Bc. Vojtěch Hybler - Nový most v Praze

ateliér: prof.Ing.arch.akad.arch. Jiří Suchomel / Ing.arch. Martin Šaml

Zdroj
x-fatul
Vložil
Petr Šmídek
11.03.2013 06:05
Vojtěch Hybler

Impulzem této práce byla architektonická soutěž  s názvem  „Bridge – building across Vltava river“ vypsaná organizací Arquitectum v roce 2012 na vyzvání městské rady s cílem nalézt řešení obytného mostu přes Vltavu. Podle organizátorů soutěže má Praha, stejně jako jiná rostoucí města, velký nedostatek místa pro další výstavbu pro bydlení a obytný most přes řeku by měla být jedna z odpovědí na tuto „výzvu“. Umístění takového mostu bylo lokalizováno mezi Podolím a Smíchovem s tím, že by měl most protínat Císařskou louku.

Zadání soutěže jsem v průběhu práce opustil, protože se neslučovalo s reálnými problémy a vztahy daného místa, ale samotná lávka s doplňujícími funkcemi by zde byla jistě na místě. Mým úkolem bylo kriticky toto zadání zhodnotit.

ZHODNOCENÍ ZADÁNÍ ARCHITEKTONICKÉ SOUTĚŽE:
Hned z kraje úvodního textu jednoznačně nesouhlasím s tvrzením, že Praha je natolik zastavěná, že již není místo pro usazení nového bydlení. Praha patří naopak k městům, které je nutno více urbanisticky zahustit a obytný most dle mého názoru není ta správná odpověď, navíc právě v místě Smíchova, které má velký problém se zahušťováním a dopravní infrastrukturou.

Nedovedu si představit, že by po takovém mostě jezdila auta. Jednak by toto bylo velice náročné z hlediska napojení stávající infrastruktury a zároveň by vznikla masivní konstrukce, která by rozhodně nebyla v harmonickém souladu se svým okolím, jak zadání soutěže požaduje. Zároveň se obávám, že by automobilová doprava mohla výrazně zatížit klidovou zónu Císařské louky. Dopravní most pro automobily je v daném místě po stránce infrastruktury zbytečný. Navíc nedaleko této lokality směrem na jih se uvažuje s dopravním mostem v návaznosti na ulici Jeremenkova v jižní části Žlutých lázní.

V zadání je most definovaný maximální výškou 25 metrů, což je ale vzhledem k dominantě Vyšehradu nežádoucí, protože takto vysoká masa vytvoří určitou hradbu, která z pohledu lidského horizontu zabrání výhledu prakticky na cokoliv.

Zároveň si myslím, že soutěží zadané rozmezí umístění obytného mostu je navrhované přesně tam, kde být nemá. Spojovalo by místa, na které by bylo velice obtížné navázat – velice rušná Strakonická ulice a Podolské nábřeží zrovna v místech, kde se pěší příliš neobjevují.

Most je věcí dopravní, o kterou se stará jiný subjekt než o bydlení, které je záležitostí komerční. Občas je nutno most zavřít a opravit, znamená to tedy, že lidé bydlící v takovém mostě jsou při opravách vystěhováni a bydlí tak pod jiným mostem?

Most je most a dům je dům. Kombinace naprosto rozdílných věcí, které spolu funkčně ani konstrukčně příliš nesouvisí, vede k přirovnání kombinace umyvadla s piánem a tím i k závěru, že co je na všechno, je vlastně k ničemu. Uvědomuji si, že v historii se obytné mosty stavěly (například v Benátkách), ale vycházely z úplně jiných urbanistických východisek, vztahů a problémů, než má Praha.

Z výše uvedených důvodů jsem se rozhodl soutěžní zadání nerespektovat a pracovat se skutečnými problémy a vizemi daného místa. To znamená vytvořit lávku pro pěší a cyklisty, která pohodlně propojí Podolí se Smíchovem v návaznosti na Radlice, ve svém průběhu překlene neprostupné oblasti (např. železniční koridor) a naopak aktivuje místa, která jsou v dnešní době těžko přístupná. Cílem je pracovat s takovou konstrukcí, která bude natolik transparentní, aby nebránila ve výhledu na dominantu Vyšehradu, železniční most na Výtoni a hlavně celé panorama Prahy.

