Tři česká lázeňská města jsou spolu se zahraničními zapsaná na seznam UNESCO

Fu-čou/Praha – Jedenáct lázeňských měst Evropy, mezi nimiž jsou i Karlovy Vary, Mariánské Lázně a Františkovy Lázně, získalo titul světového dědictví UNESCO. Rozhodl o tom dnes mezivládní Výbor světového dědictví na svém 44. zasedání ve městě Fu-čou v Číně. ČTK to sdělilo české ministerstvo kultury. Kvůli celosvětové pandemii se jednání od 16. do 31. července koná on-line.

Kromě západočeského lázeňského trojúhelníku bylo na Seznam světového dědictví UNESCO zapsáno dalších osm lázeňských měst - Baden-Baden, Bad Ems a Bad Kissingen v Německu, Spa v Belgii, Vichy ve Francii, Montecatini Terme v Itálii, Baden u Vídně v Rakousku a City of Bath v Anglii. Všech 11 lázeňských měst tak společně představuje jednu položku na Seznamu světového dědictví. Počet památek, které má Česká republika na tomto seznamu, tak vzrostl na 15.

Žádost o zápis Slavných lázeňských měst Evropy mezi památky světového dědictví UNESCO připravily společně Belgie, Francie, Itálie, Německo, Rakousko, Velká Británie a Česká republika, která projekt zaštítila a koordinovala. Nominaci doporučila k zápisu Mezinárodní rada pro památky a sídla ICOMOS, která se zabývá ochranou kulturního dědictví po celém světě. V posudku ICOMOS vyzdvihl především dvě kritéria - výjimečnou architekturu lázeňských měst a fenomén lázeňských pobytů včetně procedur a balneologických postupů.

"Projekt je vynikajícím příkladem mezinárodní spolupráce resortů a institucí a odborníků v sedmi zemích Evropy. Velmi si vážím podpory starostů a primátorů dotyčných měst, kteří neúnavně tento projekt podporovali i finančně zajišťovali po dlouhou dobu jeho náročné přípravy. Jsem hrdý, že se Česká republika stala koordinátorem celého projektu a dovedla jej úspěšně k zápisu jako lídr zúčastněných evropských zemí," řekl ministr kultury Lubomír Zaorálek.

Slavná lázeňská města Evropy, která vesměs vznikla kolem přírodních minerálních pramenů, podávají společně svědectví o fenoménu evropského lázeňství, které vzkvétalo zejména od počátku 18. století do první třetiny 20. století, uvedlo ministerstvo. Charakteristickým rysem tohoto fenoménu je kombinace lázeňských a léčebných procedur v interiéru i exteriéru s pestrou nabídkou možností k trávení volného času, což se odrazilo i ve specifické podobě lázeňských měst a jejich architektuře.

Soubory lázeňských budov zahrnující lázeňské domy, zřídelní pavilony, pitné haly či kolonády doplňují společenské domy, kasina, divadla a další kulturní zařízení a vše je začleněno do krajinného prostředí s vývěry minerálních pramenů, s parky, zahradami, promenádami a sportovišti. Okolní upravená krajina se využívá k pohybovým aktivitám v rámci léčebné terapie, pro relaxaci a zábavu. Lázeňská města byla v Evropě jedinými místy, která kulturně konkurovala velkým metropolím a která se stala zdrojem intelektuální, umělecké, sociální a politické inspirace, uvedlo ministerstvo.