Krajina žateckého chmele je zapsaná na seznamu UNESCO

Rijád/Praha/Žatec - Žatec a krajina žateckého chmele se dnes staly součástí světového dědictví UNESCO. O zápisu rozhodl mezivládní Výbor pro světové dědictví na svém 45. rozšířeném zasedání v Rijádu. Pro Českou republiku to je sedmnáctý zápis na seznam světového přírodního a kulturního dědictví. Zároveň jde o první chmelařskou krajinu na světě, která získala tento status. ČTK dnes o zápisu informovalo české ministerstvo kultury.

Nominace chmelařské krajiny navázala na původní koncept s názvem Žatec – město chmele, který Výbor pro světové dědictví v roce 2018 doporučil přepracovat tak, aby obsahoval i stále produktivní krajinu.

"Jsem nesmírně potěšen, že se tuto nominaci podařilo zapsat na seznam světového dědictví, neboť pěstování chmele, našeho zeleného zlata, je neodmyslitelně spjato s českou kulturou. Věřím, že nová památka světového dědictví přinese této lokalitě nejen potvrzení jejích výjimečných hodnot, ale i impuls k dalšímu rozvoji, lepší ochranu a posílení spolupráce na poli památkové péče, turistického ruchu či propagace," řekl ministr kultury Martin Baxa (ODS).

Zápis přinese městu nové příležitosti pro rozvoj a propagaci. O umístění na seznam UNESCO usilovalo od roku 2007, kdy bylo ještě samotné město Žatec zapsáno na indikativní seznam. "Jde o sedmnáctý zápis České republiky na tento prestižní seznam, zároveň je to ale vůbec poprvé, co byla zapsána chmelařská oblast. I to svědčí o výjimečnosti, na kterou můžeme být právem hrdí," uvedl starosta Žatce Radim Laibl (ANO).

Žatec a krajina žateckého chmele představují svědectví o silné, po staletí živé kulturní tradici pěstování a zpracování chmele. Zapsaná památka se skládá ze dvou částí, které společně ilustrují cyklus pěstování, zpracování a obchodování s nejznámější odrůdou chmele na světě – Žateckým poloraným červeňákem.

První část tvoří krajina s chmelnicemi a vesnicemi Trnovany a Stekník včetně stejnojmenného zámku. Druhou část představuje historické centrum Žatce spolu s jeho průmyslovou čtvrtí z 19. století, ve které je největší koncentrace staveb spojených se zpracováním chmele a obchodováním. Obě části jsou propojené řekou Ohří.

Lokalita a její chmelařské stavební dědictví svědčí o tradici dlouhé přes 700 let, která pokračuje dodnes i přes velké demografické změny v různých obdobích historie. V krajině se nachází řada prvků od tradičních chmelnic přes budovy sloužící k sušení, balení, certifikaci a skladování chmele až po části historické dopravní sítě silnic, železnice, řeky Ohře a dalších vodních toků.