Vláda projedná novou kulturní politiku a dvě novely pro památky

Praha - Ministr kultury předloží ve středu vládě návrh Státní kulturní politiky na léta 2015 až 2020 a dvě novely zákonů. Novela zákona o státní památkové péči je technickou novelou, která upravuje prohlašování území za památkové zóny. Novela zákona o navracení nezákonně vyvezených kulturních statků reaguje na evropskou směrnici a měla by pomoci lepšímu dohledávání a navracení uměleckých předmětů či starožitností do zemí původu.
    Přibližně v polovině roku by měl být podle legislativního plánu vládě předložit nový památkový zákon, tedy normu, na níž se čeká déle než 25 let. Předpokládá se, že stejně jako několik předchozích návrhů vyvolá velkou debatu - zákon vždy bude hledat kompromis mezi zájmy odborníků na památkovou péči a vlastníky památek či třeba developery. Velkou změnou by mělo být podle ministerstva kultury zavedení možnosti požádat o dotaci i na objekt, který není prohlášen za kulturní památku, ale nachází se v památkovém území (tedy památkové rezervaci či zóně); s právy ale přicházejí i povinnosti, jež se blíží povinnostem vlastníka památky.
    Nyní předkládaná novela v reakci na vývoj právního řádu stanovuje formu pro prohlašování území za památkovou zónu a umožní změnu dříve prohlášených památkových zón, uvádí ministerstvo kultury. Stávající zóny totiž byly prohlašovány různými právními předpisy, to by měla novela sjednotit.
    Novela zákona o navracení nezákonně vyvezených kulturních statků rozšíří množství předmětů, na které se může vztahovat. V současné době zákon za kulturní statek považuje kulturní památky, muzejní sbírky a sbírkové předměty, archiválie a předměty kulturní hodnoty, které splňují podmínky pro prohlášení za kulturní památku; kulturní statek je také součást církevních inventářů. Propříště bude kulturním statkem předmět, který je součástí národního kulturního pokladu členského státu bez dosavadních omezujících kritérií.
    Další změny spočívají v prodloužení lhůt pro ohledání kulturního statku ze dvou na šest měsíců, pro podání žaloby u příslušného soudu v členském státě z jednoho roku na tři, pro promlčení práva na navrácení nezákonně vyvezeného kulturního statku, jestliže nebylo uplatněno u soudu, a to z jednoho roku na tři a pro podání zprávy Evropské komisi ze tří let na pět.
     Současně se pro spolupráci členských států při navracení nezákonně vyvezených kulturních statků zavádí využití systému pro výměnu informací o vnitřním trhu (IMI). Ten již platí pro spolupráci správních orgánů v rámci zákona o volném pohybu služeb.