Budova 2 Girls Building v Melbourne stírá rozdíly mezi architekturou a uměním

Budova 2 Girls Building nabízí nový pohled na úlohu umění ve stavitelství. Umělecký fotoportrét dvou dívek pokrývající skleněné průčelí budovy. Vzor tapety na pozadí přechází ve vzorovaný beton na fasádě. Lampa byla přetvořena na trojrozměrný objekt, který vyrůstá ze snímku a skutečně svítí. Budova 2 Girls Building kombinuje sochařství, stavitelství a vizuálnost způsobem, který umožňuje prolnutí umění a architektury.
 
Tuto budovu nacházející se v průmyslové čtvrti Abbortsford v Melbourne opravdu nelze přehlédnout. Tato čtvrť je sídlem pivovaru Carlton and United Brewery, který dodává okolnímu vzduchu chmelové aroma. Během několika posledních let bylo mnoho průmyslových budov v této slibně se rozvíjející oblasti přestavěno na obytné nemovitosti. Ceny nemovitostí od nového tisíciletí stoupají. Urbanistický design budovy 2 Girls Building odkazuje na četné průmyslové budovy, ale zároveň ostře kontrastuje s okolními nemovitostmi. Budova 2 Girls Building, která je lemovaná útulnými domovy, shlíží na sportovní hřiště a blízkou školu.

Zákazník, jímž byla společnost Domain Hill, chtěl postavit kvalitní obytnou nemovitost, ale zároveň udělat estetický dojem. Fasáda měla být navržena podle fotografie na skle. Společnost Hill požádala architekta, aby použil technologii DigiGlass, jelikož je 50procentním akcionářem ve výrobním podniku.

POZOROVATEL JE TÉMĚŘ POHLCEN

Architekt Billy Kavellaris z australské firmy Kavellaris Urban Design (KUD), který byl s materiálem pro fasádu již obeznámen, musel k zadání přistoupit kreativně. Rozhodl se, že fasádu ozdobí dílem australské umělkyně Samanthy Everton. Volba padla na fotografii s názvem "Masquerade" ("Maškaráda") z její série "Vintage Dolls", která zachycuje dvě dcery developera. Dívky sedí v místnosti s opulentní tapetou a ozdobným kobercem vedle stojací lampy a toaletního stolku. Jedna z dívek sedí na tříkolce, zatímco její sestra sedí na kovové židli vedle vycpaného ptáka a na hlavě má nasazenou ptačí klec.

Fotografka Samantha Everton se podle svých slov cítí být poctěná tím, že byla vybrána právě její fotografie. Zároveň se obávala transformace dvourozměrného snímku do trojrozměrné struktury. "Mé dílo je dost velké na to, aby pokrylo zorné pole pozorovatele a vyvolalo v něm pocit, že může do fotografie vstoupit. Budova 2 Girls Building to posunula na další úroveň," prozradila Everton. Pozorovatel je téměř pohlcen velikostí obrazu a různými úrovněmi, což je dále podpořeno použitím skla a betonu.

Snímek musel být pozměněn tak, aby bylo možné sladit fotografii s "plátnem budovy". "Maškaráda tak byla přenesena z původního kontextu. Bylo zapotřebí značné opatrnosti, aby si snímek zachoval svou integritu i v nové formě," řekla Everton. Setkání s Kavellarisem rozptýlilo její obavy z výsledku, jelikož oba mají úzkostlivý smysl pro detail.

FASÁDA JE SOUČÁSTÍ SNÍMKU

Technologie DigiGlass vytvořila obzvlášť realistický efekt s intenzivními barvami. Barevná fotografie ve vysokém rozlišení byla vložena mezi dvě vrstvy bezpečnostního skla. Fotografie se rozprostírá na ploše přibližně 185 metrů čtverečních a je rozdělena do 36 skleněných panelů, které byly namontovány na místě beze spár.

