Rozhovor s Jürgenem Mayerem H.

Publisher
Helena Doudová
29.09.2009 09:15
Jürgen Mayer H.

foto: Oliver Helbig
Architektonická kancelář J. Mayer H Architects, založená v roce 1996 v Berlíně, se zaměřuje na práce kombinující archi- tekturu, komunikaci a nové technologie. Z posledních realizací můžeme uvést městskou radnici v Ostfildernu v Německu, studentské centrum Univerzity v Karlsruhe a přestavbu Plaza de la Encarnacion ve španělské Seville. Ať se jedná o urbani- stické studie, domy nebo instalace objektů, vztah mezi lidským tělem, technologií a přírodou vytváří základ nově vznikajícího prostoru.
Jürgen Mayer H. je zakladatelem a ředitelem tohoto interdisciplinárního ateliéru. Studoval na univerzitě ve Stuttgartu, The Cooper Union a na Princeton University. Jeho práce je známá po celém světě, byla mnohokrát publikována a vystavována, je součástí uměleckých sbírek, například MoMA v New Yorku a MoMA v San Francisku. Je držitelem několika národních i mezinárodních cen, mezi jinými Zvláštní uznání v kategorii Emerging Architect Mies van der Rohe Award 2003 a vítěz Holcim Award Bronze 2005. Jürgen Mayer H. přednášel na Princeton University, University of Arts v Berlíně, Harvard University, Kunsthochschule v Berlíně, Architectural Association v Londýně, Columbia University v New Yorku a University of Toronto v Kanadě.
Jürgen Mayer H. přijal pozvání Goethe Institutu přednášet v rámci Architectureweek 21.9. 2009 v Praze.
Jste velmi zaneprázdněný a všestranný člověk, jste architekt, navrhujete nábytek, vaše instalace jsou vystavovány v galeriích. Čím se zabýváte v současnosti?
Přesně tím, co jste právě popsala. Vše se v posledních deseti letech velmi dobře vyvíjelo, podněty přicházely především z umění, když se jednalo o inscenaci prostoru nebo určité otázky prostoru, a z toho se potom vyvinuly větší projekty jako domy, urbanistické konstelace nebo nábytek a menší objekty. Takto skrze experimentální přístup se objevilo spektrum, ale jen málokdy hledáme úkoly, ale ty spíše přicházejí k nám. Díky různým zakázkám na instalace, stánky na konference, soutěže a projekty příchází vždy nové výzvy a přesně z tohoto napětí mezi malými a velkými měřítky, nebo skoky mezi různými disciplínami naši práci reflektujeme z nejrůznějších úhlů a posunujeme  ji tímto dále. To znamená, že změna, posun měřítka je částečně charakteristikou naší práce, že architekturu vidím jako objekt spíše, než jako architektonický projekt.

V souvislosti s tím, co říkáte, mě napadl Váš projekt/objekt dupli.casa? Jak je přijímané její progresivní tvarosloví?
Mezi ostatními i dupli.casa, přičemž tento objekt je jistým způsobem specifický, protože se odvíjí od konkrétního místa a úkolu. Co je v podstatě pravidlem ve většině našich projektů - hledáme zvláštní charakteristiky, které nadneseme, abstrahujeme a tímto přeneseme charakter místa a snažíme se odkrýt nový potenciál daného místa a přinést rozvoj pro oblast v okolí města. Většinou se jedná o architekturu nebo projekty, které vznikají v problematických zónách města, které přinášejí nutnost nové identifikace místa. U dupli.casa to bylo jinak - jednalo se o soukromou zakázku a zároveň klienti požadovali přestavbu již stojícího domu z roku 1948, který byl několikrát přestavován a rozšiřován a měli pocit, že již neodpovídá jejich vkusu. Na druhou stranu měli velmi emocionální vztah k původnímu domu. Vytvořili jsme tedy koncept, že jsme část spodního podlaží nechali stát a na základě geometrie všech dalších rozšíření jsme vytvořili tvar nového domu. Tímto se odlišuje od těch druhých projektů, o kterých jsem mluvil předtím, protože se uskutečňuje na předchozím návrhu a původní geometrickém uspořádání, které byla převedena do jazyka současné architektury. Dupli.casa vzbuzuje pozornost, může být příjímána ambivalentně, myslím si, že je to tak správně.