NÁVRH URBANISTICKÉHO ŘEŠENÍ:

Urbanistický koncept Smíchova:
Dané místo v podobě současného Smíchova je po stránce urbanismu a infrastruktury velmi problematické. Pokud v této lokalitě chceme umístit lávku, která spojuje a přemosťuje určité body, je nutné tento problém řešit. Měla by tak vzniknout jasná odpověď na otázku bydlení (oproti zadání architektonické soutěže týkající se obytného mostu).

Návrh urbanistického řešení jižní části Smíchova by jistě bylo samostatnou úlohou diplomové práce, a proto jsem se rozhodl pracovat s již vytvořenou vizí, která seriozně řeší stávající urbanistické a infrastrukturní problémy. V průběhu hledání takové vize jsem byl upozorněn architektem Václavem Králíčkem na urbanistický koncept zpracovaný ateliérem A69 (Boris Redčenkov, Prokop Tomášek, Jaroslav Wertig) ve spolupráci s Erikem Hockem. Autoři řeší svůj návrh racionální blokovou zástavbou, která zahrnuje i řešení současného stavu Smíchovského nádraží včetně rozsáhlého kolejiště a zároveň efektivně využívá celé území jižní části Smíchova. Výrazným přínosem tohoto návrhu je rozhodnutí přeložit Strakonickou ulici do ulice Nádražní, která je i tak v současné době velmi frekventovaná, a uvolnit tak levý břeh Vltavy, což by dané místo zklidnilo. Vzniká tak nová část pražského nábřeží (a využití potenciálu říčního toku v metropoli) ve spojení Smíchovského přístavu a s výhledem na dominantu Vyšehradu. Základní principy tohoto urbanistického řešení jsem použil jako podklad ke svému návrhu nové lávky.

Poloha mostu:
Hlavní osa navrhované lávky spojuje kompoziční osy důležitých staveb na obou březích Vltavy – Podolskou vodárnu a budovu České správy sociálního zabezpečení. Na Podolském nábřeží lávka dopravně navazuje na stávající cyklostezku. Lávka končí v ulici Křížová, v návaznosti na klidovou rezidentní část města, kudy je možno během několika minut dojít pěšky ke stanici metra Radlická. Lávka postupně přechází přes Veslařský ostrov, Vltavu, Císařskou louku, nově navrhované nábřeží na smíchovské straně, Nádražní ulici a kolejiště ústící od Smíchovského nádraží. Cílem je, aby lávka ve svém průběhu „aktivovala“ místa, která jsou v současné době těžko přístupná a důsledně tak přemostila bariéry, které jsou pro pěší a cyklisty těžko překonatelné (i v případě nového urbanistického konceptu Smíchova).

Prvním „aktivovaným bodem“ ze směru z Podolí je Veslařský ostrov, který je v dnešní době v severní části nepřístupný kvůli záložním zdrojům pitné vody. Bylo by vhodné, aby oplocení kolem dané části bylo posunuté do středu ostrova alespoň o šíři cesty. Tímto by na ostrově vznikl uzavřený okruh, který by umožnil sportovní a rekreační aktivity (jízda na kole nebo kolečkových bruslích).  

Na Císařské louce tj. v „druhém aktivačním bodě“ vzniká podélně s ostrovem, kolmo na lávku, rozsáhlý zastřešený komplex, který funkčně navazuje na stávající využití ostrova. Tento objekt s náplní zázemí pro přístav a kulturního využití vytváří zároveň pohodlný přístup na ostrov z lávky.

U nového smíchovského nábřeží proniká lávka do „třetího aktivačního bodu“ - urbanistické struktury města. Takový jev můžeme ve větším měřítku pozorovat i na příkladech ze světa, například v New Yorku, kde Brooklynský most na svém konci vnikne mezi objekty. V tomto místě vzniká rampový sjezd a pozvolna navazuje na nábřeží.

