ateliér Ing.arch. Akad.arch. Jana Hendrycha a Ing.arch. Ing. Jiřího Janďourka
Klára Bužková: Terezínská umělecká Terezín, město zapuštěné v krajině, ukryté za prstencem hvězdicového opevnění. Je to město různorodých atmosfér, zajímavými průhledů a výhledů, má v sobě divadelního ducha. Velí zde řád a symetrie, pravoúhlé ulice střeží nejvyšší body pevnosti - čtyři kavalíry. Kavalír VIII., dům se dvěma tvářemi, jeden z korálků Terezínského vnitřního okruhu. Do krajiny nedobytný, k městu je přívětivější. Dříve bylo ve vojenské noclehárně jako v úle, teď se nemůže z dlouhého podřimování probrat. Je to divadelník hrající svůj part bravurně stovky let, jeho pravidelné členění by si padly do oka s univerzitním provozem. Umělci, hudebníci, herci... Velké nádvoří rozmělňují shluky kaštanů na chráněná zákoutí, k hlavnímu vchodu vede lipová alej. Hlavní vstup s koncertním sálem je srdcem školy, ve dvou kloubech budovy ční tubusy přednáškového a divadelního sálu. Velkorysá chodba je společným obývákem, světlo zde proudí ze dvora přes velká okna. V přízemí se na klenutou linii z masivních zdí navěšují dlouhé baletní sály. Tolik skoků a žádné dupání. Baleťáci to umí jako vodoměrky. V patře se hlavní chodba rozlévá do menších chodeb, až k hudebním třídám. A kde je temno, tam pomůže díra do střechy. Skryté kouty nevyzradí opisování úkolů, pilování etudy pohltí ale těžko. Prolíná se vyťukávání rytmu s bigbítem školní kapely, v místnosti zalité světlem čeká sochař na polibek múzy. O přestávce se chodí slunit na střechu, dohlédnou až do Litoměřic.
Martin Holba: Brány Můj návrh se zabývá hradbami a vztahem hradeb k městu. Výsledkem jsou dva přístupy k pojetí brány (jedné obnovené a druhé nově vzniklé), dále konverze prachárny na hudební klub, a ringstrasse – tedy cesty propojující hradby a město. Práce se snaží upozornit na mizící ráz pevnostního města a najít řešení pro obnovu hradeb a souvisejících veřejných prostorů.