Návrh na prohlášení tří budov za nemovité kulturní památky

Domy jsme vybrali po zevrubné rešerši pražské poválečné architektury, zejména staveb tzv. brutalismu, kterou zpracováváme mimo jiné i díky přípravy odborné publikace „Praha brutalistní“ a které se věnujeme také v rámci naší pedagogické činnosti – výuka semináře „Poválečná architektura“.

Všechny vybrané objekty považujeme za vynikající reprezentanty tzv. brutalistické architektury na našem území. Výraz a koncept staveb vychází z mezinárodních charakteristik tohoto stylu, avšak zároveň v sobě nese i místní specifika – především důraz na okolní kontext, ale i jistou vlídnost a humánní kultivovanost při práci s materiály, detaily a měřítkem. Domy představují zásadní realizace své doby a jsou díly našich nejlepších architektů, inženýrů, ale i výtvarníků. Svým významem a výtvarnou noblesou jsou srovnatelné
 klíčovými realizacemi nejen v bývalém východním bloku ale i v širším mezinárodním měřítku. Jelikož jsou navrhované stavby dodnes z velké části autenticky, původně a celistvě dochovány, považujeme jejich památkovou ochranu za správnou a samozřejmou.

Zároveň chceme upozornit na neudržitelnou a v mnoha ohledech neefektivní praxi ve věci řízení
 prohlášení staveb za nemovité kulturní památky. Co se týče potenciálních nových památek na území Prahy, Ministerstvo kultury České republiky již několik let nezahajuje téměř žádná nová řízení, a to 
 přesto, že byla podána řada návrhů (jedinou výjimkou jsou objekty, jimž bezprostředně hrozí demolice). Tento nezodpovědný a neadekvátní přístup ohrožuje mimo jiné množství ikonických staveb z druhé poloviny 20. století, jimž dosud nebyla přiznána žádná forma institucionální ochrany a které tak mohou přijít o svou komplexní architektonickou kvalitu. Jako příklad zmařené hodnoty může sloužit pražský Parkhotel: návrh na prohlášení za kulturní památku jsme podali v dubnu 2017, řízení nebylo dosud zahájeno, zato interiér hotelu podlehl likvidační přestavbě. Podobně zatím nebyla zahájena řízení (nebo řízení nedospěla k závěru) ve věci těchto objektů: Strojimport (podáno 2014 a 2015), hotel Intercontinental (podáno 2015), Centrotex (podáno 2016), pražské planetárium (podáno 1996), krematorium v Motole (podáno 2006), studentské koleje v Podolí (podáno 2011), studentské koleje Větrník (podáno 2016) a další.

Jsme přesvědčeni, že otevírat případy až ve chvíli, kdy budovám hrozí demolice je nešťastné a nesprávné. Památková ochrana budov by měla být projednávána v okamžiku, kdy je rozpoznána jejich kvalita, nikoliv až v době, kdy existuje projekt na jejich přestavbu či demolici. Už v této chvíli se ministerstvo může opřít o řadu odborných knih, analýz a výzkumů, na jejichž základě lze prohlásit alespoň iniciační rámec ikonických budov z poválečné éry a začít tak řešit zásadní a aktuální výzvu, kterou už řadu let naplňuje většina rozvinutých zemí (nejen) západního světa.

Vyzýváme proto Ministerstvo kultury České republiky k systémovějšímu a soustředěnějšímu řešení, které odpovídá naléhavosti ochrany poválečné a obecně moderní architektury. Za klíčové považujeme především dvě věci: zveřejnění a průběžné aktualizování seznamu budov navržených na kulturní památku a zejména zefektivnění řízení tak, aby nedocházelo ke zbytečným prodlevám.

Ing. arch. Mgr. Klára Brůhová, Ph.D., Ústav teorie a dějin architektury, FA ČVUT v Praze
Doc. Ing. arch. Petr Vorlík, Ph.D., Ústav teorie a dějin architektury, FA ČVUT v Praze