CHARAKTERISTIKA LÁVKY:

Aby konstrukce svým profilem co nejméně omezovala průhled podél Vltavy, zvolil jsem cestu visuté lávky. Lávka nebude zatěžována dopravní infrastrukturou a to umožňuje použití velmi subtilních ocelových kabelů a na horizontu se tak výrazně projeví pouze tloušťka mostovky a v klíčových bodech vertikální konstrukce. Průběh profilu mostovky společně s vypínací konstrukcí jsou výškově korigovány dle následujících požadavků:

    nástupy na lávku na obou koncích musí být bezbariérové a pozvolna navazovat na místní komunikaci
    nad hladinou nejširšího koryta řeky mezi Veslařským ostrovem a Císařskou loukou musí být alespoň 11 metrů, aby pod ním mohly proplouvat plachetnice
    lávka musí být dostatečně vysoko v místech, kde lávka překračuje komunikace pro osobní a nákladní automobily, tedy alespoň 6,5 metrů.
    výška konstrukce nad kolejištěm vedoucí ze Smíchovského nádraží musí být minimálně 8 metrů vysoká

Každý konec mostu se nachází v jiné výškové úrovni (rozdíl úrovní je dvacet metrů). Lávka postupně klesá z Křížové ulice směrem na Podolské nábřeží a ve svém průběhu se přirozeně výškově vlní (dle výše uvedených výškových nároků na průjezd nebo podplutí pod konstrukcí). Mostovka se v půdorysu chová jako přímá linie a prochází různými charaktery města. Nejprve nad rušnou komunikací Dobříšské ulice, dále nad vlakovým kolejištěm, mezi bloky nové zástavby, nad řekou a urbanizovanou zelení Císařské louky a Veslařského ostrova. Půdorysná rozmanitost mostu by byla zbytečná a naopak by prostorově omezovala například blokovou zástavbu Smíchova. Jednoznačným cílem je spojit oba břehy nejkratší možnou cestou. U visutého mostu by půdorysné vlnění navíc vyžadovalo mnohem masivnější konstrukci mostovky a celkově komplikovanější tvar lávky.

Podpory mostu jsou navrženy tak, aby byly půdorysně co nejméně náročné na zabranou plochu a minimálně omezovaly své okolí. Ocelové pruty následují formu protáhlého čtyřstěnu blížící se tetrahedronu. Tento geometrický útvar jednak umožňuje bodové uložení na terén a zároveň vynáší vzepětí mostní konstrukce. Tetrahedron je i zároveň kompoziční geometrické znázornění ohně, které zde vyvažuje opačný živel a tím je voda – řeka Vltava.

V nejdůležitějším „aktivačním bodě“ na Císařské louce vzniká kolmo na lávku struktura objektů sloužících jako doplňující zázemí přístavu a provozy volnočasových aktivit podporující charakter Císařské louky. Celá struktura je zastřešena plachtovou střechou vypnutá totožnou konstrukcí jako je samotná lávka a vytváří tak kompozičně ucelenou formu.

Výrazným inspiračním zdrojem je má osobní zkušenost s námořním jachtingem, plachetnicí Maya. Tato loď neobsahuje žádné estetické ani konstrukční prvky navíc, které by nesloužily jejímu účelu a stejně tak se snažím udržet lávku v technicistním minimalismu. Celková struktura včetně plachtové střechy tak přispívá k atmosféře místních jachetních klubů a marin.



KONSTRUKČNÍ ŘEŠENÍ LÁVKY:

Jak je již v předchozím textu uvedeno, zvolil jsem druh zavěšené lávky. Základními prvky konstrukce jsou ocelové kabely, prutové podpory ve tvaru tetrahedronu a ocelová mostovka, vetknutá do primárních ocelových trámů. Ty jsou pak zavěšeny na svislých ocelových táhlech napojené na hlavní nosné kabely. Mostovka je detailněji rozvedena v následující kapitole stejně jako plachtová střecha.
Lávka je uložena na pěti ocelových podporách ve tvaru tetrahedronu a v kolmém směru na Císařské louce podporují nosný kabel plachtové střechy ocelové pruty ve tvaru „A“. Z hlediska konstrukční logiky se veškeré síly potkávají v jednom bodě dané části podpory, aby nedocházelo k dalšímu namáhání spojovacího materiálu. Základním konstrukčním rastrem celé struktury je deset metrů, což je délka jednotlivých částí mostovky. Tento rastr se pak dělí na rastry dva a jeden metr a je důsledně následován až do rozměrové řady zábradlí.
Konstrukce mostu byla průběžně konzultována se statikem a odborníky na mostové konstrukce z Kloknerova ústavu.

