100 let Oscara Niemeyera

100 let Oscara Niemeyera Život s dvojníkem Brasilia: rozum jako nepřítel Sartre, Marx a maska optimismu realizace: Sídlo francouzské komunistické strany (1972)

---

Velké vize i jejich přímočaré uskutečnění, vyhraněný idealismus i skryté obavy. Tvůrce města Brasilia, spolupracovník Le Corbusiera, vytrvalý humanista, neochvějný komunista a bojovník za lepší svět, obdivovaný autor i exulant, milovník života stíhaný ve chvílích samoty trýznivými pocity, legenda a především stále aktivní architekt Oscar Ribeiro Almeida de Niemeyer Soares oslaví 15. prosince sté narozeniny. Gratulujeme!

Sledování úzkých vazeb mezi architekturou a politikou je vždy ošidné. V případě Niemeyera se mu nicméně téměř nelze vyhnout.

třicátá léta - Po studiu architektury na Škole výtvarných umění v Rio de Janeiru, kde se v roce 1931 stává ředitelem pouze o pět let starší Lucio Costa, pracuje Niemeyer od roku 1935 právě v Costově kanceláři. Zde se podílí například na projektu ministerstva školství a zdravotnictví. V této době se také v Riu setkává s Gustavo Capanemou a především s Le Corbusierem. Brazílii v těchto letech politicky vede Gutúlio Vargas, muž jehož do výšin vynesla revoluce proti tzv. kávovým prezidentům, samotnému mu nicméně moc zachutná natolik, že v roce 1937 už zemi plně ovládá a zavádí vysoce centralizovanou administrativu známou jako Estada Novo (Nový Stát).
V roce 1939 odjíždí Niemeyer spolu s týmem, který navrhl brazilský pavilon, na světovou výstavu do New Yorku, přicházejí první ocenění (New York City Medal).

čtyřicátá léta - Juscelino Kubitschek (upozorňovat na české kořeny tohoto pozdějšího brazilského prezidenta je jistě zbytečné), zatím "pouze" v roli starosty Belo Horizonte zadává mladému architektovi několik staveb v okolí jezera Pampulha. V roce 1945 je Vargas vojskem svržen a Oscar vstupuje do komunistické strany. V roce následujícím, kdy se Brazílie stává republikou, projektuje Niemeyer v Riu Banco Boavista. Znovu odjíždí do New Yorku, tentokrát v souvislosti s projektem sídla Spojených národů. Jeho návrh je vybrán jako nejlepší a také tentokrát následuje uznání: čestné členství v Americké akademii věd a umění.

padesátá léta - Vyráží do Evropy: Jako jeden z patnácti vybraných světových architektů staví v berlínské obytné čtvrti Hansaviertel. Kromě Německa, Polska a Sovětského Svazu navštěvuje také Československo (1954). Ve Venezuele buduje Muzeum moderního umění, stojí u vzniku brazilského časopisu Módulo. Mezi léty 1955-1961 přichází velká chvíle Juscelino Kubitscheka - a nejen jeho! Rok po zvolení prezidentem dává Kubitschek Niemeyerovi téměř bezprecedentní volnost při plánování nového hlavního města: stává se hlavou vládního stavebního úřadu Novacap, stejně jako členem poroty pro výběr zastavovacího plánu. Během pouhých čtyř let (1957-1960) staví Niemeyer na zelené louce dnešní dominanty Brasilie: mimo jiné presidentskou residenci, palác Alvorada, komplex Národního kongresu, budovy presidentského úřadu, Palácio do Planalto či Nejvyšší federální soud. Podobně jako soudobé Le Corbusierovy stavby se domy v Brasilii zcela odpoutají od pravoúhlého internacionálního stylu, které do té doby na architektonické scéně převažují a jež Niemeyer nahlíží s velkým despektem a vystaví na odiv mohutné oblé linie plastických forem. Přichází bezmezné nadšení, stejně jako nekompromisní kritika.

