Karel Hugo Kepka

Architekt a pedagog Karel Hugo Kepka st., který se zasloužil o vznik odboru architektury České vysoké školy technické v Brně, se narodil 26. července 1869 v Plzni. V letech 1887–93 studoval na České vysoké škole technické v Praze obor pozemní stavitelství u Jana Kouly a Josefa Schulze. Později byl na pražské technice zaměstnán jako konstruktér a asistent profesora Jiřího Pacolda, se kterým spolupracoval nejen na architektonických projektech, ale také na prvním souborném díle o českém pozemním stavitelství – Konstrukce pozemního stavitelství – z roku 1900. Prvního úspěchu jako architekt dosáhl roku 1898, kdy obdržel stříbrnou medaili na Výstavě architektury a inženýrství v Praze. Ve stejném roce odešel do Brna, protože zde získal místo profesora na České státní průmyslové škole.
Svou pedagogickou činnost završil působením na České vysoké škole technické v Brně, kde byl od roku 1901 honorovaným docentem, v roce 1906 se stal mimořádným a o dvě léta později řádným profesorem pozemního stavitelství. V letech 1908–09 a 1911–12 působil jako děkan odboru stavebního inženýrství, v letech 1915–17 pak dosáhl nejvyšší rektorské funkce. V roce 1919 se mu podařilo prosadit vznik samostatného odboru architektury a pozemního stavitelství, stal se jeho prvním profesorem a v letech 1920–21 také jeho historicky prvním děkanem.
Kromě pedagogické dráhy se věnoval projektování, jeho eklektické architektonické tvarosloví vycházelo z historizujících slohů a secese. Často se snažil svým budovám vtisknout monumentální až reprezentativní ráz v souladu s jeho vlasteneckým smýšlením a charakterem zakázek, které tvořily zejména reprezentativní městské stavby (radnice, záložny a městské domy), školy, budovy univerzity, sokolovny a sakrální stavby (kostel Nejsvětějšího srdce Páně v brněnských Husovicích). Jeho poslední realizací byly studentské Kounicovy koleje, jejichž návrh vypracoval roku 1922 bez nároku na honorář. Karel Hugo Kepka zemřel 30. června 1924 v Brně.