Princip geometrie lávky a plachtové střechy:
V podélném směru lávky vedou dva hlavní nosné kabely, uložené na širších vrcholech tetrahedronu - tím je zajištěno vzepětí, které přispívá k tuhosti lávky ve vodorovném směru. Spodní vypínací kabel zamezuje zvedání lehké mostovky v důsledku větru. V opačném směru je konstrukce naprosto totožná, ale otočená o 180 stupňů podél vodorovné osy. Plachtová střecha zavěšena na jednom vrcholovém kabelu se rozevírá směrem dolů a do stran k dvojici vypínacích lan. Toto je umožněno právě díky geometrické charakteristice tetrahedronu (podpor).

Hlavní nosné ocelové kabely:
Hlavní nosné a vypínací kabely mají průměr 100 mm a jsou složeny ze svazků paralelních předpínacích drátů obalených v trubce HDPE. Aby jednotlivá lana nebyla příliš dlouhá z hlediska dopravy kabelu na místo (váha a manipulace), jsou rozdělana a napojena v jednotlivých vrcholech podpor pomocí litinových spojek s čepy. V místě, kde kabel není rozdělen, je v podpoře navrženo ocelové sedlo, kterým tento kabel přes rádius prochází. Koncové ukotvení mostu je navrženo opět litinovou spojkou k ocelové plotně, která je zapuštěna do betonové patky. Předpokládaná celková délka kabelů je kolem 4500 m.


Ocelová vypínací táhla mezi mostovkou (střechou) a hlavními kabely:
Jedná se o svislá ocelová lana o průměru 50 mm, která jsou u kabelu ukotvena k ocelové objímce a vyvěšují primární konstrukci lávky – ocelové svařované nosníky. Tato lana stahují hlavní kabely skrze ocelový trám k sobě a vzniká tak tuhá struktura vypnuté konstrukce.

Ocelové prutové podpory:
Podpory jsou koncipovány z ocelových trubek o průměru 500 mm. Geometrie je uspořádána hranami čtyřstěnu, (neboli tetrahedronu) posazeného na hranu. Trojúhelníková sestava je pak vypnutá do stran ocelovými táhly, aby byla konstrukce stabilní. Ocelové trubky jsou spojeny ve styčnících tak, aby se osové síly setkávaly v jednom bodě společně s osami sil tažených nosných kabelů. Styčníky jsou navrženy z ocelových svařovaných křížů z masivního plechu. Největší podpora nacházející se na Císařské louce je koncipována stejným způsobem s tím rozdílem, že stabilita podpory je v příčném směru lávky zajištěna konstrukcí pro plachtovou střechu. Vzhledem k výšce nosného pylonu, který měří skoro padesát metrů, je nutné ocelovou trubku vyztužit. Trubka o průměru 500 mm je vyztužena ocelovými táhly vypnutými do boku přes ocelové distančníky a tím je pylon odolnější vůči namáhání na vzpěr.

Základové konstrukce:
Veškeré zakládání koncových styčníků je řešeno bodově do železobetonových patek. Hloubka základové spáry je jednak v nezámrzné hloubce, ale zároveň vzhledem k umístění mostu v zátopové oblasti musí být patky podporovány mikropilotami pro případ zalití. Zároveň jsou navrhované patky natolik těžké, že odolávají vztlaku vody.

ŘEŠENÍ MOSTOVKY:

Při koncipování charakteru mostovky jsem se snažil o to, aby byla co nejsubtilnější a co nejméně zabraňovala průhledu do okolí Vltavy. Primární konstrukci mostovky tvoří nosník trojúhelníkového tvaru, který je navržený z tahové litiny. Zvolil jsem cestu litiny, protože je to prvek, který se v celkové konstrukci objeví ve 130ti kusech a odlitek by výrazně zjednodušil výrobu a tím i náklady. Tento nosník je zavěšen na ocelová táhla vedoucí k hlavním kabelům a má uprostřed kruhovou díru s kotvícími prvky pro usazení ocelového panelu mostovky.
Rozpon mezi litinovými nosníky zajišťuje ocelová trubka o průměru 400 mm, na které jsou navařená trojúhelníková ocelová žebra, která do ní přenáší zatížení z krajů mostovky. Na ocelových žebrech je usazená plechová vana, do které se vloží výztuž a zalije betonovou vrstvou tloušťky 200 mm. Tato železobetonová vrstva má funkci spojit prefabrikované panely mostovky v jednolitou desku, která je pak dostatečně tuhá ve vodorovném i příčném směru (aby se most nehoupal). Zároveň je tímto mostovka záměrně zatížená, aby aktivovala konstrukci táhel. Zvýšení hmotnosti má dále zásadní význam na akustiku, tedy aby při výskytu větru lehká konstrukce nerezonovala a nevydávala zvuky (s takovým jevem se můžeme setkat i u plachetnice, když vítr profukuje ráhnem).
Pochozí plocha mostovky je navržena z Vegecolu, neboli přírodní verze asfaltu s pojivem na rostlinné bázi. V ose mostovky prochází liniový žlab, kterým je odváděna dešťová voda a zároveň opticky dělí mostovku na dva jízdní pruhy.
Zábradlí je ocelové s nerezovým madlem ve výšce 1300 mm, což je předepsaná výška pro mosty sloužící cyklistům. Rozteče sloupků z pásové oceli jsou po dvou metrech a výplň zábradlí je koncipováno z ocelových lanek z odstupem 130 mm. Celková délka mostovky činí 910 m.

