České kulturní památky mnohdy památkami nejsou

Praha - České kulturní památky v mnoha případech památkami pravděpodobně vůbec nejsou. Procedura, kterou se jimi měly stát, neodpovídá často předpisům platným v době, kdy měla jejich památková ochrana vzniknout. Pro majitele památek by to znamenalo, že se nemusejí řídit omezeními při péči o  památku; naopak by neměli nárok na dotace na tuto péči, jež třeba pobírají.
    Obavy o platnosti seznamu památek vyvolává výklad ministerstva kultury (MK) dostupný na webových stránkách úřadu i nález Ústavního soudu, podle kterého mělo ministerstvo prohlašovat kulturní památky ve správním řízení s právem na odvolání.
    Situace je ale vážná také kvůli připravovanému památkovému zákonu. Ten chce celý seznam památek převést do nové podoby, všechny jeho položky zrevidovat a za památky dále považovat jen ty, pro jejichž ochranu existují relevantní podklady. Pokud podklady neexistují, musela by se znovu vést správní řízení o prohlášení objektů za kulturní památku.
    Na problém nedokonalého prohlášení některých památek upozorňovala před několika lety již památková inspekce MK. Opakovaně na něj upozorňuje Památkářská obec českokrumlovská. Mluvčí MK Jan Cieslar ale říká, že naprostá většina památek v  seznamu je prohlášena řádně. "Podle mého názoru je špatně prohlášených památek mnohem více, než ministerstvo kultury uvádí. Bohužel je to pravděpodobně velká většina a ústřední orgán před tímto problémem dlouhá léta strkal hlavu do písku," řekl ČTK starosta památkářské obce Zbyněk Dočkal. Problém je nyní podle něj "úkladně zneužit" předkladatelem zákona.
    Přitom situaci by podle něj mohla vyřešit novela památkového zákona, která by konstatovala, že kulturními památkami jsou všechny věci zapsané v současném seznamu kulturních památek.
    I podle dalších kritiků návrhu zákona ale hrozí, že Česko rázem přijde o  velké procento svých památek. Hovoří tak nejen občanská sdružení, ale i  památkáři zaměstnaní ve státních institucích, ti ale nechtějí své názory zveřejnit.
    I autoři zákona přiznávají, že současná evidence památek je neuspokojivá. Výpis ze seznamu památek ani podle nich není dokladem o tom, že věc je památkou. Chtějí, aby výpis z nového seznamu měl hodnotu dnešního výpisu z katastru nemovitostí.
    Na to, zda na základě sporně provedeného zápisu objektu do seznamu památek vznikla jeho majiteli práva a povinnosti vyplývající ze zákona, by mohl poukázat soud. Již dnes se množí případy, kdy vlastníci památek doklad o prohlášení památky požadují. Pokud jej nedostanou, mohli by se i soudit a pravděpodobně by soud vyhráli.
    Krajský soud v Ústí nad Labem se v roce 2005 zabýval případem úředníka obžalovaného za údajnou nedbalost při ochraně kulturního dědictví. Zámek v Dobříčanech, o nějž se jeho vlastník nestaral, však památkou nebyl - byl zapsán jinak, než zapsán podle zákona být měl.
    "I když areál zámku v Dobříčanech (...) splňuje podmínky zakotvené v pojmu kulturní památky, do příslušného státního seznamu památek ČR byl zapsán v rozporu s tehdy platným právním předpisem. Nelze jej za kulturní památku považovat, nemá její statut a jde jen o věc nemovitou. Zápis této nemovitosti ve státním seznamu památek ČR by tedy měl být administrativním způsobem odstraněn," stojí v odůvodnění rozsudku. Zámek v Dobříčanech je ale stále v seznamu nemovitých kulturních památek.
    Ústřední seznam kulturních památek eviduje asi 40.000 památek nemovitých a 50.000 movitých. Za kulturní památku dnes objekt či věc prohlašuje MK, národní kulturní památky vyhlašuje vláda. V  minulosti měly památky zapisovat i jiné, níže postavené orgány státní památkové péče, vždy ale na základě správního řízení. A právě spisy z těchto řízení dnes státní památková péče postrádá.
    Problémové je především období, kdy o  zápisu památky měl podle zákona rozhodovat krajský národní výbor, v seznamu památek však je uvedeno, že to prováděly okresní národní výbory. Znamenalo by to, že nejméně polovina památek je vedena nedůvodně. A jde právě o tu část hmotného kulturního dědictví, jehož kulturně historické hodnoty nikdy nebyly zpochybňovány.
    V novém památkovém zákoně se navrhuje během 15 let zapsat znovu všechny památky. Znamená to vést o přibližně 100.000 památkách správní řízení, což podle kritiků nelze stihnout. MK říká, že povede "zrychlená" řízení, i tak by muselo nově prohlásit několik desítek památek denně. Některé památky mají několik vlastníků a ti všichni jsou účastníky řízení; zjišťují se kulturně historické hodnoty objektu a celá procedura trvá několik měsíců. Lze předpokládat, že vlastníci se budou proti výsledku řízení odvolávat, respektive podávat rozklad - a o něm rozhoduje ministr. Denně by takto musel vyřídit desítky složitých kauz.
    MK ubezpečuje, že během lhůty, kdy se budou památky "přeprohlašovat", se bude na ty objekty, které jsou dnes na seznamu, i  nadále pohlížet jako na památky. Vlastník prý nebude muset čekat na to, až se mu potvrdí, že jeho objekt je památka; někteří majitelé ale pravděpodobně zjistí, že památku nemají.
    Ministr chtěl návrh zákona předložit vládě v říjnu a parlamentu na jaře příštího roku, jeho osud ale nyní není jistý. Jisté je, že k  navrhované podobě normy, na níž se čeká 20 let, mají různě silné výhrady vedle českokrumlovských památkářů, Klubu za starou Prahu či Sdružení profesionálních pracovníků památkové péče i Národní památkový ústav, Ústav památkové péče a renovací ČVUT, restaurátorské školy AVU či Archeologický ústav AV.