Kromě toho se zabýváte instalacemi a "data protection pattern"?
Toto je významné východisko pro moji práci, toto rozvedu jestě na přednášce, ale především mě hlavně v současnosti zaměstnávají důležité projekty - náš nejdůležitější projekt je Metropol Parasol v Seville, který bude dokončen asi za deset měsíců. Je to velmi komplexní projekt, stojí uprostředd historického centra jako současná architektura. Španělsko je úžasná země pro avantgardní architekturu, také v historickém kontextu, ale obecně jako země ji přijímá dalo by se říct s otevřenou náručí. Byli jsme překvapeni, že se náš projekt nesetkal s větším odporem, proběhla jedna demonstrace s dvaceti nebo třiceti lidmi, ale tato demonstrace se obracela spíše proti  modernizaci historického centra - tedy přestavbě náměstí, odstranění aut z centra a přivedení tramvajových kolejí, což byl v podstatě ten protinázor.
Jinak jsem téměř pohnutý z toho, jak emocionálně byl tento projekt přijat, dostáváme emaily jako: "Dobrý den, mé jméno je Chico, je mi sedmnáct let a chtěl bych poděkovat za tento skvělý projekt, toto je moje město a moje budoucnost a těším se na jeho dokončení." To je samozřejěmě skvělé, skoro mě to dojalo, člověk má pocit, že něco udělal pro lidi, kteří v tom místě žijí, otevře perspektivu do budoucna, odkryje nový potenciál. Když se toto architektuře podaří, tak je to výborné.

Metropol Parasol se mi také velmi líbí. A například další váš projekt Stadt.haus? Jak funguje, jaké máte ohlasy?
Jsou různé úrovně, jak ten projekt funguje. Město je velmi spokojené, funguje perfektně jako marketing města, získali jsme za tento projekt ocenění Mies van der Rohe, takže ve světě architektury zná každý Ostfildern, což předtím nebyl ten případ, a je navštěvovaný třídami architektů, architektonickými turisty, také lidmi, kteří se zde chtějí brát, protože funguje radnice funguje i jako obřadní síň, mají velmi dobrou galerii a kulturní program. Město potřebovalo nový vývěsní štít, protože v té části města byly dříve americké vojenské kasárny, a proto muselo ukázat kvalitní architekturu jako zadavatel zakázky. Lidé, kteří tam pracují jsou také celkem šťastní, pokud vím, celý dům je poté převzatý jeho obyvateli. V interiéru je mnoho monitorů s ozdobami, květiny, plakáty, kalendáře, kalendáře s kočičkami apod, ale ta architektura to nějakým způsobem snese..

Co si myslíte o vztahu architektura a umění? Někteří architekti vnímají umění jako pouhou dekoraci  staveb...
A umělci tvrdí, že architektura je jen užité umění, že? Mně se ten rozdíl nelíbí. Jak jsem již zmínil, naše tvorba je typická přeskakováním z jedné disciplíny do druhé, někdy vytvoříme instalaci, která je diskutována v diskursu architektury, nebo v umění, nebo designu. Jsou zajímavá témata, skrze která je naše práce nahlížena a zároveň nám tato diskuse poskytuje feedback. A koneckonců umění je široké pole, architektura je většinou budova, ale umění může být cokoli od vaření ke zvukové instalaci a malbě, takže si myslím, že každý musí najít své médium, kterým se vyjadřuje, aby mohl nějakým způsobem komentovat současnou společnost.

Takže pokud Vy sám navrhujete dům, a zároveň nějakou instalaci, měla by mít nějaký význam, být komentářem...
Vnímám samotnou architekturu jako umění, ale může nastat i skvělé propojení. Jako například práce Karin Sander, která propojila umění a stavbu, to bylo pro mě zajímavé. Šlo o poměrně ošklivou policejní akademii, právě dokončenou. Neznám architekta, ale všechno bylo víceméně zastavěné a ona tam měla něco vytvořit. Co udělala je, že všechny povrchy přenesla takovou archeologickou technikou - všechny povrchy překopírovala na papír uhlem nebo grafitem a všechny povrchy takto katalogizovala, svázala je jako knihy a umístila je do knihovny akademie. Takové práce jsou zajímavé, když přínášejí komentář k prostoru nebo architektuře, taková interakce mezi architekturou a uměním je napínavá. Vyzdobit dům sochou nebo obrazem to není nutné.