PLACHTOVÁ STŘECHA:

Náplň centra lávky na Císařské louce je zastřešena plachtovou střechou. Je vypnutá mezi spodními vypínacími lany a hliníkovými „strangpressprofily“, do kterých se plachta přichytí přítlačným podélným profilem. U vypínacího lana bude plachta kotvena kruhovým prstencem, kde bude vyztužena několika vrstvami materiálu pro lepší odolnost proti potrhání. S takovým detailem se setkáváme i na přídi plachetnice, kde je uchycena tzv. kosatka.
Membrána střechy je navržena v bílé barvě a je translucentní. Materiálem plachty je plast, vyztužený skelnými vlákny. Otvory na vrcholu plachty tvořené vyvěšením hliníkové konstrukce pro uchycení membrány jsou vyplněny průhlednou ETFE folií a tím tak přirozeně vznikají světlíky podél celého hřebenu střechy.

Celá konstrukce je vyvěšena pomocí již zmiňovaného litinového nosníku (otočen o 180 stupňů oproti využití na mostovce).
Dešťovou vodu ze střechy není možno odvádět klasickým žlabem, aby nedocházelo ke kumulaci vody u podpor. Proto jsou v půdorysném průmětu střechy na úrovni parteru navrženy liniové žlaby, do kterých bude voda přirozeně stékat a bude dále odvedena od areálu.


CENTRUM LÁVKY NA CÍSAŘSKÉ LOUCE

Téměř celý ostrov je koncipován ze soukromých pozemků a tudíž nelze s oblastí pracovat jako s otevřenou veřejnou zelenou plochou sloužící jako park. Je ale důležité, aby by byla alespoň zpřístupněna cesta podél přístavu, navázala na již dostupnou cestu na východní straně ostrova, a tím se uzavřel okruh, jehož centrem je navrhovaný komplex ve středu nové lávky a Císařské louky. Na severním cípu ostrova by pak byl nadále přístupný přívoz a zároveň se v tomto místě uvažuje s transbordérem mezi ostrovem a smíchovským nábřežím. Navrhovaný objekt na Císařské louce působí jako hlavní kulturní „aktivátor“, který shrnuje dosavadní funkční náplň ostrova. Střed jeho polohy v podélné ose je určen navrhovanou lávkou a nachází se přibližně v polovině ostrova. Severní část komplexu zabírá téměř celý pozemek stávající Cindy. Celá tato část areálu ovšem nabízí prostory právě tomuto majiteli, který by tak mohl poskytnout Cindě větší úroveň a rozšířit svou funkci kromě pořádání večírků, festivalů, svateb a provozování lanového parku také o letní kino a divadlo. Zastřešení areálu zároveň umožňuje provoz při nepřízni počasí. K celkovému oživení ostrova v zimním období by přispívala možnost celoročního provozu nové restaurace. Východně od Cindy je volná rozptylová zelená plocha, která poskytuje další prostor v případě pořádání větších festivalů.  
V jižní části zastřešeného areálu se nachází doplňkové zázemí stávajícího přístavu. Toto zařízení obsahuje opravnu pro malé lodě a především automatizovaný sklad motorových člunů, který řeší stávající situaci různě „poházených“ lodí na nepřístupném oploceném břehu. Jednotlivé objekty jsou popsány v samostatných kapitolách.
V místě areálu je navrhován rozsáhlý násyp, který vyrovnává výškový rozdíl terénu mezi plochou ostrova a protipovodňovým valem podél přístavu. Násyp vytváří rovnou plochu a hlavně chrání areál proti povodním.
Aby nedocházelo k větší kumulaci automobilové dopravy vzhledem k předpokládanému nárůstu návštěvníků, navrhuji u vjezdu do komplexu velkokapacitní parkoviště pro 150 automobilů. Povolení k vjezdu by měli majitelé pozemků umístěné za areálem, ti ostatní by po příjezdu na Císařskou louku pokračovali od tohoto parkoviště pěšky nebo na kole. Toto parkoviště zabírá místo stávajícího autocampu. Vzhledem k tomu, že se na ostrově už jeden (mnohem větší) vyskytuje, rozhodl jsem ho zrušit včetně jeho zázemí nalepeného na věž pro rozhodčí, kterou v návrhu zachovávám.



