Zemřel architekt Hubáček, autor hotelu na Ještědu

Praha 25. listopadu (ČTK) - Ve věku 87 let zemřel ve středu významný český architekt, autor hotelu s vysílačem na Ještědu Karel Hubáček. Informoval o tom dnes server Lidovky.cz s odvoláním na Hubáčkova kolegu Miroslava Masáka. ČTK zprávu potvrdila architektova manželka Jaroslava Hubáčková. Stavba na Ještědu získala pro svoji eleganci a praktické využití moderních technologií v roce 1969 prestižní Perretovu cenu Mezinárodní unie architektů.
"Karel byl jednou z nejvýraznějších osobností české architektury. Byl architektem světového významu a velmi laskavým člověkem," řekl ČTK Hubáčkův dlouholetý přítel a kolega Miroslav Masák.
Hubáček se narodil 23. února 1924. Jako autor je podepsán pod řadou staveb, jeho nejúspěšnějším a nejznámějším dílem je ale televizní vysílač a horský hotel Ještěd.
Stavba, realizovaná v letech 1966 až 1973, má tvar rotačního hyperboloidu a přirozeně navazuje na tvar hory Ještěd. Vedle ocenění od Mezinárodní unie architektů se honosí i titulem nejvýznamnější česká stavba 20. století, který jí udělili tuzemští odborníci v anketě uspořádané v roce 2000. Sám Hubáček se v hlasování o nejvýznamnější osobnost české architektury minulého století umístil na čtvrtém místě, do elitní desítky se přitom dostal jako jediný žijící architekt.
Poslední rozloučení s ikonou české moderní architektury se bude konat v pátek 2. prosince od 14:00 v libereckém krematoriu.



Doc. Ing. arch. Karel Hubáček, Dr. h. c., byl mimořádnou osobností české architektury 20. století. Narodil se 23. 2. 1924 v Praze. V Praze vystudoval i Fakultu architektury a pozemního stavitelství ČVUT (1945–49). Svou profesní dráhou je však spojen s Libercem, kam v roce 1951 nastoupil do tehdejšího Stavoprojektu. Po řadě raných projektů výrobních závodů, škol, obytných souborů a dalších staveb, mezi nimiž zaujme především budova kina v Doksech (1958–64, s V. Boháčem a V. Kolářem), získal mezinárodní věhlas svým návrhem televizního vysílače na Ještědu (1963–71, spolu se Z. Zachařem a Z. Patrmanem). Ještě před jeho dokončením za něj v r. 1969 obdržel Perretovu cenu Mezinárodní unie architektů (UIA). Stavba, jež zahrnuje i hotel s restaurací, vyniká originálním technickým řešením, které reagovalo na extrémní povětrnostní podmínky místa i na specifické požadavky vysílacích zařízení. Její elegantní aerodynamický tvar, plynule navazující na siluetu horského vrchu, však byl zároveň citlivou odpovědí na charakter krajiny. Jako nová dominanta kraje se stavba záhy stala jeho symbolem.

Hubáčkova úzká spolupráce s vynikajícími konstruktéry byla určující pro práci ateliéru SIAL, který v r. 1969 spolu s dalšími architekty založil a sám vedl. (Po zrušení v 70. letech byl znovu obnoven v r. 1990, nakrátko opět pod jeho vedením.) Konstrukčně vynalézavé jsou i Hubáčkovy další vysílače, které v 70. letech postavil v Súdánu a v Jemenu, i vyrovnávací vodárenská věž v Praze na Dívčích hradech (1972–77) či meteorologická věž v Praze-Libuši (1973–79, obojí se Z. Patrmanem). Za druhý vrchol Hubáčkovy tvorby je však třeba považovat budovu s koncertní síní v Teplicích (1977–86, kolonáda O. Binar), záměrně jednoduše působící stavbu, čerpající zejména ve ztvárnění interiéru podněty tentokrát z požadavků na akustiku. I tato realizace získala mezinárodní ocenění: Grand Prix bienále Interarch v Sofii v r. 1989. Kulturnímu poslání slouží i jeho poslední realizace – dostavba a rekonstrukce budovy DAMU v Praze (1996–99, s J. Hakulínem).

Vedle těchto klíčových děl je autorem řady dalších realizací jako jejich hlavní autor – např. Malé scény divadla F. X. Šaldy (1986–89) a Komerční banky (1992–94) v Liberci – nebo jako spolupracovník svých kolegů: na projektu obchodního střediska Ještěd v Liberci (1968–71, hl. autor M. Masák) nebo při dokončení divadla Husa na provázku v Brně (1985–93, hl. autor V. Králíček).

Karel Hubáček, muž jiskřivého ducha a širokého kulturního rozhledu, vynikal vždy invenčností svých návrhů a neústupností při prosazování skutečné architektury i v dobách, které jí vůbec nepřály. I díky tomu tvorba ateliéru SIAL svým ohlasem přesáhla české hranice a jako jedna z mála byla i v 70. a 80. letech často publikována v zahraničních prestižních časopisech. Jeho osobní renomé i příklad Ještědu k němu do Liberce přitahovaly řadu mladých architektů, kterým ve svém ateliéru poskytoval mimořádně svobodné a inspirativní prostředí.

V tzv. Školce SIAL, již spolu s M. Masákem založil v r. 1969, vychoval několik generací architektů, kteří později významně zasáhli do vývoje české architektury nebo se uplatnili v zahraničí. Ve výchovném působení pokračoval i po r. 1989 na nově založené Fakultě architektury v Liberci. Za svou tvorbu Karel Hubáček obdržel – vedle již zmíněných cen – i cenu Obce architektů za celoživotní dílo, Herderovu cenu a čestný doktorát ČVUT. Oceněním je jistě i to, že stavba na Ještědu byla v několika anketách vyhlášena českou stavbou 20. století.