Požadavek na fotografickou fasádu vyžadoval interdisciplinární přístup. Architektu Billu Kavellarisovi bylo záhy zřejmé, že by fasáda neměla snímek pouze rámovat, ale měla by se stát jeho součástí. Přál si zkombinovat prostřednictvím jednoho média umění s architekturou.

Prvním krokem byla tapeta. Vzor měl pokračovat i na betonovém povrchu fasády. Beton musel projít vzorováním. Společnost KUD zaslala společnosti RECKLI 2D CAD soubor s návrhem. Australští technici z tohoto souboru vytvořili soubor pro CNC stroj a vyhotovili model o rozměrech 500 na 500 milimetrů s 10 milimetrů hlubokým vzorem a desetiprocentním zúžením. Hloubka vzoru a zúžení byly pro Kavellarise obzvlášť důležité, protože potřeboval vytvořit stínový efekt. Společnost RECKLI poskytla dodavateli prefabrikovaného betonu SA Precast čtyři samostatné polyuretanové matrice s deset milimetrů hlubokým vzorem. Téměř dokonale hladké napojení hotové betonové fasády na povrch DigiGlass je velmi působivé.

Za druhé, Kavellaris přidal ke sklu kryjícímu fotografii a tvarovanému betonu ještě třetí materiál. Nejhornější část budovy měla být pokryta panely značky Vitra, které znázorňují těžké, červené závěsy - vzor, který je také na stojací lampě. Za třetí: Everton a Kavellaris se rozhodli učinit z lampy nedílnou součást budovy. V konečném designu lampa vyrůstá ze snímku a stává se trojrozměrným objektem. Integrované osvětlení zároveň slouží jako skutečné svítidlo, které budově umožňuje zářit ve tmě a dodává fotografii úplně novou atmosféru. "Líbí se mi, jak lampa rozvádí ideu Maškarády. Skutečně zde dochází k propojení obrazu s budovou," uvedla Everton.

VELMI UMĚLECKÝ PŘÍSTUP

Interdisciplinární spolupráce mezi architektem a umělkyní umožnila překonat hranice mezi těmito profesemi. Everton spatřuje jednotu ve způsobu, jímž byl projekt proveden jako celek. Tvrdí, že v umění a architektuře je nutné rozumět každému aspektu technické implementace a uměleckého provedení a umět je náležitě sladit. Kavellaris shrnuje projekt slovy: "Architekt se stává umělcem a naopak." Výsledkem je podle něj nové médium... umělecký dům.

Umělkyně i architekt se drželi čistě uměleckého přístupu, který se podepsal i na interiéru budovy a vine se napříč všemi čtyřmi podlažími. Kavellarisova idea, že by se budova měla stát stálou uměleckou galerií, měla za následek zpřístupnění prostoru galerie pro studenty fotografie, kteří zde mohou vystavovat svá díla předtím, než dokončí studium.

Interiér rozhodně připomíná galerii - stropy jsou vysoké až 3 metry, chodby a schodiště o šířce zhruba 2,5 metru zase provedou návštěvníky jednotlivými výstavami v budově. Zejména široké chodby dodávají budově nádech luxusní galerie. Uhlazený beton, dřevo, sklo a ocel definují její vzhled. Zdi galerie slouží k prezentaci děl místních umělců a oddělují veřejnou část v přízemí od soukromých částí ve vyšších patrech. Jedna část interiéru je vybavena vzorovaným kobercem podobným tomu na Evertonině fotografii. Koncept hojného prostoru zalitého světlem pokračuje i v kancelářích a skladech, ale také v 15 bytech a 15 dvouposchoďových loftech v horní části budovy. Každý byt má balkón a všechny lofty nabízejí střešní terasu. Viditelný beton, čisté linie a kontrasty mezi světlem a tmou vytvářejí atmosféru moderního bydlení. Elegantní, kvalitně zpracovaný interiér a pozoruhodný exteriér již z budovy 2 Girls Building učinily dominantu čtvrti Abbotsford. Maškaráda se stala tváří budovy. "Snímek a budova se staly jedním a nepředstavují již dvě oddělené entity," řekla Everton. "Jedna část bez druhé neznamená nic."