K prostějovské výstavě Deset let SENAA architekti
Úvodní slovo na druhé vernisáži výstavy Deset let SENAA v prostějovském Národním domě.
V minulém roce jsme si připomněli deset let plodné spolupráce dvojice spolužáků z brněnské fakulty architektury Jana Sedláčka s Václavem Navrátilem. Na podzim měla výstava premiéru v rodišti jednoho ze spoluzakladatelů studia. Konkrétně šlo o galerijní prostory funkcionalistické školy Kyjově, kterou Václav Navrátil navštěvoval. Nyní v Prostějově zažíváme druhou premiéru. Město není zvoleno náhodně. Narodil se zde a vyrůstal druhý ze zakladatelů kanceláře SENAA Jan Sedláček.
To, co můžete spatřit ve výstavním prostoru, je ochutnávka deseti let z pestré tvorby SENAA architekti. Jde o takový výběr z hroznů. Deset příkladů dokazujících šíři jejich dovedností od řešení interiéru, přes rodinný dům, rekonstrukci historické stavby, veřejnou budovu až po menší urbanistický soubor.
Místo konání výstavy také není náhodné. Jedná se stavbu zakladatele moderní české architektury Jana Kotěry. V době dokončení prostějovského Národního domu bylo jejímu autorovi 37 let. Spoluakladatelům SENAA není o mnoho více. Stojíme v prostoru, který jeho autor promyslel do nejmenšího detailu a svému účelu slouží déle než jedno století. To mě přivádí k úvaze, jaký vliv má architektura na naše životy. Mlčky tu stojí roky, desetiletí a staletí. Přitom nás soustavně oslovuje a formuje naše estetické nároky. Špatnou stavbu nemůžete tak snadno zaklapnout jako špatně napsanou knihu nebo strčit za skříň jako špatně namalovaný obraz. Architektura je nám stále na očích. Vzniká dlouho a svému účelu slouží ještě déle. Proto by měla být stavbám věnována enormní pozornost. Václava Navrátila mimo jiné formovala v jeho rodném Kyjově Poláškova funkcionalistické škola. Jan Sedláček navštěvoval v Prostějově výtvarné kurzy, kde kreslil vily od Emila Králíka, radnici od Hugo Kepky, vnímal krásy OP Prostějov od Zdeňka Plesníka a na přijímací zkoušky na brněnskou fakultu architektury nakreslil funkcionalistickou Neherovu vilu od Antonína Navrátila (shoda příjmení je čistě náhodná). Chodil okolo těchto staveb a podvědomě je vnímal.
V architektuře není jediná správná cesta. Řešení může mít spoustu podob. V úvodu jsem zmínil Jana Kotěru jako zakladatele české moderní architektury. Jednotná generační výpověď byla možná v době odpoutávání od rakousko-uherské monarchie a zakládání Československa. Dnes nelze popsat typickou českou nebo středoevropskou architekturu, což je dobře. Současná scéna je pestrá a každý klient si může vybírat podle vlastního vkusu. Můžete se pustit do architektonického dobrodružství s experimentátorem a výsledek vám zaručí pozornost sousedů i médií. Každý se za stavbou ohlédne a bude se o ní mluvit. Nevýhodou této módní architektury je její sezónnost, pozornost vyprchá a vkus rychle zastará. Ne každý klient má odvahu pustit se do dobrodružství jako v případě Tančícího domu od Franka Gehryho. Ne každá stavba má to štěstí, že ji společnost přes počáteční kontroverze nakonec přijme.
Realizace SENAA architekti citlivě přejímají okolní podněty. Přetváří je je pro konkrétního klienta, a proto výsledek tak dobře zapadá do prostředí, jako by tu byl odnepaměti. To není typický přístup pro mladé architekty, kteří chtějí čerstvě po absolutoriu prokázat svou invenci. O to více bychom si měli jejich přístupu cenit. Tvorba ateliéru SENAA má chuť dlouho a dobře sloužit než krátkodobě vzbuzovat pozornost a provokovat. Proto si někteří jejich kvalit povšimnou až na druhý pohled a při delším užívání. SENAA utváří neutrální pozadí pro pestrý každodenní život. V jejich tvorbě se zrcadlí zkušenost, kterou nabyli v ateliérech Ladislava Lábuse, Petra Hrůši, Michaela Rotondiho nebo Antonína Nováka. Jsou úkoly, na které vás škola nepřipraví a odpovědi lze získat až dlouholetou praxí. SENAA architekti již deset let rozvíjí svůj rukopis. Svědomitě odvedená práce sklízí úspěch v té podobě, že se k nim klienti opakovaně vrací a nabývá rozsah zakázek. Ne skokově, ale přirozeně a klidně, tak jak je to typické pro jejich architekturu, která je zárukou stability do dalších desetiletí. SENAA architektům se daří stavět v Praze, v Brně, na Kyjovsku a snad brzy dostanou příležitost prokázat svůj um také v rodišti Jana Sedláčka.
