O včelách a šroubech - postřehy z dubnové přednášky Kruhu
První aprílový den se v pražském NoD sešli fanoušci vzducholodí a zaoceánských parníků, aby si poslechli životní příběh člena legendární Školky SIAL, blízkého spolupracovníka J. P. Kleihuese a profesora navrhování konstrukcí na RWTH v Cáchách. Tvorbu Mirko Bauma nelze poměřovat podle čtverečních metrů ploch nebo prostavěných kubíků betonu. V jeho stavbách se odráží ratio podložené historickými znalostmi, v důsledku čehož vznikají okouzlující stavby s inženýrským duchem.
Šedesátá léta na pražské ČVUT zastihla Mirko Bauma v relativně uvolněné atmosféře. O rakouských a anglických vizionářích se dozvídali díky Johnu Eislerovi, který své spolužáky zásoboval cizojazyčnou literaturou. Jejich studentské projekty v odvaze nijak nezaostávaly, až si svými 'technicistními úlety' vysloužili generační přezdívku Mašinisti. Šťastné období v opuštěné výletní restauraci Na Jedlové, kde se pod křídly Karla Hubáčka ještě více upevnila Baumova láska k 'létajícím šroubům', bohužel netrvalo příliš dlouho až ho politická situace přiměla k emigraci do Západního Německa, kde potkal J.P. Kleihuese, který měl stejné charisma jako Hubáček a během následujících dvaceti let se od něj Baum naučil, jak se na architekturu dívat a přemýšlet o ní. Kleihues, který byl velkým obdivovatelem K.F. Schinkela, mu v kanceláři názorně předváděl, že klasicismus je slučitelný s moderní dobou.
Po krátkém ohlédnutí za trojicí známých realizací (zastřešení kostela ve Frankfurtu, škole architektury RWTH a transbordéru přes Niers) následovalo představení projektu ocelové lávky přes Orlici do Hradce Králové, na kterém pracuje se svým společníkem Davidem Barošem.
Závěrečná diskuze osvěžila vzpomínku na třídílný přednáškový cyklus Konstrukce a určení formy, který se uskutečnil na konci října 2004 v čerstvě rekonstruované Nové galerii AVU. Mirko Baum tehdy dlouhé hodiny vyprávěl a antických filosofech, středověké hudbě a spalovacích motorech.
Připomněl, že krása má do činění s pravdou. Konstrukce má vycházet z logiky a ne vytvářet bezúčelné formy. Baum přiznává, že jeho cesta nevede ke geniální architektuře, ale věří v její správnost. Zároveň však architekturu nevnímá jako 'suchopářinu', jak něco spojit. Architektura se dnes dostala do stejného přihrádky mezi populární hudbu a špičkový sport a je spíše otázkou zábavy.
Dělat JAK bez PROČ je špatnou cestou, což vzorově dokládá pekingský olympijský stadion. Původní předobraz ptačího hnízda je nádherná logická konstrukce, kterou H&deM transformovali do ikony plné samých komplikací.
Na konci přednášky Baum zmínil dva architekty, jejichž tvorba není 'šroubováním postižitelná'. Transcendentální dimenze Plečnika s Gaudím je mimo proud času a přitom není eklektická. Podobný druh nadčasovosti, který vybočuje z Baumovy tvorby, lze najít v projektu jeho vlastního domu v Roetgenu.
Šedesátá léta na pražské ČVUT zastihla Mirko Bauma v relativně uvolněné atmosféře. O rakouských a anglických vizionářích se dozvídali díky Johnu Eislerovi, který své spolužáky zásoboval cizojazyčnou literaturou. Jejich studentské projekty v odvaze nijak nezaostávaly, až si svými 'technicistními úlety' vysloužili generační přezdívku Mašinisti. Šťastné období v opuštěné výletní restauraci Na Jedlové, kde se pod křídly Karla Hubáčka ještě více upevnila Baumova láska k 'létajícím šroubům', bohužel netrvalo příliš dlouho až ho politická situace přiměla k emigraci do Západního Německa, kde potkal J.P. Kleihuese, který měl stejné charisma jako Hubáček a během následujících dvaceti let se od něj Baum naučil, jak se na architekturu dívat a přemýšlet o ní. Kleihues, který byl velkým obdivovatelem K.F. Schinkela, mu v kanceláři názorně předváděl, že klasicismus je slučitelný s moderní dobou.
Po krátkém ohlédnutí za trojicí známých realizací (zastřešení kostela ve Frankfurtu, škole architektury RWTH a transbordéru přes Niers) následovalo představení projektu ocelové lávky přes Orlici do Hradce Králové, na kterém pracuje se svým společníkem Davidem Barošem.
Závěrečná diskuze osvěžila vzpomínku na třídílný přednáškový cyklus Konstrukce a určení formy, který se uskutečnil na konci října 2004 v čerstvě rekonstruované Nové galerii AVU. Mirko Baum tehdy dlouhé hodiny vyprávěl a antických filosofech, středověké hudbě a spalovacích motorech.
Připomněl, že krása má do činění s pravdou. Konstrukce má vycházet z logiky a ne vytvářet bezúčelné formy. Baum přiznává, že jeho cesta nevede ke geniální architektuře, ale věří v její správnost. Zároveň však architekturu nevnímá jako 'suchopářinu', jak něco spojit. Architektura se dnes dostala do stejného přihrádky mezi populární hudbu a špičkový sport a je spíše otázkou zábavy.
Dělat JAK bez PROČ je špatnou cestou, což vzorově dokládá pekingský olympijský stadion. Původní předobraz ptačího hnízda je nádherná logická konstrukce, kterou H&deM transformovali do ikony plné samých komplikací.
Na konci přednášky Baum zmínil dva architekty, jejichž tvorba není 'šroubováním postižitelná'. Transcendentální dimenze Plečnika s Gaudím je mimo proud času a přitom není eklektická. Podobný druh nadčasovosti, který vybočuje z Baumovy tvorby, lze najít v projektu jeho vlastního domu v Roetgenu.
0 komentářů
přidat komentář
