Nutnost industrialisace stavebnictví byla ještě do nedávná téměř všemi zúčastněnými kruhy popírána a dlužno považovat za pokrok, jestliže tato otázka je dnes širším kruhem vážně probírána, třebaže o ní jsou opravdu přesvědčeni jen málokteří. Pokračující industrialisace ve všech oborech byla by se zmocnila bez ohledu na zastaralá nazírání i stavebních řemesel, kdyby zde zvláštní okolnosti jí nebyly zabránily a cestu zatarasily. V industrialisaci stavby sluší se spatřovat jádro problému stavby naší doby. Podaří-li se nám prosaditi industrialisaci, pak dají se sociální, hospodářské, technické a také i umělecké otázky lehko řešiti. Otázka, jak má se industrialisace stavebnictví provésti, dá se snad zodpověděti, pokusíme-li se stanoviti, co jí dosud stálo v cestě. Tvrzení, že by byly příčinou zpozdilé formy provozu, nepřiléhá. Nejsou příčinou, ale následkem určitého stavu a nestojí v protikladu k charakteru starého stavebního hospodářství. Pokus o nové provozovací formy stal se vícekrát a zmocnil se jen těch odvětvi stavebnictví, které industrialisaci připouštěly. Také montovací charakter dnešního stavebnictví je přeceňován. Je proveden skoro jen při stavbách hall pro průmysl a zemědělství, a byly to nejprve železostavební firmy, které ve svých podnicích zhotovily konstruktivní součástky schopné montování. Nověji i dřevoprůmysl se snaží zpracovávati průmyslově své součástky, aby umožnil montáž. Při téměř všech ostatních stavbách zachovává se od nepamětných dob stále týž způsob ryze řemeslného charakteru. Tento charakter se nezmění ani pracovní metodou, ani hospodářskou formou a zajišťuje malým podnikům schopnost života. Lze uspořiti na materiálu a mzdě použitím většího a jiného formátu kamene, jak nové stavební způsoby ukazují, při Čemž dlužno uvážit, že cihlová stavba proti těmto novým způsobům prokazuje nesporné výhody. Nesejde tolik na racionalisaci dosavadních metod díla, jako spíše na základní přeměně stavebnictví vůbec. Pokud bude v podstatě používáno stále téhož materiálu, nezmění se charakter stavby, a tento charakter určuje posléze i formy provozu. Industrialisace stavitelství je otázkou materiálu. Proto požadavek nových materiálů je prvým předpokladem. Musí se podařit naší technice vynalézt stavební materiál, jenž se dá technicky pořídit a průmyslově zpracovat. Bude třeba, aby to byl materiál lehký, který industrialisaci nejen připouští, ale vyžaduje. Průmyslová výroba všech částic dá se zracionalisovat až při výrobním procesu a práce na staveništi nabude potom rázu výlučné montáže a bude lze ji omezit na netušené krátkou lhůtu* Také nové tendence stavebního umění naleznou tu své vlastní úlohy. Je mi jasno, že stavební řemeslo bude tím ve své dosavadní formě zničeno; kdo by litoval, že dům budoucnosti nebudou moci vystavět řemeslníci, nechť pomyslí, že sedlář také již nedovede udělat automobil. Stavební podnikatelé budou nuceni se rozhodnouti, zda chtějí skutečně racionelně stavět, Či zda v Evropě stále ještě převládající estetická spekulace (af v jakémkoliv rouše) bude určovat jejich produkci. Industrialisace stavby je svou povahou vázána na industrielní provoz.
