…   

Myšlenka
Zpětně mě napadá jen dům jako hrouda hlíny. Obyčejný, věcný, spojený se svým místem, na kterém sedí. Pevný, tak jak uzdravení lidé. Provrtaný póry, kterými se prodírají pacienti za světlem. Bez dveří, aby mohly volně plynout. Jednoduchý a věcný. Tak jak hlína se svým specifickým světem uvnitř, má i nový dům svůj ukrytý svět rehabilitačních provozů a átriové zahrady s ubytováním. Tvrdý, ale přístupný také pro lidi z města. Nový, ale stálý. Prostě hrouda Dačické hlíny…