Zdeněk Plesník

Zdeněk Plesník je jeden z nejvýznamějších architektů působících ve Zlíně po konci druhé světové války. Po studiích na střední dřevařské škole pokračoval ve studiu architektury v Praze na UMPRUM u Pavla Janáka mezi lety 1933-37. Školu mohl plně dokončit až v roce 1947, neboť za války musel projít i koncentračním táborem. Rovněž byl žákem u profesora Gočára.
Ve Zlíně pracuje naplno jako zaměstnanec Centroprojektu od roku 1949. Jeho pojetí staveb v poválečném Zlíně značně vystupovalo z kontextu architektonických trendů té doby. Ve Zlíně se poprvé zapsal již před válkou zajímavým bytovým a obchodním domem manželů Čištínů na Školní ulici a stavbou první vilky pro známého zlínského kavárníka L.Malotu. V 50-tých letech se pak do historie zapsal zejména trojicí velkorysých vil pro Zdeňka Lišku, Jiřího Hanzelku a Miroslava Zikmunda. Mezi další zlínské významné občanské stavby patří například Budova Dopravního podniku (1956) - nádherná kombinace SORELY a tradic zlínského funcionalismu. Následně pak budova Kancelářských strojů (1960) a zejména elegantní dostavba prluky naproti kostelu - Budova Fotografie (1962) - budova nechybějící v žádném sborníku tehdejší moderní architektury (dnes bohužel značně pozměněna úpravou fasády). Z.Plesník také spolupracoval na výstavbě sídla mateřského Centroprojektu (1968). Z dalších objektů můžeme ještě zmínit Telekomunikační budovu v Malenovicích (1978) a dům služeb (1979). Posledním důležitým dílem ve Zlíně je pak až v roce 1990 dostavěná nová provozní budova Fotografie. Z mimozlínských staveb určitě stojí za zmínku realizace hvězdárny ve Valašském Meziříčí (1950-56)), vysílač v Pekingu (1954). Po celý profesní život se architekt Plesník věnoval také četným stavbám továrních a výrobních objektů a areálů - Oděvní závod Prostějov (1956-63), MEZ HUlín - nebo objekty výzkumných ústavů (Liberec 1969-76, Ústí nad Orlicí) po celém Československu i ve světě.