To, co můžete spatřit ve výstavním prostoru, je ochutnávka deseti let z pestré tvorby SENAA architekti. Jde o takový výběr z hroznů. Deset příkladů dokazujících šíři jejich dovedností od řešení interiéru, přes rodinný dům, rekonstrukci historické stavby, veřejnou budovu až po menší urbanistický soubor.
Místo konání výstavy také není náhodné. Jedná se stavbu zakladatele moderní české architektury Jana Kotěry. V době dokončení prostějovského Národního domu bylo jejímu autorovi 37 let. Spoluakladatelům SENAA není o mnoho více. Stojíme v prostoru, který jeho autor promyslel do nejmenšího detailu a svému účelu slouží déle než jedno století. To mě přivádí k úvaze, jaký vliv má architektura na naše životy. Mlčky tu stojí roky, desetiletí a staletí. Přitom nás soustavně oslovuje a formuje naše estetické nároky. Špatnou stavbu nemůžete tak snadno zaklapnout jako špatně napsanou knihu nebo strčit za skříň jako špatně namalovaný obraz. Architektura je nám stále na očích. Vzniká dlouho a svému účelu slouží ještě déle. Proto by měla být stavbám věnována enormní pozornost. Václava Navrátila mimo jiné formovala v jeho rodném Kyjově Poláškova funkcionalistické škola. Jan Sedláček navštěvoval v Prostějově výtvarné kurzy, kde kreslil vily od Emila Králíka, radnici od Hugo Kepky, vnímal krásy OP Prostějov od Zdeňka Plesníka a na přijímací zkoušky na brněnskou fakultu architektury nakreslil funkcionalistickou Neherovu vilu od Antonína Navrátila (shoda příjmení je čistě náhodná). Chodil okolo těchto staveb a podvědomě je vnímal.
V architektuře není jediná správná cesta. Řešení může mít spoustu podob. V úvodu jsem zmínil Jana Kotěru jako zakladatele české moderní architektury. Jednotná generační výpověď byla možná v době odpoutávání od rakousko-uherské monarchie a zakládání Československa. Dnes nelze popsat typickou českou nebo středoevropskou architekturu, což je dobře. Současná scéna je pestrá a každý klient si může vybírat podle vlastního vkusu. Můžete se pustit do architektonického dobrodružství s experimentátorem a výsledek vám zaručí pozornost sousedů i médií. Každý se za stavbou ohlédne a bude se o ní mluvit. Nevýhodou této módní architektury je její sezónnost, pozornost vyprchá a vkus rychle zastará. Ne každý klient má odvahu pustit se do dobrodružství jako v případě Tančícího domu od Franka Gehryho. Ne každá stavba má to štěstí, že ji společnost přes počáteční kontroverze nakonec přijme.
Realizace SENAA architekti citlivě přejímají okolní podněty. Přetváří je je pro konkrétního klienta, a proto výsledek tak dobře zapadá do prostředí, jako by tu byl odnepaměti. To není typický přístup pro mladé architekty, kteří chtějí čerstvě po absolutoriu prokázat svou invenci. O to více bychom si měli jejich přístupu cenit. Tvorba ateliéru SENAA má chuť dlouho a dobře sloužit než krátkodobě vzbuzovat pozornost a provokovat. Proto si někteří jejich kvalit povšimnou až na druhý pohled a při delším užívání. SENAA utváří neutrální pozadí pro pestrý každodenní život. V jejich tvorbě se zrcadlí zkušenost, kterou nabyli v ateliérech Ladislava Lábuse, Petra Hrůši, Michaela Rotondiho nebo Antonína Nováka. Jsou úkoly, na které vás škola nepřipraví a odpovědi lze získat až dlouholetou praxí. SENAA architekti již deset let rozvíjí svůj rukopis. Svědomitě odvedená práce sklízí úspěch v té podobě, že se k nim klienti opakovaně vrací a nabývá rozsah zakázek. Ne skokově, ale přirozeně a klidně, tak jak je to typické pro jejich architekturu, která je zárukou stability do dalších desetiletí. SENAA architektům se daří stavět v Praze, v Brně, na Kyjovsku a snad brzy dostanou příležitost prokázat svůj um také v rodišti Jana Sedláčka.
Petr Šmídek, 18. března 2022
0 komentářů
přidat komentář