VSTUP NA LÁVKU Z KŘÍŽOVÉ ULICE:
Vstup na lávku z Křížové ulice navazuje na stávající chodník v čele budovy Českéské správy sociálního zabezpečení tak, aby byl přístup bezbariérový. V cestě lávky v tomto místě stojí objekt poměrně zchátralého skladu, který navrhuji odstranit. Podpora zasahuje do stávajícího příjezdu do přilehlého výrobního areálu, a proto bude příjezd přesunut na místo odstraněného objektu pod opěrnou stěnou. Po nástupu na lávku můžeme pozorovat její průběžné vlnění směrem z kopce.

PODPORA MOSTU NA SMÍCHOVĚ:
Aby spodní vypínací kabel mostu nepřekážel Nádražní ulici, musel být posunut spojovací bod výše od základové patky. Fixačním bodem je pak ocelová spojka s montážním otvorem. Tím se tato podpora liší od těch ostatních.

VSTUP NA LÁVKU NA SMÍCHOVĚ U NÁBŘEŽÍ:
Ve vztahu k nově navrhovanému nábřeží navrhuji rampový sjezd z lávky, aby po něm mohli sjíždět cyklisté. Pro zkrácení cesty je zde umístěn prosklený výtah. Konec rampy se větví na obě strany nově vzniklého nábřeží. Konstrukce rampy je navržena z ocelových sloupů následující modulový rastr mostu, aby prostorově nezatěžovaly místo, které by mohlo sloužit i k dalšímu využití.

HLAVNÍ PODPORA NA CÍSAŘSKÉ LOUCE:
Nejdůležitějším a nejvyšším prvkem celého mostu je centrální podpora umístěná na Císařské louce. Kříží se zde jednak úroveň mostovky s areálem a zároveň se zde otáčí princip průběhu nosných kabelů (viz konstrukční řešení) . Výškový rozdíl mezi mostovkou a Císařskou loukou (12,8m) je překonáván točitou rampou a výtahy, eventuelně schodištěm v hledišti. Centrální platforma v úrovni lávky je rozšířena a tvoří tak rozptylovou plochu, kde očekávám větší kumulaci lidí a cyklistů. Z tohoto místa vzniká zajímavý průhled mostem na Pražskou vodárnu a budovu ČSSZ a v kolmém směru do prostorů plachtou zastřešeného areálu. Platforma je zavěšena na nosných ocelových pylonech pomocí ocelových táhel. Konstrukční řešení je popsáno v předešlých kapitolách.

PODPORA A VÝSTUP Z LÁVKY NA VESLAŘSKÉM OSTROVĚ:
Podpora na Veslařském ostrově je geometricky stejná jako ty předešlé. Navíc ale v sobě zahrnuje točité schodiště a výtah. Vzhledem ke chráněnému území pitné vody jsem nechtěl místo zatěžovat rampou. Bezbariérovost je zde řešena výtahem. Výška mostovky v daném místě je určena náběhem od Podolského nábřeží, aby mezi Veslařským ostrovem a Císařskou loukou byla dostatečná výška pro průplav plachetnice.  

VSTUP NA LÁVKU Z PODOLÍ:

Vstup na lávku je z Podolského nábřeží v ose jedné z hlavních budov Pražské vodárny a větví se do směru ulice. Jednak pro příjemnější nájezd z navazující cyklostezky a zároveň z důvodu bezpečnosti – lávka se svažuje směrem do tohoto místa a hrozila by při neopatrném sjezdu srážka s automobilem jedoucím po Podolském nábřeží. Opticky je vstup na lávku od vozovky oddělen čtveřicí kabelů, které vypínají zbylou konstrukci. Pod mostovkou kolmo prochází cesta po náplavce a zároveň je zde velmi málo místa na podporu, proto jsem zvolil konstrukci ve tvaru „V“, která nijak cestu neomezuje.