Stavíte projekty v celé Evropě, od Španělska po Dánsko, čím se liší jednotlivé země? Jaké jsou vaše zkušenosti?
Zkušenosti máme opravdu velice různorodé, začíná to již od toho, jak konkrétní architektura vzniká, nebo kdo je odpovědný a jaké jsou nároky zadavetele. Například v Dánsku jsou nároky na kvalitu velice vysoké i na jednotlivé detaily a materiály. Tam jsme dělali projekt, kde jsme byli pouze "design consultants", že jsme navrhli plány a dohlíželi na provedení detailu apod., ale projekt prováděla místní kancelář. Byl jsem nadšený, s jakou precizností a s jakou vážností byla práce provedena. Ale také proto, že my jako němečtí architekti nemáme povolení v Dánsku nebo v zahraničí. Ve Španělsku jsem se stal členem komory architektů, protože jsem zastával post vedoucího plánu. Tam je ovšem kvalita architektury více hopla hop a je nutné o kvalitu trochu bojovat. Stejně tak v Belgii, kde je trh ovládán firmami, které nedostatečně dbají na řemeslnou kvalitu. Německo a Dánsko jsou tedy něco jiného a samozřejmě Švýcarsko, které je po této stránce ideální. Takže následuje otázka, kolik člověk může očekávat, že budou vaše představy převedeny do reality. A také jsme právě dokončili hotel v Polsku, v Krakově. Zakázka vznikla díky přednášce na Goethe Institutu v roce 2003, spolupráce byla velmi příjemná a 8. října bude hotel slavnostně otevřen. Takovéto milé výměny se také přihodí a dojde k propojení různých kultur, díky Goethe Institutu. Kontakt k východoevropským zemím je pro nás stále významnější, kvůli jejich bohaté kultuře, ale také jaké pro to, jakým způsobem se zde bojuje o moderní současnou architekturu i v relativně intaktních historickch jádrech, v Německu je naopak spíše tendence vše historicky rekonstruovat, ale samozřejmě je i prostor pro současnou architekturu.
Například pro Stadt.haus je zásadní kostel od Plečnika jako jedna z inspirací. V roce 1989 jsme jeli s univerzitou ze Stuttgartu do Brna a Krakova a prohlédli jsme si i tenhle kostel, a co je skvělé je cihlová zeď, která nahoře přečnívá a jednotlivé kameny vystupují, u Stadt.haus je také lehce nakloněný, okna visí lehce kolmo dolů a toto opravdu pochází z obrazu, který jsem si pamatoval z tohoto kostela, s tou zešikmenou zdí.

A ještě jedno pro vás důležité téma, které jsem zaznamenala je inspirace a propojení přírody a techniky...
Já si myslím, že je to diskuse dnešního světa, kde probíhá hranice mezi umělým a přirozeným, nebo technickým, artificielním a přirozeným, a potom vznikají ambivalentní budovy jako například menza v Karlsruhe, člověk si není jistý, jestli jde napůl o les, nebo již o budovu, vzniká tedy struktura, která zvenčí a zevnitř působí ambivalentně, potom existují jisté předobrazy prostorových konstelací a technické možnosti konstrukce, které jsou velice zajímavé. A jedná se o to, prozkoumat a posunout hranice architektury. Takže důležité je pro mne napětí mezi umělým a přirozeným.

Poslední otázka, studoval jste ve Stuttgartu, ve Spojených státech, měl jste tedy mnoho možností, proč jste nakonec založil kancelář v Berlíně?
Studoval jsem ve Stuttgartu, ale měl jsem tehdy pocit, že je tam určitý pedagogický deficit, jakým způsobem nacházet vlastní přístup, vlastní způsob vyjádření. Poohlížel jsem se po školách, našel jsem si Cooper Union v New Yorku, která mi přišla jako ten chybějící prvek. Na začátku to bylo hodně těžké, protože způsob, jakým se přistupuje k architektuře je naprosto odlišný. Takže když ve Stuttgartu dostenete vymezený kus pozemku a zadání projektu a když uděláte hezký návrh s nějakým nápadem, je vše v pořádku, zatímco na Cooper Union dostanete text noemova archa a musíte přijít na to, jak z toho vytvořit architektonický návrh. Když se člověk propracuje k tomu, jak by to mohlo jít, tak je to skvělé, ale trvá to opravdu několik let studia. Ale podporuje to kreativní myšlení, což je velmi nápomocné. Když jsem v roce 1994 studium ukončil, šel jsem na Princeton, a zároveň v Americe nebylo příliš práce a Berlín byl zrovna v období boomu, tak mi připadalo komické zůstávat v Americe, když se proměňuje vlastní kultura - Berlín se celý přestavoval, tak jsem se přestěhoval a od té doby se vše vyvíjí dobře.

To je skvělé, děkuji za rozhovor.
0 comments
add comment

Related articles