Konírna Basedow, Meklenbursko-Přední Pomořansko

Z dřívější konírny v Basedow, v Meklenbursku-Předním Pomořansku, se má stát moderní areál pro pořádání různých akcí – kulturní centrum pro všechny. Exteriér obrovské koňské stáje z 19. století už byl nákladně sanován, na první pohled teď upoutá elegantní antracitová hliníková střecha. Konírna již brzy přivítá první zvědavé návštěvníky.

Ve východoněmecké vesničce Basedow je k vidění úchvatný zámecký areál s hospodářskými budovami, parkem a pozoruhodnou konírnou. Majitelé teď nechávají stáje kompletně restaurovat.

Uprostřed idylického Mecklenburského Švýcarska, mezi kopci, lesy, rozlehlými nížinami a jezery leží pohádková vesnice s mnoha historickými pamětihodnostmi. Po staletí, od 1337 až do konce druhé světové války, patřil Basedow šlechtickému rodu Hahnů, který formoval podobu místa a zanechal po sobě četné významné architektonické odkazy. V polovině 16. století majitelé panství zbudovali impozantní zámek v renesančním stylu. V 19. století nechali jak palác, tak hospodářské budovy přestavět a ve vesnici vzniklo také mnoho nových staveb. Na panství se mělo spojovat krásné s užitečným.

Stáje pro proslavený chov koní

Monumentální konírna v klasicistním stylu byla postavena podle plánů Friedricha Augusta Stülera, pruského stavitele a nejvýznamnějšího berlínského architekta své doby. Stáje dokončené v roce 1835 udivují návštěvníky a odborníky dodnes: půdorys komplexu o rozměrech 95 x 53 metrů je ohromující. Objekt se může pochlubit údajně jednou ze Stülerových největších samonosných stropních konstrukcí. Střední část stavby byla vyhrazena převážně pro jízdárnu, v obou postranních křídlech byly nádherně vybavené stáje vždy po 50 stáních. V Basedow byl také slavný a tradiční hřebčín. Od poloviny 19. století zhruba do roku 1920 se tu chovali světoznámí angličtí jezdečtí koně, basedowští běhouni.

Rabování a devastace

Konírna a zámek byly po válce využívány k mnoha účelům, velmi vzdáleným od jejich původního poslání. Když hraběcí majitelé v roce 1945 uprchli před Rudou armádou, byl zámek vyrabován a zdevastován. Využíván byl pro ubytování rodin odsunutých a uprchlých z bývalých německých území. K bydlení sloužil po celou dobu existence NDR, žilo tu asi 100 lidí. Od roku 1985 je celý komplex Basedow památkově chráněn a láká ročně kolem 30 000 návštěvníků.

Stánek kultury pro všechny

V Basedow se něco děje: od té doby, co dřívější konírna patří rodinné firmě Rothe, probíhá rekonstrukce. Z dřívějších stájí se má stát moderní areál pro pořádání různých akcí. To si vyžádalo řadu finančně nákladných sanačních opatření jako např. obnovu střechy, vsazení nových oken a dveří, vybourání vnitřních prostor budovy a restaurování zdiva. Pro střechu mimořádných rozměrů byly použity PREFA střešní šindele. V jejich prospěch hovořilo mnoho argumentů, vedle vzhledu a dlouhé životnosti především nízká váha hliníkového materiálu, který tak minimálně zatěžuje starou stavební substanci.

Paní Sabine Rothe má v rodinném podniku již třicet let na starosti agendu nemovitostí. Z titulu své funkce má naprosto přesnou představu o budoucím využití historické konírny: kultura pro každého.

Jste spolumajitelkou rodinné firmy, jaká není právě běžná. Povězte nám o ní něco, prosím.
Sabine Rothe: Naše firma působí více než 30 let v obchodu s obilím jako skladovatel. V minulosti, zejména po převratu, jsme přebírali různé obilnářské podniky ve východním a severním Německu a v souvislosti s tím i sila, sklady a sýpky. U objektů, které už nebyly rentabilní, byl změněn účel jejich využití, často se z nich stala gastronomická zařízení nebo hotely. Nezřídka se jedná o atraktivně umístěné památkově chráněné budovy jako tady v Basedow. V minulém roce jsem převzala zemědělský podnik svého otce a starám se o populaci chovných krav čítající více než 1000 kusů.

Jaké máte plány s konírnou? Bude střediskem setkávání místních lidí i zájemců odjinud?
SR: Ano, konírna by měla žít a sloužit jako kulturní centrum. Existuje mnoho různých nápadů souvisejících s kulturou, sportem nebo uměním. Některé akce se tu už konaly například tzv. Divadlo z bažin (název podle charakteru zdejší krajiny) pro děti a s dětmi, výstavy a koncerty klasické hudby. Klasicistní styl konírny nemá žádné zbytečné ozdůbky a hodí se perfektně pro akce všeho druhu, což se mi velmi líbí. Renovace vnějšku budovy už je téměř hotová, uvnitř se ještě pracuje, např. v panských pokojích se sanují nádherné dřevěné kazetové stropy. Konírna by měla být doplňkem hotelu, který se v současnosti staví. Ve dvou dřívějších památkově chráněných stájích přímo v centru obce bude 34 pokojů. V hotelu je naplánováno také svatební apartmá. Objekt, zejména jeho vnitřní dvory, by pak byl skvělým místem pro pořádání svateb. Chceme místním i turistům nabídnout zábavu na úrovni, lidé by měli mít z konírny radost.

Před pár lety ještě asi konírna vypadala úplně jinak než dnes?
SR: Ano, a souvisí to s její historií. Po druhé světové válce sloužil objekt k ubytování odsunutých a uprchlíků, později tu byly byty. Bylo proto postaveno mnoho příček. Před pár lety vypadala budova úplně zpustle, podobala se ruině. Snažíme se teď kousek po kousku všechno obnovit.

Konírna dostala také novou střechu. Proč právě Prefa střešní šindele?
SR: O použití materiálu PREFA rozhodl tehdy můj otec. U tak velkých ploch hrály významnou roli finanční náklady. Hliník je cenově daleko výhodnější než přírodní břidlice nebo bobrovky, které se jinak na místních budovách používají. Podle mého názoru mají PREFA střešní šindele rovněž delší životnost a jsou odolnější.

Důležitým faktorem je také nízká váha materiálu, protože obrovské plochy střechy by jinak velmi zatížily krovy a trámy. Navíc šindele vypadají dobře a snadno se s nimi pracuje. Střechu pokrývala firma Flashaar. Je to firma znedaleka, schopní řemeslníci, kteří pracují rychle a kvalitně. Vždy se snažíme angažovat firmy z okolí.

O PROJEKTU