Paneláky řešily bytovou krizi, díky ceně i dnes lákají kupce

Praha - Panelové domy začínaly jako experiment, v socialistickém Československu byly rychlým řešením bytové krize. Nejvíce se jich postavilo v letech 1958 až 1990. V roce 1985 tvořila panelová výstavba skoro 99 procent všech nových bytů v bytových domech. Dnes představují alternativu pro lidi hledající vlastní bydlení. Jejich životnost je delší, než se předpokládalo, a opravami se ještě prodlužuje, sdělil ČTK analytik týmu nemovitostí poradenské společnosti Deloitte Petr Hána.

Paneláky mají podle něj mnoho nevýhod, jako špatnou hlukovou izolaci nebo chybějící parkování. Většinou ale stojí na místech s rozvinutou občanskou vybaveností a v blízkosti dopravní infrastruktury. Za výhodu označil Hána i nižší ceny v porovnání s developerskými projekty nebo starší cihlovou zástavbou. Kvůli obecnému cenovému růstu bydlení i nedostatečné nabídce zdražují ale i panelové byty. Podle Deloitte byla ve třetím čtvrtletí loňského roku průměrná cena panelového bytu v Praze a krajských městech 41.100 korun za metr čtvereční. Proti bytům v developerských projektech byly o 30 procent levnější.

Panelová výstavba skončila v Československu na přelomu 80. a 90. let se změnou režimu. Od 50. let do roku 1991 bylo v Česku postaveno zhruba 80.000 panelových domů s 1,2 milionu bytů. V roce 1989 v nich bydlely více než tři miliony lidí. Bytová výstavba dosáhla vrcholu v polovině 70. let, kdy bylo dokončeno přes 70.000 bytů v bytových domech. Podle údajů Českého statistického úřadu tehdy intenzita bytové výstavby činila osm až devět bytů na 1000 obyvatel ročně a výrazně převyšovala úroveň výstavby ve většině evropských zemí.

Standardizovaná panelová sídliště výrazně měnila ráz měst. Příkladem jsou pražské Jižní město, brněnské Bohunice, Poruba v Ostravě, Severní Předměstí v Plzni, Moravské Předměstí v Hradci Králové, sídliště Máj v Českých Budějovicích nebo Severní Terasa v Ústí nad Labem.

Nejvyšší panelový dům byl dokončen v roce 1980 v pražském Jižním Městě. Měří 81 metrů a má 23 podlaží. Nejdelší panelový dům je od roku 1975 v pražských Bohnicích v Zelenohorské ulici. Měří 300 metrů.

"Po ukončení centrálně plánované výstavby nastalo na českém rezidenčním trhu vakuum, které pomohl vyřešit až zákon o vlastnictví bytů z roku 1994. V 90. letech ještě nebylo možné koupit byt, a to zejména kvůli nerozvinutému trhu. Jednodušší bylo postavit si vlastní dům a nastal čas takzvaných satelitů za hranicemi velkých měst," doplnil Hána. Podle ČSÚ byla bytová výstavba nejnižší v roce 1995, kdy klesl počet dokončených bytů v porovnání s rokem 1975 o 87 procent. Teprve poté začala bytová výstavba mírně ožívat.

Podle Hány umožnila nastartování bytového trhu až privatizace obecního a podnikového bytového fondu, rozvoj bytových projektů a po roce 2000 i rozvoj trhu s hypotečními úvěry. "Od jednoho extrému v podobě čistě státní či obecní výstavby jsme se posunuli na druhou stranu, kdy téměř veškerou bytovou výstavbu zajišťují soukromé společnosti," uvedl Hána. Jako příklady největších novodobých projektů v Praze zmínil Zelené město, Trojský vrch, Javorovou čtvrť, Prosek park, Metropoli Zličín, Rezidenci Garden Towers nebo bytový areál Jahodnice.