Osobnost architekta Zdeňka Fránka představuje v soudobé české architektuře ojedinělý zjev. Zájem o organickou architekturu v raném Fránkově díle je spojen se vzdorem vůči poměrům v tehdejším socialistickém Československu. Mladý architekt se na rozdíl od svých souputníků neupnul k silné tradici českého funkcionalismu, nýbrž svůj umělecký potenciál nasměroval do oblasti expresivní a organické architektury. Fránek v pravý čas pochopil, že maďarský organický směr ústí do slepé uličky a odklonil se od surového dřevěného stylu k puristické plasticitě, jejíž výsledky nepřímo upomínají na tvorbu expresionistů Scharouna, Steinera nebo bratří Šlapetů. Soustavné přemýšlení o architektuře vede u Fránka k prozkoumávání bílých území na mapě domácí architektury. Zájem o výtvarnou stránku architektury odrážející konceptuální Fránkovskou hlubinu se line celým jeho dílem jako červená nit. Jeho stavby nejsou snadno stylově zařaditelné a v současné české architektuře představují zajímavý soubor. S každým jeho novým projektem objevíme nenapsanou kapitolu a rozhodně nemůžeme hovořit o opakování se. Stejně jako objevujeme v přírodě bezpočet tvarů a příběhů, tak jsou různorodé i Fránkovy stavby. Za jedinečné pojetí architektury a za vynikající výsledky v tvorbě se rozhodla redakce portálu archiweb.cz udělit Cenu archiwebu pro rok 2005 architektu Zdeňku Fránkovi. Je tak po Romanu Kouckém a Svatopluku Sládečkovi třetím laureátem tohoto ocenění.