OBJEKTY POD PLACHTOVOU STŘECHOU:
Restaurace:
Nová restaurace Cinda je jednoduchý objekt výšky 7 metrů se zaoblenými čely, aby tak pozvolna uzavírala krytý areál pod plachtou. Velká okna Cindy umožňují návaznost na exteriér a v létě tak pojme velkou kapacitu lidí sedících pod plachtovou střechou areálu. Objekt nabízí velký částečně otevřený vnitřní prostor (přes dvě patra), od kterého očekávám atmosféru výčepu jako je například pražská hospoda „U Vejvodů“. I zde je velký prosklený střešní světlík, který je stíněn plachtovou střechou. Restaurace má k dispozici velké zázemí, které umožňuje přípravu většího množství jídel. V jižní části budovy je v přízemí kancelář a zázemí k lanovému parku. Stejně jako ostatní objekty bude budova z ocelové rámové konstrukce se zateplením. Dřevo-hliníková okna budou většinou posuvná v profilu HS portálu (HEBE SCHIEBE). Fasády jsou řešeny z ocelového vlnitého plechu, podporující přístavní atmosféru.

Dílny s úložným pořadačem pro motorové čluny:

V jižní části areálu se hned u hlavního vjezdu nachází objekt navazující na funkci přilehlého přístavu a tím je opravna lodí s automatizovaným skladem motorových člunů.
Opravna je přístupná ze západní strany roletovými vraty. V objektu se kromě otevřeného prostoru dílny nachází také zázemí pracovníků, kancelář a sklady. Pracovní prostor je osvětlen střešním světlíkem. Konstrukce objektu je navrhována ocelová se zateplením. Výška stavby je šest metrů.
Automatizovaný pořadač na motorové čluny. Jedná se o racionální ocelovou konstrukci pravidelného rastru boxů, do kterých vkládá lodě posuvný jeřáb s příhradovou loží. Motorový člun nejprve připluje  přívodním kanálem do příhradového lože jeřábu, který ho pak „zastrčí do prázdného boxu. Pojezdový mechanismus je navíc vybaven otočnou hlavicí a zasunovacím posuvem. Jeřáb je zavěšen na vykonzolované ocelové konstrukci. Kapacita pořadače je 100 lodí.

Hlediště, pódium s horolezeckou stěnou a lanový park:

Hlediště navazuje z centrální platformy a je možné po něm sejít dolů na úroveň parteru. Orientace hlediště je směrem k severu a nabízí pohled na dominantu Vyšehradu. Kapacita hlediště je až 700 sedících.
Jedná se o ocelovou konstrukci, která ve spojení s plechovým opláštěním vytvoří voštinovou desku. Celá deska je pak usazena na dvojici pilířů ve tvaru „V“ a zavětrována do boku přes trojúhelníky. Zároveň je uložena na betonových patkách. Hlediště je obepnuto lehkým ocelovým zábradlím.
Pódium o velikosti 12 x 15 metrů poskytuje prostor pro koncerty, divadelní představení a eventuelně pro přednášky. Čelo tvoří panoramatické parabolické promítací plátno, které tak doplňuje funkci o letní kino. Kabina pro zvukaře a projekci je umístěna nahoře za hledištěm vedle výtahů u středové platformy lávky. Za plátnem je ocelová konstrukce, která jednak plátno drží a zároveň slouží jako manipulační prostor pro umístění ozvučení. Samotné pódium je v rastru 1 x 1 metr. Konstrukce je dutá a nabízí místo pro veškeré technologie, vysouvací plošiny a úložné prostory, v nichž je složená konstrukce pro vytvoření portálu pro koncerty apod. Z opačné strany čela pódia je horolezecká stěna, která navazuje na lanový park. Výška horolezecké stěny je 12,5 m. Mezi Cindou a pódiem se nachází membránová struktura adrenalinového lanového parku, který sahá až do výšky zastřešení areálu. Konstrukční a estetický charakter by měl být parafrází řešení mostu. Projektování takového parku by byla kapitola sama o sobě, a proto ho v tomto projektu řeším pouze ilustračně.
Bc. Vojtěch Hybler
0 komentářů
přidat komentář

Související články