Ještěd f kleci 12 - nominace - Klára Paterová

Nezastavěná trojúhelníková parcela na rozhraní ulic Pekařská a Anenská se nachází v těsné blízkosti městského historického centra Brna. Navrhuji dům, který vlastně zvenku vypadá jako dva samostatné domy. Široký průchod mezi nimi vybízí k nahlédnutí a třeba i k zastavení na jedné z veřejnosti přístupných teras.

Charakter místa
Rušná, dynamická ulice Pekařská, významná dopravní tepna v historii i dnes, spojující Staré Brno s městským centrem. Zástavbu tvoří především činžovní domy velkých výšek, které nejsou nijak výrazně sjednoceny. V parteru většinou fungující obchody či služby. Ulice se svažuje od Šilingrova náměstí dolů k nemocnici u Svaté Anny.
V těchto místech se také střetává Pekařská s ulicí Anenskou, jenž má výrazně nižší zástavbu, ještě navíc podpořenou menší výškovou úrovní – terén dále klesá.
Parcela je tedy vymezena těmito dvěma ulicemi a také vysokou cihlovou zdí na východní straně pozemku. Výškový rozdíl mezi nejnižším bodem parcely (u Anenské ul.) a nejvyšším (Pekařská) činí 7,5 m. V současné době slouží místo jako provizorní zatravněný parčík.

Městský bytový dům
Prohlédněme si dům zespodu, z nejnižšího místa parcely. Nacházíme se v Anenské ulici, vedle třípatrových řadových rodinných domků. Na ně v minulosti navazovala kolmo vzhůru další řada domků, jenž tvořily Anenskou uličku. Ulička zanikla koncem 20. století zbořením zbývajících domků.
Ve svém návrhu tuto uličku obnovuji, i když v jiné formě. Je situována ve stejných místech, ale její podoba se trochu liší, a hlavně už ji nelemují žádné domky. Stoupáme vzhůru po schodech, po levé straně ohraničených cihlovou zdí. Vpravo je zeď nižší a když se blížíme k poslednímu schodu, už se nám otevírá pohled na první terásku. Pamětníkům se přitom asi ve vzpomínkách vybaví původní zástavba, protože nově vzniklé terasy kopírují její půdorysnou stopu.
Dodnes zachované vstupy do sklepních prostor jsou zviditelněny očištěním okolí a vytváří vizuální kulisu nově upravenému prostředí.
Pokud se nezastavíme tady, abychom si na chvíli odpočinuli, můžeme pokračovat dál po schodech, které nás zavedou na prostranství podstatně větší a také živější, více městské. Najdeme tu několik obchodů, kavárnu, bistro a v závislosti na denní době i množství lidí. Ať už se jedná o náhodné kolemjdoucí, zaměstnance provozů, pracovníky v pronajatých kancelářích, či obyvatele bytových domů. Přímo v tomto centrálním prostoru je totiž situován vstup do půdorysně většího ze dvou nových domů: do Domu atriového.
Vraťme se teď ale ještě jednou na začátek, do Anenské ulice.

Když se nevydáme nahoru po schodech, ale budeme pokračovat dál Anenskou ulicí, podél té samé cihlové zídky, která lemuje schody, po pár krocích si můžeme všimnout garážových vrat. Ty slouží jak obyvatelům bytových domů, tak zaměstnancům či klientům provozů k tomu, aby se dostali do uzavřeného parkoviště. To je třípodlažní, z úrovně vjezdu můžeme vyjet po rampě o etáž výš anebo sjet opačným směrem. Garáže tak poskytují dostatečné kapacitní zázemí vozidlům a eliminují parkování na ulici.
Vjezdová vrata ale nejsou nijak nápadná, a tak (pokud jsme se nedostali na místo autem nebo motorkou) můžeme nerušeně pokračovat dál, stále podél zdi. Cesta mírně stoupá, výška zdi s tím úměrně klesá a vidíme, že z ní jakoby vyrůstá objem velkého domu.
Dojdeme na roh zídky-domu a ocitáme se v docela jiném světě: tramvaj řinčí, řidiči aut kamsi spěchají, tempo je rychlejší. Mění se i dům: už to není jen monotónní zeď, ale stavba velkoryse se otevírající vůči svému okolí, která zve k návštěvě.
Když kousek od domu poodstoupíme, v pozadí uvidíme věž katedrály Sv. Petra a Pavla (tzv. Petrov). Katedrála má sice věže dvě, ale jedna z nich je již zacloněna kontroverzní stavbou luxusního bydlení „Anenské terasy“. Petrov patří k významným orientačním prvkům města: je vidět z dálky a lidé ho znají.
Při odstupu také vidíme celkovou podobu domu: vlastně není tak velký, jak mohl působit, když jsme stáli v jeho těsné blízkosti. Tento rohový dům nechce působit velkolepě, byť se nachází na exponovaném místě. Chce působit přátelsky, ale přitom důstojně. Je to dům, který stojí pevně na svém místě.
Na první pohled je zřetelné oddělení spodní části domu (komerční využití) a větší horní části, která slouží k bydlení. Severní fasády obou domů, orientovaných do rušné Pekařské ulice, jsou ve svých obytných částech výrazně uzavřenější oproti fasádám jižním.

Pokročíme-li s prohlídkou objektu dál, nyní už ulicí Pekařskou, stále stoupáme pozvolna vzhůru, abychom se dostali na úroveň  prostornější terasy (té, na kterou jsme už vstoupili z druhé strany). Jdeme však dál, teď už podél druhého domu, Domu Soused. Sousedí se zajímavým činžovním domem ze 30. let, na nějž navazuje stejnou výškou. Je tedy o kus vyšší než Atriový dům pod ním. Se svým starším a zkušenějším sousedem se nechce nijak srovnávat, nebo se nad něj dokonce povyšovat. Jen ho doplňuje, snad mu bude dobrým sousedem – kamarádem.