šedesátá léta - Mezinárodní renomé přináší řadu zakázek i různorodých ocenění: stává se koordinátorem školy architektury na universitě v Brasilii, projektuje v Libanonu, získává Leninovu cenu, je mu uděleno čestné členství Amerického institutu architektů. Do života nicméně opět zasahuje politika: vojenský puč zavleče Brazílii k diktatuře. Magazín Módulo je zakázán, Niemeyer odchází na protest proti vzdělávacímu systému zavedenému novým režimem z university. Odjíždí do Francie na zahájení své výstavy, získává řadu poct, začíná projektovat v Africe (universita v Alžíru) i Evropě (vydavatelství Mondadori v Miláně); a především ústředí komunistické strany v Paříži. V důsledku politického tlaku v rodné zemi se v roce 1967 v hlavním městě Francie usazuje natrvalo. Deset let trvající stavba katedrály se tak v Brasilii symbolicky dokončuje už bez autorova dohledu (1959-1970).

sedmdesátá léta - Prototypem křesla poprvé zasahuje do průmyslového designu. Zřizuje si kancelář na Champs Elysées a řeší řadu zakázek. V roce 1975 navrhuje v Turíně kancelářskou budovu FATA. Ve stejném roce začíná v Riu znovu vycházet časopis Módulo a Niemeyer se stává zakládajícím členem a prvním presidentem Cento Brasil Democrático. Diktatura padá a všeobecná amnestie (1979) v Brazílii znovu nastoluje demokratická práva; řada exulantů se vrací. Centre Georges Pompidou pořádá Niemeyerovu retrospektivní výstavu, která posléze putuje do Benátek a Florencie.

osmdesátá léta - Oscar navrhuje promenádu Sambódromo užívanou v Riu ke karnevalovým průvodům; zdejší muzeum moderního umění uspořádá výstavu "Od Aleijadinha k Niemeyerovi", která následně cestuje do New Yorku, stejně jako na slavný Illinoiský technický institut v Chicagu. V roce 1985 se v Brazílii konají všeobecné volby a Niemeyer obnovuje práce na projektech pro hlavní město. Navrhuje památník Latinské Ameriky v Sao Paulo a také ústředí novin L´Humanité ve Francii. Výstavu o jeho tvorbě zhlédne Milán, Padova i Bologna. V roce 1988 přijímá Brazílie opět demokratickou ústavu a Oscar Niemeyer Pritzkerovu cenu. Ocenění je nicméně v této dekádě více - kromě jiných čestné členství nabízí britská RIBA. Brasilia je zařazena na seznam památek UNESCO jako nejvýznamnější urbanistický a architektonický celek 20. století.

devadesátá léta - Opouští brazilskou komunistickou stranu, nikoli však své vyhraněně levicové přesvědčení. Kariéra zdaleka nekončí - znovu přicházejí velké projekty: Niemeyer navrhuje muzeum současného umění v Niterói poblíž Ria a parlament Latinské Ameriky v Sao Paulo. Publikuje práce Conversa de arquiteto, Meu sósia e eu a Museo de Arte Contemporanea. V roce svých devadesátých narozenin má rozkresleno minimálně pět velkých projektů: mezi nimi muzeum moderního umění v Brasilii nebo ústředí TECNEC. Následující léta stejně tak. Kromě mnoha dalších projektuje divadlo pro Sao Paolo, kulturní čtvrť pro hlavní město nebo památník objevení Brazílie (Sao Paolo). Ocenění se v tomto desetiletí tvůrci dostává od mnoha institucí - Vatikán jej například pasuje na Rytíře řádu sv. Řehoře Velkého.

v novém tisíciletí - Souhrnná výstava Niemeyerovy tvorby se koná v jeho vlastní realizaci - Muzeu současného umění v Riu. V roce 2003 je vybrán jako autor letního pavilonu Serpentine Gallery v Londýně. V den architektových 99. narozenin zahajuje Brazílie oficiální oslavy jubilejního 100. roku, při této příležitosti jsou v hlavním městě otevřeny dvě nové budovy postavené podle Mistrova projektu - muzeum a národní knihovna. Obě jsou zasazeny do souboru jeho dřívějších realizací. A obě se prosazují stejnou velkorysostí hmot jako jejich mladší sestry. Další práce jsou rozpracované. V dubnu 2007 má premiéru 90minutový dokument Oscar Niemeyer: Život je závan. Fabiano Maciel, který je autorem scénáře a zároveň i režisérem snímku, jej natáčel deset let. Oscar Niemeyer má svou kancelář v Rio de Janeiru na Avenida Atlantika, z dvacátého patra se zde skrz velké pásové okno otevírá pohled na oceán. Plánované oslavy stých narozenin nejvýznamnějšího Brazilce, jehož kořeny - jak se na příslušníka tohoto národa sluší - se větví a prorůstají daleko za hranice jihoamerického státu (předkové jsou portugalského, arabského a židovskoněmeckého původu), mají být velkolepé.

/ s použitím publikovaných informací