Návrh na prohlášení sady staveb osmdesátých let za nemovitou kulturní památku

Provozně technická budova DP Metro je hnusný brutáč, hodný tak maximálně ke zdemolování. Vůbec se to tam nehodí.

… vidím to podobně jako pan Závodský. Zdánlivě Bohu milá aktivita je na nejlepší cestě zdiskreditovat sebe sama ještě dřív, než se pořádně stačila rozeběhnout. Když se tihle lidé hned na počátku zapletou do souvislosti s takovými nevýslovnými urbanistickými hrůzami jako je Centrotex nebo Strojimport, které definitivně zahubily pražský horizont, tak prostě nemůžou čekat vstřícnost.
Prohlašování za památku není – ani zdaleka(!) – činnost ryze odborná, ale v poměru zhruba půl na půl je činností odbornou a politickou. Prostě, dlouhé roky platilo, že památkami jsou stavby, které by spontánně a bez hlubší úvahy považoval za památné i průměrný lidový názor. Když se zeptáte nepoučeného člověka, zda je nemovitou kulturní památkou Martinický palác na Hradčanech, nejspíš nikdo neřekne, že není. Pokud mu položíte otázku, zda je jí Münzbergerův Průmyslový palác na pražském výstavišti, asi bude váhat, ale vysvětlení patrně pochopí. A když se zeptáte, jestli je památkově chráněno Federální shromáždění, co myslíte, že asi uslyšíte?
V právu, dnes už spíš jen teoreticky, platí, že moudrý vládce nevydá zákon, který by alespoň zhruba dvě třetiny občanstva samovolně a jaksi automaticky bez donucování nedodržovaly. Smutná skutečnost, že tomu tak dnes namnoze není, má za důsledek stále rozšířenější pohrdání právem a klesající legitimitu státu. A zdá se, že současné památkářství svými nedávnými i současnými kroky zrychleně spěje k podobně upadlé prestiži.
Kdybych měl věc přirovnat k nějaké obecně srozumitelné situaci, zmínil bych vzpomínku svého kamaráda z vojenského života, kdy jeho četa vyklízela od sněhových závějí kasárenský dvůr, jelikož „vejtřaska“ se škvárou nedorazila. Když byla věc hotova, dorazil do kasáren slíbený posyp, načež důstojník vyzval podřízeného, aby své četě nařídil hromady sněhu znovu rozprostřít, a škváru předpisově rozsypat. Když byl jeho rozkaz ignorován pro zjevnou imbecilitu, hnal dotyčný kvůli uražené pýše a zneuznané velitelské autoritě případ k veliteli útvaru a čekal zastání od nadřízeného. Namísto toho se mu dostalo šíleného, asi deset minut trvajícího řevu prokládaného štědrými nadávkami a zakončeného větou: „… Co si o nás maj ty lidi asi myslet?!“
Tímto vyzývám iniciátory příslušných „zpamátňovacích“ akcí k co možno hlubokému sebezpytování, protože by bylo vážně trapné, aby komunita zabývající se památkovou ochranou v důsledku své činnosti vyvolávala ve vlastních řadách otázky typu: „Co si o nás maj ty lidi asi myslet?!“
(Ty mnou jmenované urbanistické zločiny, Centrotex a Stroimport, v tom článku decentně uvedeny nejsou, ale dotyčná odbornická iniciativa je na svých stránkách uvádí a jejich „zpamátnění“ plánuje rovněž.)

Pane Šakale,
Vaše slova, zde výše napsaná, by se měla do kamene tesat !
Památkáři by se je měli nazpaměť naučit a vždy před spaním, klečíc u postele, by je měli odříkávat spolu s modlitbou za Vaše zdraví a dlouhý život!!!!!!!!

... Až se rdím!

Promiňte, že se osměluji... jste opravdu dámou "ze šestého století po Sputniku"? (7;- ))

Jsem ženská naštvaná na dementní památkáře. Po slabých a malých stavebníčcích se vozí, na silné investory se štábem právníků si netroufnou.
Umí jenom poroučet a přitom jim samotným padají starobylé nemovitosti, které mají svěřené. Když se mají reálně o něco starat, jsou to jen lajdáci a brzo jsou v koncích. Praxi vůbec neznají.
Odstrašujícm příkladem je zámek Zákupy, který je ve správě tzv. Národního památkového ústavu, a to už bratru patnáct let a jim se tam řítí dolů zdi.
Viz prosím
https://www.archiweb.cz/n/domaci/dalsi-casti-u-zricene-zdi-v -zakupech-je-nutne-staticky-zajistovat

K Centrotexu a Strojimportu navrhuji také zařadit budovu komerční banky na Smíchově.
Ta je také ošklivá až běda a jak říká pan Závodský, je zralá na totální zbourání. Doufám, že ještě není "zpamátněna" !!!
A pokud není, tak ať se nikdo o to zpamátnění ani neopovažuje.
Památkami přeci mohou být stavby až tak po stovkách let svého trvání, když i veřejnost ve své většině je vezme za své.
Teď v roce 2020 by se mělo rozhodovat o zařazení do stavu památek u staveb postavených tak v letech 1900 až 1925 a dříve.

S jistým ostychem ovšem podotýkám, že problém toho uvážlivého až ostýchavého zpamátňování spočívá v tom, že dravá doba Vám při takovém přístupu odnese dotyčnou budovu z povrchu zemského dřív, než k ní stačíte udělat pasport. Takhle nám doslova pod rukama zmizela kupříkladu velká část roztomilých připomínek toho dodnes málo doceněného "bruselského stylu". (Pravda, v Praze za to mohou do značné míry nikoliv "silní investoři se štáby právníků" ale vyšší moc, jelikož zvláště vysoká koncentrace těchto staveb a stavbiček se shodou okolností nacházela ve spodní části Výstaviště, kde je zastihla zničující povodeň roku 2002.) Takže, smířslivě říkám - jednou nejsme dost pohotoví... a jindy zas dost uvářliví.