Stěžejním dílem Karla Wintera je radnice v Jablonci nad Nisou

Praha – Architekt Karl Winter, od jehož narození uplyne 18. srpna 125 let, patří k významným představitelům česko- slovenské meziválečné architektury. K jeho nejznámějším stavbám patří funkcionalistická budova radnice v Jablonci nad Nisou. Karlu Winterovi, který navrhnul nejen budovu samotnou, ale i interiéry včetně detailů a nábytku, bude dnes v Jablonci nad Nisou odhalena pamětní deska.

Karl Winter se narodil v Úpici u Trutnova, kde také navštěvoval českou obecnou školu. Následně absolvoval německou reálku v Trutnově a poté architekturu na Německé vysoké škole technické v Praze, studium dokončil v roce 1919. Mezitím podnikl několik studijních cest, především do Itálie. Po studiu působil šest let jako asistent svého profesora Arthura Payra. Kvůli sňatku a potřebě zajištění rodiny se v roce 1927 přestěhoval do Liberce, kde se stal profesorem na Státní průmyslové škole.

V roce 1928 zvítězil v architektonické soutěži na stavbu nové jablonecké radnice. Rozsáhlý projekt musel splňovat podmínky radních, kteří si přáli, aby budova nebyla jenom sídlem správy města, ale nesla i zisk. Měla tak mít prostory pro kavárnu s terasou, restauraci, městskou spořitelnu, obchody a také kino. Winter stavbu, která vyrostla v letech 1931 až 1933, navrhl v duchu moderního funkcionalismu, inspiroval se však i podobou gotických a renesančních italských radnic a zařadil i tradicionalistické prvky. Vznikla tak stavba, která je dnes řazena mezi nejcennější objekty československé meziválečné architektury. Dominuje jí 51 metrů vysoká věž.

Winter však není autorem jediné stavby. Navrhl řadu průmyslových objektů, například budovy Královédvorské cementárny. Byl i autorem odbavovací budovy letiště Karlovy Vary. Podle vlastního návrhu si nechal v Liberci postavit rodinnou vilu.

V letech 1938 a 1939 byl ředitelem průmyslové školy v Děčíně. S německou okupací musel místo kvůli českému původu manželky opustit. Válečné roky prožil ve Vratislavi, kde učil i projektoval, avšak žádný z jeho návrhů nebyl realizován. Po válce se vrátil do Liberce a pracoval pro znárodněné projekční kanceláře, k žádným významným projektům se ale již nedostal. Několik let také učil na Střední průmyslové škole stavební. Zemřel 19. října 1969 v Hrádku nad Nisou.